4 dny v máji

Docela zajímavé, jak je možné natočit válečný film bez toho, aby to bylo nutně vyhrocené, aby zde byly bojové scény, ale přesto to bylo dostatečně silné. A to vlastně jenom proto, že je to o lidech a o tom, do jaké role je staví válka a jakou moc jim dává, anebo jakou jim bere. Velmi dobré postavy, které vás dovedou strhnout. (13.04.2016)

Po hodně dlouhé době jsem se dočkal příběhu z druhé světové války, které mě opět dokázal naplno sejmout. První a druhá světová totiž dokáže i dnes vyprávět příběhy, nad kterými nestačím zírat. Za války totiž bylo možné opravdu cokoliv a i proto mohl vzniknout právě tento film. Popravdě se divím, že se k tomu filmu někdo z Rusů vůbec přihlásil. Já bejt Rus, tak se za to, co můj národ v tomto případě předvedl stydím do konce života. I když je to problém jednotlivce, chápu. Ale to je u Rusa stejně tak nějak jedno. Nechci tu úplně spoilerovat, ale první půlka filmu nastolila jasnou atmosféru, která trošku stála v oparu čekaného konce války. Druhá část příběhu ale přišla včas a normálně mě donutila v jednu ráno probudit všechny smysly, protože tady veškeré dění zachází za hranice lidskosti a logiky. Nevím, jestli tento film není ve světové kinematografii tím nejabsurdnějším příběhem, který kdy kdo natočil z prostředí druhé světové války. Možná, že i jo. (27.09.2018)

Tak zase jednou první! Tohle byla hodně slušná záležitost, ale spíše než o válečný film se jedná o psychologické drama. Je začátek května a k malému zámečku v Německu u Severního moře se postupně probíjí ruská jednotka. Zámeček je sirotčinec plný teprve dospívajícíh dívek a holčiček pod vedením staré baronky. Těch pár mužů co šlo zámeček bránit před rudou hordou rychle padlo a obsazení sirotčince přežil jen malý synovec baronky Petr, kterého nenechali odejít bojovat s muži. Těžce to nesl, chtěl být také chlap a bránit vlast. Sice se snaží po Rusech střílet, ale rychle jedním kapitánem zpacifikován. Armáda se však nehodlá na místě dlouho zdržovat a žene se dál. Na místě je ponechán jen kapitán s osmi muži a poškozeným protitankovým dělem, které má jen jediný náboj. Úkolem skupiny je zabránit prchajícím Němcům přeplout přes úžinu do Dánska, kde by se mohli vzdát Britům. Tato situace také brzy nastává, kdy početná skupina unavených avšak dosud dobře ozbrojených, disciplinovaných a své velitele stále poslouchajích Němců dorazí na pobřeží. Nastává lehce směšné vyjednávání, kdy německý velitel Rusům sděluje, že už jeho muži mají zabíjení a války dost a chtějí se vzdát. Nikoliv však jim, ale Spojencům v Dánsku. Žádá jen klidné odplutí jeho mužů. Ruský kapitán má však své rozkazy a žádá německou jednotku cca o sto mužích aby se vzdala jeho osmi mužům. To je pro Němce neakceptovatelné a vše nasvědčuje tomu, že u zámečku dojde ještě k jednomu boji. Ruský kapitán má navíc problémy i se svým seržantem, který mají chuť na nejstarší z dívek a těžce nese kapitánův zákaz se na ni nesahat. Ten navíc nepatří ke skupince vojáků, kteří s kapitánem bojovali celou válku a poslouchá jej jen z důvodu vyšší šarže. Ruský kapitán není voják z povolání, je bývalý učitel. Ve válce ztratil celou rodinu, občas věci hodlal řešit jinak, lidsky - díky čemuž prošel trestnými prapory a u většiny svých mužů má obrovskou autoritu a respekt. Nechová se k osazenstvu zámečku jako k nepřátelům ani jako ke kořisti... S malým synovcem baronky Petrem se téměř spřátelí a i k ostatním se chová vlídně. Ví že konec války je otázka pár dní. Jenže hodní lidé jsou vždycky v nebezpečí což za války platí dvojnásob a v ruské armádě trojnásob. Jeho chování na zámečku zavdá příčinu dalším událostem, které opravdu zajímavě zahýbají dějem a díky čemuž jsem šel o hvězdu výš. Moc se mi to líbilo! Opravdu milé překvapení!!! * * * * (29.05.2014)

Tak jako film spěje ke svému finále, tím více si uvědomujete, jak se nesmí zapomenout na hrůzy války. Jenže, ono to moc dneska nikoho nezajímá, dějepis ve školách hrůza a děs a nová generace žije ve své bublině, tvořené všemi vymoženosti techniky. Mohla by znát, kdyby chtěla...absurdita konce války na zámečku paní baronky, která z něj vytvořila sirotčinec a dospívající kluk Peter, zoufale se snažící stát se bojovníkem. Přicházejí Rusové, osm vojáků, pak přesila Němců, a nikdo už bojovat nechce. Sonda do života mužů trmácených válkou, jedna láska a ožralý velící blbeček. A vy víte, že takových příběhů se klidně stalo mnoho a z toho mrazí. Výborný Alexej Guskov i představitel malého Petera, všechno jeho zoufalství i vztek jste mu prostě věřili. (19.09.2020)

Byť se tvůrci zaštiťují skutečnou událostí, já se upřímně nemůžu odhodlat uvěřit tomu, co se děje v závěru. Co jsem našel, i odborné kruhy jsou, jak se diplomaticky říká, v této otázce nejednotné. Kdybych to bral opravdu jako příběh samotný, v jiné době než v květnu 1945, kdy Rusové oplatili Němcům jejich freundschaftsbesuch, pak bych patrně jen sršel chválu. Tou srším i tak, až na těch posledních cca 15 minut, kterým, to se přiznávám, jednoduše nevěřím v konkrétním čase a místě. Tím nemyslím dnes tolik "populární" osudy německých žen na konci války z rukou Sovětů (ale i jiných armád, teprve teď začínají nesměle vycházet práce o tom, že např. Američané se k Němkám, ale třeba i k Francouzkám nechovali o mnoho lépe, a samozřejmě jeden by nikdy neměl zapomínat, že násobně více to samé dělali naši nynější západní přátelští sousedé v předchozích letech na okupovaných územích), ale ta konfrontace vrcholící opravdovým bojem mi připadá velmi nevěrohodná a pro mě trochu kazí dojem z předešlého filmu. (21.03.2021)