Pěna dní

Gondryho neschopnost vyprávět byť jen jednoduchý příběh mi zajistila prožitek dosud nezakusené vyčerpávající bezemoční nudy, srovnatelné s rozbředlostí Nauky o snech. 125 minut ploché přeslazené romantiky (hrdinova manželka umírá na rakovinu - ano, je to tak prosté) dusící původně "křehký" příběh s poválečným přesahem, obalený v serepetičkách, jež v převodu z textu na plátno pozbyly jakékoliv symboliky a působí už jen samoúčelně. Moc jsem se snažil mít Gondryho rád, ale nestravitelná Pěna dní mi potvrdila, že je přeceňovaným režisérem a především zcela nemožným vypravěčem uvězněným v osidlech své (již) nudné představivosti. (27.07.2013)

Michel Gondry je sice výjimečný hračička, ale ta jeho smršť nápadů je vlastně v takovéto stopáži skoro až ubíjející. Ono se to ale k tomu filmu celkem hodí: začíná jako rozjívená komedie, pak přejde do romantického módu a konec je čím dál smutnější. Surrealistický film, který potřeboval být alespoň o půl hodiny kratší. (10.07.2013)

Gondryho filmy mám rád a Pěna dní nese hned několik jeho charakteristických režisérských znaků. Nejprve jde o hravou a humorně podanou fantaskní komedii, která ale v půli stopáže nabírá na obrátkách a mění se ve smutné milostné drama, jež se pomalu blíží k nevyhnutelnému konci. Líbila se mi práce s modely, rekvizitami a speciálními triky. Chvílemi to bylo naprosto bláznivé, nesmyslné a absurdní, avšak takové to (nejspíš) mělo být. Solidně natočený a netradiční film, jenž mě zaujal zejména svým námětem (rozhodně si musím najít čas na knižní předlohu) a hereckým obsazením. (11.12.2013)

mám docela rád Gondryho hravost a nápaditost, ale tady to bylo i na mě až moc dada a už během první poloviny mě Pěna dní víc nudila než bavila a musel sem se hodně přemáhat abych to dal do konce. To, že jsem nečetl Vianovu knížku v tomhle případě nejspíš nebude ani výhoda ani nevýhoda, nicméně že by mě to nalákalo to jakkoliv změnit se říct nedá...40% (16.05.2023)

Dříve, než se zmíním o tom, jak se paní za mnou smála (s odpuštěním jako k*áva) v situacích, kdy vy přemýšlíte nad svobodou v podání Sartra a řešíte, zda vizuálně měl snímek odkazovat právě k tomuto propojení, bych ráda řekla, že oficiální text distributora je opět tragický. Prosím vás, je povinností, když to ten člověk píše, aby to viděl? Myslím totiž, že spoiler není vůbec nutný, stejně jako jsem neviděla auto, které by se řídilo v kufru nebo mám pocit, že výběr písně Dukea Ellingtona má zajisté hlubší význam než jen to, že se jmenuje Chloé. Jak vám tedy asi došlo, pro mě jde jednoznačně o nehloubavější romantický film jaký jsem kdy viděla. Vůbec jsem nebyla nadšená ze smějící se paní, poněvadž bych si tak tipla, že nešlo o komedii. Za to bych si troufla tvrdit, že vás film naučí přemýšlet o některých skutečnostech z jiné perspektivy a ta je vám nabídnuta ve chvíli, kdy rezignujete na běžný a konzumem prolezlý život. A v tom bych možná viděla to osvobození. Každopádně já se osvobodila s pusou otevřenou plných 125 minut. Dále bych přidala názor, že si myslím, že právě Audrey byla vybrána záměrně, ostatně, tohle je role šitá přímo ji na míru. A protože jsem nečetla předlohu, tak se mi to docela líbilo!!! PS: Nikdy se mi nelíbil Věčný svit neposkvrněné mysli. (29.08.2013)