Můj vysvlečenej deník

Neseděly mi k tomu scény v psychiatrické léčebně, protože působily jako pěst na oko. A přestože to byl totální průměr, i co se týče hereckých výkonů, tak jsem vcelku spokojená. O tom to přeci je. Že nic neskončí dobře nebo zajímavě jenom proto, že by mělo a že neexistujou happyendy v tom našem "průměrným" životě. (27.10.2013)

Tak chci se na to podívat už 5 let, ale odvážil jsem se k tomu až teď, kdy jsem teoreticky "neměl na výběr"... Nutno uznat, pár světlých momentů to má, pokus je to hezký, ale bůhvíjak jsem se u toho nebavil, skoro všechny postavy mi byly nesympatické, celé to graduje hrozně divně - nahodile a zároveň extrémně předvídatelně (třeba tajemství smrti Johaniny matky jsem bral jako fakt od té chvíle, kdy se o ní zmíní poprvé - tím pádem je tenhle tak jednoduchá záležitost, že vážně přemýšlím nad tím, jestli jsem někdy viděl něco jednoduššího) a celkově to je poměrně nuda. Ještě bych tu mohl pitvat chování postav, které vlastně nemají žádné starosti a tak jsou spíš šablonami, ale je to komedie, tak to zas tolik kritizovat nebudu. A Johaně fakt nevěřím, že jsou "normální česká rodina jako kterékoli jiná v republice". Všechny rodiny totiž mají moderní vily, obrovské zahrady a nula starostí, že ano, to je realita... Asi bych to tolik nekritizoval, ale takhle se žije skoro ve všech českých komediích a už to působí spíš trapně. 2* (07.03.2021)

Český filmový syndrom Prci, prcičky tentokrát ve formě zfilmovaného Bravíčka, bo co teď čtou mladý holky bez mozku, kde si potvrzují, že svět je jen o sexu, chlastu, možná trochu drogách a oblečení, a nic jiného už neexistuje. Prostě omezený pohled omezených lidí pro omezené lidi, povrchní věc o ničem, jak tak povrchní věci, jež ani z principu nemohou jít do hloubky, protože by na to do kina nikdo nešel, balast, neumění, nepřesvědčivost a nereálnost. Prostě svět podle Bravíčka. Měl mě varovat už začátek, kde holka tvrdí, že jsou obyčejná rodina jako každá jiná v republice, přitom si to žije na vysoké noze, finanční problémy neřeší, má to vilu a zbytečně moc volného času. (13.04.2014)

Pokus o českou holčičí komedii příliš nevyšel. Vlastně scénáristicky nevyšel vůbec a režijně tak napůl. Kdo to držel na tom horším průměru, a to je teď poklona, jsou herečky v čele s Veronikou Kubařovou podporované Petrou Špalkovou. O budoucnost našeho filmu nemusíme mít příliš starostí, alespoň co se představitelek něžného pohlaví týče. Nejenže umějí hrát, ale i dobře vypadají. Jen se bojím, že je nebude mít kdo režírovat. 40% (10.12.2013)

Navzdory nepříznivému ohlasu lze označit Můj vysvlečenej deník za příjemnou předmaturitní komedii, jakou je vhodno aktualizovat každou dekádu, neb například story Děvčátka z roku 2002 už dnešní děcka považovala za příliš pasé. Ty historky kolem sympaticky rozjívené Johany sedí jak pověstný prdel na hrnec. Problémy této generace jsou trochu o něčem jiném, než ty předchozí, kulisy jsou rok od roku multimediálnější a celkově získává nový rozměr i ta historka z Dubaje. Překvapivě citlivě jsou realizované flashbacky z psychiatrické léčebny dospívajících a zejména je radost pohledět na příjemně holčičí výkon Veroniky Kubařové. Kubařová je zralá herečka znalá českého i světového repertoáru z divadla (zejména z Městských divadel pražských), zvyklá uhrát celé jeviště sama a je škoda, že podobně velké role nehraje ve filmu častěji. (30.08.2016)