Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Havíři Kubovi a jeho ženě Markýtce přinesla vrána dvanácté dítě. Havířina nenese a proto jde Kuba poprosit bohatého sládka Pandrholu o trochu jídla pro hladové děti, ale ten ho odmítne. Kuba hledá kmotra pro své dítě. Odmítne Pánaboha i čerta, protože je považuje za nespravedlivé vůči chudým lidem a vybere Smrťáka. S jeho pomocí se Kuba stane zázračným doktorem. Od bohatých si nechá platit a chudé léčí zdarma. Když onemocní Pandrhola, Kuba ho nechce léčit. Vymyslí si nesmyslné úkoly a když je sládek splní, vyléčí ho i přes Smrťákův zákaz. Sládek nechá Smrťáka zavřít do sudu a lidé, ani zvířata nemohou zemřít… (Filmexport)

(více)

Recenze (479)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Už pred jedenástimi rokmi, keď som podľa pamäti dával dve hviezdičky som tušil, že na tomto filme je niečo veľmi nezdravé. Dnes som si ho letmo pozrel a čo bolo včera tušením, je dnes istotou. Zmes jednoduchých, stráviteľných a predovšetkým režimu priateľských právd zaobalená do insitného dedinského prostredia bola ideálnym prostriedkom na vymývanie mozgov, osobitne, ak sa podávala v rozprávkovom balení. Takéto niečo pravdepodobne dodnes nakrúcajú v Severnej Kórei, aj keď tam nemajú Friča, Sováka s Hrušínským a Lohniským. ()

petaspur 

všechny recenze uživatele

Havíř Kuba Dářbuján podepíše exkluzivní smlouvu se spravedlivým Smrťákem a přestože opomněl vystudovat lékařskou vědu, tak dokáže vyléčit jakoukoli chorodu včetně moribundu, který napadl ukázkově smlouvajícího kolegu doktora ("- Moribundus se léčí za dva zlatý. - Není to trochu moc? - Tak za tři! - To by šlo."). Nad tlusťoučkým buržoustem Pandrholou, s jeho roztomile pokřiveným charakterem, se však již rozmachuje spravedlivá kosa, kterou by samozvaný felčar nedokázal zastavit ani při úzké spolupráci s primářem Sovou. ()

Reklama

B!shop 

všechny recenze uživatele

Moje oblibena pohadka a to hlavne diky tomu, ze je to hodne do komedie a neni to takova ta klasicka pohadka o princeznach, ale je celkem originalni. Navic je tu skvelej zaporak v podani Hrusinskyho, vynikajici smrtak Lohnisky, jehoz je to zrejme zivotni role a pak vcelku slusnej Sovak. A diky stopazi se clovek bavi celou dobu. ()

Kimon 

všechny recenze uživatele

Pohádka, jak má být. Na jedné straně dobro, na druhé zlo. Jasně a nekompromisně definováno. Hledat v něčem takovém levicový podtext, a dokonce silný, není na místě. Ano CaptainNore, já to tam nevidím. Když udřený chudák má jen prázdný žaludek a Pána Boha, vidí svět jako nepravedlivý. Pak chápe jako jedinou spravedlnost na světě jen tu smrt. Pohádka jako taková, přece vždy bývá o dobru a zlu, chudobě a bohatství či o dobrém nebo zlém charakteru. Že znázorňuje bohatství jako něco špatného? Ale ne. To špatně chápeme. To jen to bohatství kazí charaktery lidí. Bohatství samo o sobě není špatné, ale člověk, který si ho může dopřávat nesmí být víc a víc chamtivější a charakterově zkaženější. A vo tom to je.... ;-) ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Ve vizualizacích hojnosti nechyběla v polovině padesátých let ani lákadla moderního světa: automobil a víkendová chata. Obvykle se příhodně doplňovala s tradičními symboly — se džbány ověnčenými girlandami chmelových šišek a zabíjačkovými pochoutkami. Ačkoliv by bylo možné odkaz k pohádkovým představám osobního štěstí prodloužit až k prastarým magickým manipulacím, základem moderního blahobytu nejsou aktualizace kouzelného prostírání nebo zázračného oslíčka, jehož strst je nevyčerpatelnou zásobárnou zlatých peněz. Revoluční proletariát nespoléhá na dary vyšší moci, ale spíš na promyšlené nátlakové akce. Několik jich v padesátých letech popsal v populárních Českých pohádkách prominent poúnorového režimu Jan Drda. V pohádce Dařbuján a Pandrhola odmítne chudý havíř přízeň Boha i Ďábla, a vzdorně přijme za kmotra svých dětí Smrt. Proletář, který vlastní jen své zdravé paže — svou pracovní sílu, nemůže s životem ztratit nic než své okovy. Ve sbratření se smrtí se mu proti vlastníkům výrobních prostředků nabízí jedinečná výhoda. Kuba Dařbuján si se Smrťákem po boku vynutí na zástupci smrtelně nemocné buržoazie realizaci své vlastní představy hojnosti, v níž na stromech "rostou" jitrničky a v potocích teče pivo. Josef Lada doprovodil Drdovu pohádku barevnou kresbou, na níž netečná, slepá a hluchá Smrt, vlastně Smrťák, stojí v hlavách postele na znamení, že nemocný sládek Pandrhola patří jen a jen Jemu. Protože se vizualizacím blahobytu nevěnoval, jsou obrazy hojnosti — stromy ověšené jitrničkami a potok plný piva — známé především díky filmové adaptaci. Protože jitrničky a potok plný piva vrchovatě naplnily základní životní potřeby, je třetí a poslední Kubův požadavek, kterým podmiňuje kurýrování sládka Pandrholy, humorně bojovnou nadstavbou třídního boje — ponížením vrchnosti. Výsměch panským manýrům ovšem trvá jen do té chvíle, než se měšťanské pokoje a zvyky, středostavovské oblečení a další propriety stanou pro vítězný proletariát společenskou normou a následováníhodným příkladem. Není to, pravda, případ Kuby Dařbujána, který se musí od pohodlné doktořiny vrátit k havířské bídě. Jakpak by ne, když jde o příběh ze starých časů před socialistickou revolucí. Režisér Martin Frič vdechl Drdově revoluční pohádce přece jen přijatelnější rozměr, především výběrem kvalitních hereckých představitelů v čele se Sovákem, Hrušínským a Lohniským, kteří sice dostáli vizuálně i charakterově původnímu autorskému záměru, ale dějovou vyhraněnost svých postav ztlumili alespoň částečně jakousi podprahovou ironií a živým nadhledem. V této interpretaci i Smrťák najednou působí jako reálná bytost, obklopená starostmi a připouštějící si i vlastní selhání, zapříčiněné popíjením ve vinném sklepě. Fričův film dává oproti literární předloze výrazněji vyniknout i celé plejádě komických figurek, namnoze zajímavějších než jsou titulní hrdinové, ať už je to šmatlavý havířský dědek v neodolatelném podání Stanislava Neumanna, který pamatuje s jitrnicemi i na svatou Barborku, lakomý krupař, ztvárněný Josefem Hlinomazem, až po uši se máchající ve vlastní mouce anebo koktající lékař Oldřicha Dědka a zákeřný Mo-mo-mo-ribundus. Ingredience, jakými je Drdova a Fričova proletářská pohádka vybavena, nepatří k zvláště vyhledávaným a obecně stravitelným, ale protože přečkali v takřka neměnné podobě již více než půl století, pak byli svými tvůrci zvoleny nepochybně správně. Zápas chudého s bohatým je starý jako lidstvo samo a nic na tom nezmění žádný politický systém světa. Je to přirozený souboj hodnot, v nichž dobro a zlo již dávno nezastává pozice chudého a bohatého. () (méně) (více)

Galerie (12)

Zajímavosti (23)

  • Vesnička Kocanda byla postavena ze dřeva. Scény ve staveních byly točeny ve studiu Barrandov. (M.B)
  • Rozprávku videlo v kinách 2 419 987 divákov, čím sa stala siedmou najnavštevovanejšou rozprávkou v dejinách československej kinematografie v rokoch 1930 až 1989. Celkovo ide o 71. najnavštevovanejší československý film v dejinách československej kinematografie v rokoch 1930 až 1989. (Raccoon.city)
  • Keď Kuba Dařbuján (Jiří Sovák) ako liečiteľ žiada po úspešnej liečbe krupára Baštu (Josef Hlinomaz) o dve zlatky a ten mu ich odmietne dať, vysloví Kuba Dařbuján vetu "karborundum ultra sekvestrum" a prinavráti krupárovi chorobu a bolesť späť. V skutočnosti ide o latinské slová, ktoré v tomto spojení nedávajú zmysel. V preklade by to asi znamenalo: Extrémny karbid uhlíka odumretý a odlúčený ako orgán alebo kosť. (Raccoon.city)

Související novinky

Reklama

Reklama