Sama v čase normálnosti

Zvláštní. Ani jsem se na tento film nechtěla podívat, ale mamka mě přemluvila. A po konci jsem vůbec nelitovala, že jsem to viděla. Na začátku tvrdá vrchní sestra a na konci vyčerpaná sestra pomáhající starým lidem jíst a dojít si na záchod. Je až neuvěřitelné, co dokázal Viktor Polesný za 90 minut vykouzlit. Opravdu velmi dobrý film i když k dokonalosti mi tam ještě něco málo chybělo. 90% (29.01.2012)

Téma Charty 77 nebylo dosud veřejnoprávní televizí vytěženo ani z poloviny tak, jak by si to tenhle nesporně důležitý moment naší historie zasloužil, takže už za volbu tématu má Viktor Polesný body navíc. Nejvíce se tenhle nový televizní film blíží Brabcovu PF 77, nemá ale onu naléhavost a hloubku. Šedavost normalizace byla trochu potlačena, nesklouzla ale k podivně pastelovým návratům seriálu Vyprávěj. Hlavně z počátku jsme měl trochu problémy uvěřit některým hercům jejich role, scénáristka ovšem vedla jednotlivé dějové linie tak umně, že mne příběh záhy vtáhl a už nepustil. Hlavně propojení dobového kontextu a ryze osobních problémů vdovy, matky samoživitelky v éře reálného socialismu stojí za pochvalu, stejně jako vykreslení charakterů všehoschopných soudružek a kariérních lékařů. Výborná byla pak rekonstrukce příjezdu Václava Havla a Pavla Landovského k poštovní schránce a jejich pokus poslat chartu prezidentu Husákovi. Dojem autentičnosti podpořilo i použití dobového televizního vysílání a dalších dobových propriet. (Silvestr 1983 mi pak čistě subjektivně připadal, jako by vypadl z nějakého filmu Bohdana Slámy, ti punkeři byli úžasní...) Z hlediska kolektivní paměti je dobře ukazovat právě takovéhle příběhy, aby se na dobu totality u nás jen tak nezapomnělo... Záslužný (veřejnoprávní) počin... (08.01.2012)

Ach, jo. Chápu, že existují seriály jako Vyprávěj, kde jsou důležitější dobové rekvizity než postavy. Jenže vážně míněný film, který chce něco sdělit, se stejnou metodou napsat a natočit nedá. Tam by výprava a rekvizity tvořily pozadí, nikoli byly cpány do centra vyprávění. Byla to doba, kde největší svině byly nejvíc nenápadné (jako tady Hana Ševčíková) a „normální“ bylo to, co tu předvádí Zdena Herfortová. Třeba o tom někdy někdo natočí něco lepšího... (09.01.2012)

Na českou tvorbu velmi povedený film. Nela Boudová je skvělá všude, téma Charty 77 nevyužité. Oceňuji také to, že nedošlo k happyendu :) P.S.: Když jsem si přečetla komentář igi B., byla jsem z toho fakt znechucená a připadala si jako na diskuzích zpravodajských serverů. To na ČSFD, myslím, nepatří. (08.01.2012)

Scénář Lucie Konášové nezklamal. Zachycuje normalizaci zase trochu jinak. Charaktery postav jsou dobře vykresleny, navíc se opírají o přesvědčivé herectví. Překvapivě zareaguje postava Davida Prachaře po povýšení. Prolínání osobní a profesní roviny na pozadí politiky působí nenásilně, uvěřitelně. Dobová kulisa je na televizní film výborná (státní hymna na závěr vysílání, diskotéka s Kaťušou...), ale v závěru působili až moc aranžovaně pankáč v jednom pokoji a z televize křepčící Michal David v druhém pokoji. (08.01.2012)