Pěna dní

Rozumím všem, které tato filmová báseň barev a hudebních tónů nedokázala uchvátit. Pojetí, zvolené režisérem, se pohybuje místy na hranici únosnosti. Film zachraňuje - jakkoliv to zní ne zcela věrohodně - příběh křehké lásky s tragickým koncem. Vian, autor literární předlohy, vyvolává vzpomínky na MALÉHO PRINCE Saint-Exupéryho či Lewisovu ALENKU V ŘÍŠI DIVŮ nebo o generaci starší PRINCEZNU PAMPELIŠKU Jaroslava Kvapila. Pohádkové "nasvícení" se tu proplétá se snovými představami, retroscénami, symbolickými zkratkami. Džungle této mozaiky v každém případě postrádá nudu a udrží poučenou divákovu pozornost. Za diskusi stojí otázka, zda adaptace musela sledovat tak důsledně dobový kontext zejména tam, kde přerůstá do technicitních tvarů. V každém případě je k neuvěření, že i dnes mohou vznikat tak abstraktní a složité filmy s až barokním formálním tvaroslovím. Díla v každém případě pozoruhodná a jen nesnadno zapomenutelná. (08.07.2013)

Michel Gondry je sice výjimečný hračička, ale ta jeho smršť nápadů je vlastně v takovéto stopáži skoro až ubíjející. Ono se to ale k tomu filmu celkem hodí: začíná jako rozjívená komedie, pak přejde do romantického módu a konec je čím dál smutnější. Surrealistický film, který potřeboval být alespoň o půl hodiny kratší. (10.07.2013)

Kniha Pěna dní pro mě představuje jeden z nejkrásnějších a nejoriginálnějších příběhů o lásce. V dospívání jsem hltal všechny Vianovy knihy, ať už ty vydané pod jeho pravým jménem či silné kvarteto pod pseudonymem Vernon Sullivan. Domníval jsem se, že Pěna dní je nezfilmovatelná. Mýlil jsem se, oceňuji snahu Gondryho, nicméně mi to zkrátka nesedlo. Podle mě by filmové zpracování mělo trvat nanejvýš osmdesát minut, dvouhodinové vizuální orgie hodně unavují, děj zbytečně natahují a kazí celkový dojem. Romain Duris je jako Colin par excellence, Audrey Tatou je v roli Chloé rovněž uvěřitelná, ale je to bohužel natolik kultovní román, že to je i pro věhlasného režiséra příliš velké sousto. Co takhle zfilmovat Zabte ošklivé? To by bylo mnohem jednodušší. (09.09.2013)

Zklamání roku. Doslovný přepis knihy, kdy se za mizanscénou a všema těma vychytávkama a vynálezama bohužel neskrývá nic hlubšího. Místo toho, aby Gondry použil filmové prostředky pro vyprávění tam, kde kniha užívá prostředků literatury, zůstal u hračičkování a klišé. Gondry měl možná přenechat režii někomu jinému a sám zůstat jen u výpravy. (08.07.2013)

To hračičkovství mě začalo po deseti minutách iritovat. Ta nesnesitelná, otravná, uřvaná Gondryho hyperaktivita! Pokud jsem dřív říkal, že sice neumí vyprávět, ale jeho práce s rekvizitami je mi sympatická, tentokrát mi z ní bylo nepříjemně a já měl stejný pocit, jako když sedíte dvě hodiny v hospodě s někým, kdo ani na okamžik nezavře pusu a mluví a mluví a hlasitě a mění dikci a dělá výrazné citoslovce a vy mu chcete narvat skleničku do krku, aby už mlčel, proboha, jen aby chvíli mlčel! 1 a 1/2 (23.11.2013)