Spring Breakers

Nesúdim Korineho úmysel, pointu a ani cieľ čo chcel vlastne týmto povedať. Téma ma totiž nenadchla a vôbec nezaujala, nie som priaznivcom takýchto klipových beach girls ožran parties, hoci aj s peknými babami a super kamerou. Pokiaľ aj bol dobrý úmysel, forma išla teda úplne mimo mňa. V prvej polovici mi od zívania už nešla ani zatvoriť sánka, normálne som pomaly začínal prehodnocovať svoj vzťah k uťahanej patlanici - Solaris (2002), ktorú som až doteraz považoval za vrchol filmovej nudy. V tej druhej sa však čo-to zlepšilo a nudu vo veľkej miere zahnala aspoň groteskná iracionálnosť snímku. Aby som nebol len zlý, film mal aj pár pozitív, a to hlavne pekné vytŕčajúce sa baby, super srandovné dievčenské ružové kukly na hlavu, Francove zuby a v neposlednom rade aj podarenú smiešnu rambo akciu na záver, pri ktorej by bledol závisťou aj Terminátor. To, že to s americkou mládežou nevyzerá ružovo predsa už dávno vieme, nehovoriac o ich mizernom postoji k vlastnej rodine. Američania si to uvedomujú veľmi dobre, pričom žiaľ na nejaké riešenie v tomto smere je už asi neskoro. 30/100 (02.11.2015)

Vejdi do prázdna masturbačních fantazií milovníků beach bitch party tits beer guns estetiky. Fluorescenční sen na pomezí anti-teze a zaujetí umělou mytologií MTV klipů. Hypnotické, vtahující, provokativní, rozvratné (Britney Spears meets Pussy Riot) a hlavně - James Franco se pro roli Aliena narodil. "This is the fuckin' American dream. This is my fuckin' dream, y'all! All this sheeyit! Look at my sheeyit!" (30.03.2013)

Mocný vládce James Franco propíchl disneyovským hvězdičkám růžovou bublinu a ony se probudily do toho nejlepšího a nejvíc vtahujícího sociálního porna, jaký jsem kdy viděl. Ty perfektní voiceovery a moře památných scén z hlavy nedostanu ještě hodně dlouho. P.S. Kdyby mi někdo ještě včera řekl, že budu dneska juchat nadšením z party filmu se Selenou Gomez, za trest mu koupím lístek na koncert Biebera. Nebo Voxela. 90% (15.03.2013)

Vynikající beach noir v duchu gamesy GTA: Vice City, o jehož zvláštní atmosféru se vedle režiséra postaraly ty nejlepší jména, jako je dvorní kameraman Gaspara Noého nebo dubstepová hvězda Skrillex. O Martinezovi ani nemluvě. Tady prostě člověk pochopí, co mají taoisté na mysli, když říkají, že měkké je silnější než tvrdé. Spring Breakers představuje mimo nádherného prázdninového dobrodružství hlavně ale celkem zajímavý komentář k tomu, co se tu odehrálo za posledních dvacet let. V podstatě platí, že tak jako je Project X Human Trafficem dnešní doby, který přemístěním party z klubu do soukromýho baráku říká cosi o privatizaci prostoru (všimli jste si asi čím dál častějšího oplocování panelových sídlišť), je Spring Breakers Trainspottingem dnešní doby, který popřením univerzálního plynutí ve prospěch permanentní fantasie říká obdobně cosi o privatizaci času (youtube/videoherní generace si své zážitky mixuje bez ohledu na okolí pár stisky tlačítka sama). Scéna, ve který James Franco přezpívává u piánka Everytime od Britney, je nejen nejsilnější scénou z filmu, ale i jasným kandidátem na desítky tisíc zhlédnutí na různých videoportálech. Kdysi jsem zažil něco podobnýho na Mácháči. Jen místo coveru od Britney jsme zmaštěný a zhulený tančili pod stejdží podivný kreace absolutně mimo rytmus a mimo rytmus taky tleskali. Tehdy jsem ještě nevěděl, co Franco: „Jestli kdy chodil po zemi anděl, je jím Britney Spears.“ (13.07.2013)

Film o lásce a anarchii. V uvozovkách a v barvách Skittles. Korine unikátním způsobem mixuje brakovou zápletku a hyperstylizovanou MTV/ R&B /YouTube estetiku s „tekoucí“ formou vyprávění, jakou měl například Strom života. Neměnný, hypnotizující rytmus typu trance hudby, neustálé opakování replik (ve stylu novel Chucka Palahniuka) a recyklování záběrů (případně způsobů jejich komponování), vede k dramaturgickému zploštění všech scén na stejnou úroveň. Podobně jako hrdinky k ničemu nesměřují, protože žijí svou permanentní dovolenou, ani film negraduje (scény, kde bychom větší akčnost čekali, jsou naopak natočené naprosto nezaujatě – viz například v jednom záběru, přes dvě skla snímané přepadení bistra). Mnohé se nezmění ani s příchodem Aliena, neboť z gangsteřiny se vyklube stejně repetitivně činnost jako cokoli jiného. Není důležité, KDY se co stalo a stane. film nás od konstrukce koherentní fabule skákáním po časové ose tam a zpět spíše odrazuje. Důležité, je že se něco děje právě teď. Ve stavu přesycenosti audiovizuálními podněty jsme udržováni neustále. Realita a hra, vysoké a nízké, záběry syrové a záběry lyrické, vše splývá v jedno. Zřejmě jde o snahu napodobit způsob, jakým své okolí zakoušejí hrdinky a Alien, jehož hledisko film v druhé polovině načas přejímá. Návrat Faith a Cotty do reality je naopak snímán vcelku realisticky, bez vizuálních ozvláštnění vytvářejících dojem nekončícího tripu, kdy se barvy zdají být výraznější a pohyb zpomalený. Dalším subjektivizujícím prvkem je voice-over (hovory domů) sestávající z vět, které příkře konstrastují s tím, co vidíme. Skutečně si dnešní mládež takhle představuje ráj? Korineho zběsilá postmoderní koláž je v tomhle stejně neurčitá jako ve svém postoji k protagonistkám, představujícím v lyžařských maskách s jednorožci, v bikinách a s kalašnikovy jakousi zkomercionalizovanou verzi Pussy Riot. Nejde jim ovšem o věci politické (namísto poslechu přednášky o občanských právech kreslí faly) ani genderové (nijak se nebrání tomu, že si z nich Alien dělá další své „shits“). Chtějí ničit pouze proto, že v trvanlivějších hodnotách nevidí smysl. Není pochyb, že bychom jimi měli opovrhovat, jenomže ono je to natočené tak svůdně… 80% Zajímavé komentáře: JFL, MA.KI, OldaVagner, IZFNP (05.04.2018)