Velká nádhera

Grande Paolo. Velká nádhera ve Velkém sále. Nemá to sice živelnost a dravost Božského (až na tu neskutečnou úvodní diskopárty, u které jsem se myslím i udělal), ale vykouzlit z tak jednoduchých obrazů takovou nádheru, to dovede jen Sorrentino. Velký souhlas s Rob Royem, že hlavní postava není tak zajímavá jako v Il Divo. Proto ne za plnej. (06.07.2013)

Zcela jistě je Velká nádhera vizuální skvost, kde mně jedna projekce určitě nestačí. Jen mám trochu ambivalentní pocity z faktu, že po té příběhové stránce se mně pod kůži nedostal na 100% a to je moc velká škoda. Možná, že kratší stopáž bych při tak hutném filmovém zážitku tentokrát přivítala. Ale uvidím při druhé projekci někdy v budoucnu. Ovšem Toni Servillo byla určitě správná volba pro stárnoucího spisovatele Jepa s jeho úvahami o životě a lidech s kterými přišel do styku a to všechno v jedinečné a neopakovatelné atmosféře, jakou jsem dlouho nezažila. (28.11.2013)

Chuťovka! KONEČNE sme sa s Paolom Sorrentinom aj Tonim Servillom stretli a "sadli sme si". La Grande Belleza je filmom, ktorý chcem vidieť minimálne ešte raz, aby som tú opulentnosť (v záberoch, strihoch, všetkých tých party, drobných detailoch, rozmaroch, vychytávkach, presahoch, dialógoch) dokázal ešte lepšie vstrebať a vychutnať si to. Jeden z filmov, ktoré keby mali aj dvojnásobnú dĺžku, tak na to pozerám s otvorenými ústami a vstrebávam každú scénu, každú vetu. Prekvapujúco ohurujúci film! 4,5*/5 (21.01.2015)

Nevím proč, ale tenhle film na mě působí mrtvě, neživotně. Přitom já ulítávám na metafilmech, které se obracejí do minulosti a historie kinematografie, když mi přijdou povedené. Navíc Fellinoho mám moc rád a Dolce Vita od něj úplně nejradši. Ale tohle je jenom zastydlá, řemeslně slušná z nouze ctnost, co se mi snaží vetřít do přízně líbivými obrázky. Fakt že ne, po hodině už to jenom nudí. Navíc se Sorrentino, stejně jako v minulém Tady to musí být, snaží dát velmi okázale "návod na život", což mi přišlo svou polopatičností až trapné. (A Fellini to nikdy nedělal - vůbec si, a můžete to nazvat mojí namyšleností, myslím, že Sorrentino Felliniho moc nepochopil. Fellini nebyl artový kýčař, co záměrně natahuje filmy a utápí se v jejich sebou nabízené kráse.) (30.12.2013)

Krize jako póza, krása jako jediný princip výstavby. Někdy to funguje báječně (úvod a závěr), jindy je to prázdné, ostentativní, zbytečně výřečné a křečovitě teatrální. I kousavá ironie vychází tak nějak napůl. Sorrentino je výtečný inscenátor, ideu nostalgického hrdiny v krizi ale na rozdíl od niterně prožitých a v každém akordu přesných Felliniho "římských fresek" realizuje mnohem méně přesvědčivě, o to však polopatičtěji a křiklavěji. Film, který si hraje na klasiku stejně jako si hrdina hraje na blaženého světáka. Sorrentino už natočil o řád lepší, byť méně přítulné věci. (02.07.2013)