Režie:
Martin FričScénář:
Václav WassermanKamera:
Václav HanušHudba:
Julius KalašHrají:
Vlasta Burian, Meda Valentová, Zorka Janů, Anna Steimarová, Oldřich Nový, Jaroslav Marvan, Ella Nollová, Čeněk Šlégl, František Roland, Václav Trégl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Baron Prášil žije se svou ženou Olgou a dcerou Karlou na zámku Prášily. V mládí žil veselým životem a úkolem komorníka Ronalda je rozesílat včas alimenty za svého pána. Karla se ve městě, kde studovala, zamilovala do Arnošta Bendy a tajně se za něho provdala. Arnošt přijme u barona místo tajemníka a doufá, že získá jeho důvěru i dodatečný souhlas se sňatkem s Karlou. V obci se objeví hrabě Kocharowski, bývalý Olžin milenec, který se domnívá, že s ní měl syna. Arnošt si vymyslí fantastický příběh, že je nemanželské dítě, a to v baronce vzbudí domněnku, že je jejím synem, kterého měla s Kocharowským. Protože se bojí skandálu, rozhodne se baronovi přiznat... (ČSFD)
(více)Recenze (154)
Humor se neustále vyvíjí ruku v ruce s dobou a s tím je prostě třeba se smířit. Ovšem na to, že se jedná o více jak osmdesát let starý snímek, v něm pořád lze najít řadu gagů reálně k pousmání i pro mojí generaci. A to je známka kvality, kterou nelze přehlédnout. Škoda té poslední čtvrtiny, kde se celou dobu opakoval jeden a ten stejný vtip pořád dokola, a toho příliš prudce setlého konce. Burian s Novým tu na mě poté působili jako dva staří souputníci, jež si po dlouhých letech konečně přisedli k jednomu stolu a navzájem si poplácali po ramenou. Velcí to páni herci svojí doby! ()
Tento film ma neoslovil. Je viditeľne stavaný na inú generáciu, ešte aj tá generácia pred nami sa na tom dokázala pobaviť, no o nadčasovosti by som pomlčal. Je to síce komédia, no mne tie hlášky nepripadali vtipné, tá konverzačka ma ubíjala, taktiež všeobecne ma Burian nejako neoslovil a Frič točil síce zaujímavé filmy a vysoko hodnotné, no akosi im takmer nikdy neviem prisúdiť najväčšie hodnotenie, lebo takmer vždy si nájdem niečo, čo mi vadí. Tu som to hľadať akosi nemusel, či iba pozorne sledovať, aby niečo také prišlo, lebo to išlo pomimo mňa. ()
Když se řekne Vlasta Burian, automaticky se mi vybaví U pokladny stál a pak jeho baron Prášil. Komedie Martina Friče o baronovi, který si neustále vymýšlí, navíc tomuto sportu podlehlo evidentně celé jeho panství, takže se v místní restauraci pořádají myslivecké seance se soutěží v "prášení". Nikdo už neví co je pravda a co výmysl. Příchozí Oldřich Nový coby nový tajemník do party skvěle zapadne, jelikož je úplně stejný "krmič" jako ostatní. Řada nesmrtelných scén, dobře vymyšlené zápletky, Burian opět imituje hudební nástroje, prostě paráda. Dnes mám rád i jiné Vlastovy filmy, ale tento byl u mne jedním z nejzásadnějších po mnoho let. 85% ()
Upraveno v červnu 2020. Baron Prášil, film Martina Friče na základě divadelní hry Rudolfa Kautského, je českou variací na Shakespearovu Komedii plnou omylů. K parodickému vytržení melodramatické potřeby se přidává malé škádlení intimními a pečlivě tajenými hříchy soukromých životů a klaunova exhibice s tělesnou ekvilibristikou a cirkusovými triky. To parodické rozohnění se jízlivým tónem vyrovnává s pokrytectvím, nerozčiluje se, ale kreslí jiskry a vášeň na porcelánové okraje talířů. Pohonem dynamického pohybu je soustřední všech souběhů událostí do jednoho okamžiku a zmatení z nevyřčeného, či nedopovězeného. Hlavním prostředkem klaunovy zábavy je Jan Maria Archibald Prášil (přesvědčivý Vlasta Burian), baron s uhlazeným způsobem života. Hříchy z mládí jsou pečlivě zaevidované, přesto se situace pro svou nepřehlednost zvrhává v klaunovu žádostivost a opatrné klení. Hlavní ženskou postavou je Olga (zajímavá Meda Valentová), baronka a počestná choť Archibaldova. Tajemství mládí se přihlásilo výčitkou svědomí, tu následuje nedokonalá snaha o vyrovnání se s nitrem. Důležitou postavou je Arnošt Benda (velmi příjemný Oldřich Nový), nový tajemník barona Prášila. Jeho soukromé tajemství se připravuje k nesmělému přiznání, ale silná koncentrace hříchů vytváří obtížně překonatelnou hradbu omylů a zmatení. Významnou postavou je Karla (příjemná Zorka Janů), komtesa a baronova čerstvě dospělá dcera. Bezstarostnost dívčina tajemství je znenadání zastrašena a zmatena příliš vysokou intenzitou hromadného napravování pradávných hříchů mládí. Výraznou postavou je Ronald (zajímavý František Roland), vždy spolehlivý a dlouhá léta věrný a za každé situace diskrétní komorník barona Prášila v jeho poklescích a nepřístojnostech. K výraznějším postavám patří také Ema Lindová (příjemná Anna Steimarová), Olžina kamarádka v neschopnosti odjezdu. Nevyřčená tajemství ponoukají zvědavost, proto se snaží vytrvat až do samotného konce. Nepřehlédnutelnou postavou je Bohdan Kocharowski (velmi zajímavý Čeněk Šlégl), hrabě s dávným tajemstvím a toužebným přáním otcovského práva. Z dalších rolí: Arnoštův zaskočený tatínek Bedřich Emanuel Benda (Jaroslav Marvan), Arnoštova matka v náhlém záchvatu podezření Marie Bendová, rozená Šulcová (Ella Nollová), ochotný hostinský Na zámecké (Theodor Pištěk), úslužný číšník Na zámecké (František Filipovský), či opilec z baronské milosti a lesník Patočka (Václav Trégl). Fričův Baron Prášil je plný živelné energie, parodického koketování a klaunského trumfování. Patří k těm lepším kusům kabaretního komika Vlasty Buriana. ()
Stejně, jako film Panna nemá začátek, tohle nemá konec a ani při sebelepší snaze to nehodlám přenést přes srdce. Jako dnes vidím svoji první a celkem nedávnou projekci a hned to trauma, které přišlo už v prvních minutách. Nashledanou je asi tak maximum, co se tu dá najít. A Zorka? To je tragédie, i kdyby žila dodnes. Je mi líto, že jediný uznávaný Čeněk pochází odsud. ()
Galerie (6)
Photo © Slaviafilm
Zajímavosti (14)
- V 60. letech byl film znovu uveden pod názvem Když Burian prášil, aby nedocházelo k záměně s filmem Baron Prášil z roku 1961 režiséra Karla Zemana. Zdroj: Český hraný film 1930-1945, NFA 1998. (ČSFD)
- Burianův poslední film režírovaný M. Fričem (nepočítáme-li malou roli Vlasty Buriana v poválečném Zaostřit, prosím). (Taninaca)
- Vladislav Vančura napsal původní scénář k tomuto filmu (a chtěl jej sám i režírovat, ale to se mu nepodařilo). Později scénář přepracoval do literární podoby jakožto román „Konec starých časů“. (Stegman)
Reklama