Úsvit planety opic

Skvěle udělané inteligentní pokračování. Už hned ta úvodní scéna s lovem mi vzala dech. Opice jsou perfektní a fakt není problém jim fandit. Lidští hrdinové za nimi trochu pokulhávají a pokud je ve trojce zase prostřídaj za někoho jiného, zlobit se nebudu. Finální bitka mě mile překvapila svojí "velkofilmovostí". (01.02.2015)

Downi na planetě opic to neměli nikdy lehké. O tom jsme se přesvědčili i v tomto remake, ačkoliv to ani remake vlastně není. Opice i lidé zde kráčejí po stejné stezce osudu, ale vyprávěcí prostředky jsou zcela jiné a, bože, ty triky! Triky jsou tak skvělé, že už jen kvůli nim se vyplatí usednout k tomuto filmu s thajskými kari chipsy, pivkem a tatarkou, jste-li na takové kombinace chutí. Příběh samotný naproti očekávání se vůbec nezabývá tím, co se stalo s planetou lidí, než ji převzali opuce, to je vlastně záležitostí úvodních titulků. Dozvíme se, že epidemie prakticky přivedla lidstvo na okraj totálního vyhubení. A opice si bezstarostné žijí dál v lesích, jejich civilizace je na úsvitu, aniž by vlastně tušili, co se stalo. No, lahůdka. A co čert nechtěl, vzápětí se všechno posere a napnuté vztahy mezi dvěma odlišnými entitami prasknou a pak teprve začíná peklo na Zemi a to v naprosto dokonalém vizuálním zpracování, jak jsem již podotkl. Myšlenka filmu je jednoduchá: opice, ač se proti lidem vyhrazují a to dost razantně, jsou pěkně zkurvenými rasisty, jednají nakonec úplně stejně jako oni. A prej, že opice neublíží opici. Pche! (13.10.2014)

Zdá se, že takřka 50 let staré téma má stále co nabídnout. Výzvy autorům, hutné a chutné zážitky divákům. Pomineme-li skutečnost, že lidoopi (skorolidé; jsme, ať se nám to líbí, či ne, nahé opice) mají značně omezenou mozkovou kapacitu (objem mozkoven se u lidí na dolní hranici pohybuje kolem 1150 kub. cm, zatímco u lidoopů je horní hranicí 900-1000 kub. cm) a konstrukce jejich hrtanu vylučuje zvládnutí zvukové lidské řeči, je pohádka, kterou nám předkládají zpoza oceánu, výborně vyvážená ve scénáři, skvěle malovaná kamerou (útoky lidoopího vojska) a výtečně koordinovaná režií. Pro téma mezidruhového dialogu tu bylo vykonáno opravdu mnoho. Zajímavé je - lidé či lidské role tu opravdu jen stínují - pojetí šimpanzího vůdce Cézara a za zmínku stojí i obří moudrý orangutan. Cézar svými projevy, zejména v závěrečné fázi filmu, silně připomíná Lincolna ze stejnojmenného nedávného amerického hitu. Jeho protivník Koba (jakýsi gruzínský Jánošík, jinak stranická přezdívka Džugašviliho-Stalina; jedná se o úmysl či náhodu?) je typickým populistou, na němž ulpívají znaky vůdců typu Mussoliniho či Hitlera. Ne náhodou je většina filmu komponována v šerosvitu zřejmě sekvojových (?) lesů nedaleko Friska, ne náhodou Cézar připomíná vše možné, jen ne vůdce, který na složité otázky ordinuje jednoduché odpovědi; chová se povýtce rooseveltovsky. Kápne-li do tohoto menu sem tam i zrnko humoru a zjistíme-li, že chybují i velikáni, zážitek, který se nám z více než dvouhodinové ságy, plné 3 D technologických pohlazení, postupně skládá do značně trvalé a propracované vzpomínky, je v každém případě nevšední. A krásný. (16.07.2014)

Jednička byla o lidech a opicích. Dvojka je hlavně o opicích, a pak až o lidech. A je to sakra dobře, protože tihle digitální lidoopi strhávájí veškerou pozornost jenom na sebe, živé herce zastínili naprosto s přehledem. Pravda, moc práce jim to nedalo, drtivá většina z nich je totiž plochá jako hrudník Paris Hilton. Příběh trochu klasičtější, ale bohatě to vynahradí kupa silných scén a několik vymazlených momentů. Dobytí tanku v jednom záběru je pak doslova precizní. (15.07.2014)

Lidé. Opice. Lidoopi. Savci. Verbež. Všichni. Mluvit. Mnoho. CGI. Mnoho. Blockbuster. Myšlenka. Zdánlivě. Povrchní. Černobílé. Zkratkovité. Polovina. První. Lepší. Napětí. Podprahové. Ticho. Bouře. Pokračování. Jiné. Velmi. Podtóny. Aktuální. Osudovost. Předstírat. Horší. Ne. Lepší. Jiné... A jako bonus k úsečné řeči zvěře dostanete i genezi první ochcávací právní kličky opičího zákoníku spáchané na Rambo opičákovi. (15.07.2014)