• Terva
    *****

    Císař pán je ....(15.10.2011)

  • fantoci
    ****

    Klasická předválečná komedie s Vlastou Burianem. Není teda naprosto co řešit.(13.3.2005)

  • PetrPan
    *****

    "A mně se chce něco říct, a já to řeknu..". Dokonalý Burian v další ze svých dokonalých a nestárnoucích veseloher(23.3.2005)

  • honajz
    ***

    Vlastně jediné vtipné chvíle jsou ty v hospodě, když se Burian opije. Marvan je tady takový nedomrlý a věčně umravňující protějšek a jako přicmrndávač nijaký. Zápletka s tím, kdo vlastně umřel ve vězení, je sice originální, ale nakonec z ní kromě skrývání a snahy o bratra - dvojče nic moc dalšího vtipného nevyplyne. Ale je fakt, že Burianovo "liguééére", je stále slavný citát.(20.1.2016)

  • Marthos
    ****

    Spolupráce Martina Friče a Vlasty Buriana byla jednou z klíčových událostí v dějinách československé kinematografie. Frič, vybavený zkušenostmi a cennými radami svého přítele Lamače, se pojednou ocitl sám v pomyslném kolbišti a zkrocení temperamentního komika bylo velkou výzvou i pro začínajícího režiséra. Přestože se Burian pod Fričovým samostatným vedením nesnížil k samoúčelné produkci svých obvyklých výstupů před kamerou, je na Špelcovi znát určitá nejistota z oboustranného kontaktu. Naštěstí tam, kde scénář vybíhá k průměrnosti, nastupuje Burianova mimořádná osobnost, tvarující jemnými finesami nesnáze životem těžce zkoušeného výrobce hudebních nástrojů. Sekvence, v nichž je titulní hrdina nucen vydávat se za svého fiktivního bratra, vykazují nemalou dávku přesně odváženého situačního humoru, zdobeného v drobných záchvěvech Burianovými replikami, sypajíc se přitom jako esa z rukávu. V překvapující roli zde nacházíme Růženu Šlemrovou, která tentokrát tradiční propriety svých salonních dam vyměnila za méně obvyklou vařečku a stavovskou hrdost. Nevelkým, přesto unikátním, se zdá být mmj. výkon Jindřicha Plachty, který ve spojenectví s Marvanem a Pištěkem dosahuje zasloužené pozornosti. Všechno zlé je k něčemu dobré a Frič s Burianem nakonec společně zvítězili u diváků i kritiky, která s nadšením přihlížela rodícímu se fenoménu obou mužů. P. S. "Vy jste paní Špelcová? Vy jste měla muže? - Já dosud mám muže. - No to je omyl, z toho já vás vyvedu. Váš manžel umřel včera ve vězení. Já vím, ona je to rána, ale tímto vám oznamuju, že jste vdova a že se můžete vdát znova. Poroučím se!”(13.12.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace