Kdysi v útlém mládí jsem čítával příhody britského zvěrolékaře, Jamese Herriota. Podle něj se občas toulavé kočky po seznámení s člověkem nastěhují k němu do domu. Adoptují jej. Přesně to se stalo opilé Moe Sato. Namísto kocoviny se probudila s kocourem. Zůstal. Jak se na pořádnou chlupatou, mńoukající kouli sluší, ovládl rodinu. Jmenuje se Poyo. Škrábe, mrouská, zjednává si respekt, vrní. +++++ Vcelku příjemný, skečovitý seriálek pro milovníky koček, kteří rádi budou objevovat v Poyovi své svéhlavé miláčky. Ovšem ne zase tak příjemný, abych jej označil za "must see". Jsa cynikem končím po třetím díle, kočkomilům nicméně opatrně doporučuji.(24.1.2012)
