Celebrity
Celebrity
Celebrity
Celebrity
Celebrity
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Sven NykvistHrají:
Celia Weston, Hank Azaria, Sam Rockwell, Kenneth Branagh, Donald Trump, Judy Davis, Aleksa Palladino, Leonardo DiCaprio, Melanie Griffith, Famke Janssen (více)Obsahy(1)
Komickou stránku protagonistů s jejich existenciálními pseudoproblémy zachycuje nejnovější opus Woodyho Allena. Jeho postavy se buď pachtí za popularitou, nebo si užívají jejích nečetných slastí a početných strastí. Ústřední postavou filmu je zneuznaný romanopisec a scenárista Lee, živící se jako úspěšný novinář. Ač jde o typicky allenovskou postavu, svěřil ji tentokráte tvůrce Kennethu Branaghovi, který dokonale napodobil gesta i dikci slavného neurotika. "Stačilo dívat se na jeho filmy, trochu se přihrbit, trochu změnit hlas a naučit se mávat rukama, což mě jako dítě odnaučovali," smál se Branagh při uvedení filmu na benátském festivalu. "Nejvíce mi ale pomohly skvělé dialogy, jaké píše jen Allen. Umět rozesmát není snadné, proto pro mne byla spolupráce s ním i poučná," dodal Branagh. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (140)
Celebrita kam se podíváš, kamkoli nohu položíš, šlápneš na celebritu. Dokonce ani pověstných 15minut slávy je moc na místě, kde je celebritou každý, kdo se byť jen otřel o divadelní prkno nebo modelingové molo, hérečka, jejíž tělo patří manželovi, ale hlava jen jí, vlastním banánem přidušená lektorka sexu, učitelka, z které partner z branže vyrobí moderátorku prostě tím, že jí dá do ruky mikrofon, a moře dalších hysterických figurek, které své ego prožívají způsobem, jenž vyprovokoval Woodyho Allena k této velmi trefné a vtipné reakci. ()
Pro mě jeden z nejslabších Woodyho filmů, který jsem zatím mohla shlédnout. Není vlastně špatný globálně, ale mezi ostatními díly prostě z mého pohledu dost ztrácí. Líbí se mi atmosféra, černobílý materiál, hudba a výborní herci (i když koktající Kenneth Branagh podle mě není to pravé ořechové). Co mi ale hlavně nesedlo již přede mnou stihl napsat Radyo - nečekané skoky v čase, kdy se rozehrál nějaký příběh, něco se začlo řešit, objevil se nějaký problém a pak najednou skok a jsme někde o kus dál, všechny problémy vyřešeny, jako by nebyly a vypráví se dál, jako by nic. Je mi jasné, že to musel být umělecký záměr, snaha o originalitu, ale na mě to bohužel nefungovalo úplně tak, jak asi mělo. ()
Allen o Allenovi bez Allena prostě není plnohodnotným Allenem. 70% Zajímavý komentář: kleopatra ()
Roli nervózního chlapíka ztvárnil Kenneth Branagh na jedničku. Ve filmu je mnoho scén, které mají nárok stát se kultovními bez debat a nevím, proč tomu tak není :-( MÉ TĚLO PATŘÍ MANŽELOVI. OVŠEM HLAVA, TO JE NĚCO JINÉHO. Nejlepší je ovšem scéna poslední. Méně slov, o to více významu. HELP... ()
Mě tenhle film trošičku zklamal. Kenneth Branagh je sice vynikající herec i režisér, ale tahle role nervózního koktajícího chlapíka mu podle mě přesně nesedla (i když ji zahrál skvěle, ale podle mě on není pro takovou roli správný typ). Taky mně malinko vadily ty nečekané skoky v čase, kdy se děj bez varování přenesl o kus dopředu a vše co bylo před tím rozehráno, bylo již po posunu dohráno. Škoda. Přesto ale musím konstatovat, že Woody Allen coby scénárista a vlastně i režisér si drží dlouhodobě relativně vysokou úroveň a byť jsem některým jeho dílkům nepřišel zcela na chuť, jejich atmosféra má vždycky něco do sebe. ()
║Rozpočet $12miliónov║Tržby USA $5,078,660║Tržby Celosvetovo $8,096,660║ /15%/ ()
V mnoha ohledech je tento Allenuv film pro me jeho nejlepsi - vtipne narazky na zakulisi hollywoodskeho prumyslu opravdu sedly. ()
Aneb jak si Kenneth zahrát Woodyho a Charlize byla neskonale sexy :-) ()
Údajné hlavní téma tohoto filmu - satira na bohaté a slavné, nebylo zas tak úchvatné. Ale co mě dostalo, byla role Kennetha Branagha. Smolař v bludném kruhu krásných, ale proradných žen. To, co jsem si z tohodle filmu odnesl já, není hvězdy jsou úchylné, ale ženy jsou svině. ()
rozpočet : ? tržby americke : $5,078,660 ()
Mile prekvapeni. Po vcelku negativnich komentarich ve stylu "nejhorsi film Woodyho Allena" a ne prilis priznivym hodnoceni jak na imdb tak na csfd, jsem cekal fakt nakou slabotu, ale ta se nastesti nekonala. I kdyz tu je spousta znamejch hercu, vetsinu jsem jich nepoznal, ale vsichni do jednoho hrali skvele. A nejlip samozrejme Kenneth Branagh. Hodne me prekvapil Leonardo DiCaprio, ten byl dost brutalni. (respektive jeho role, on sam az zas tak uzasnej nebyl). Trochu mi vadilo to preskakovani v deji, neco se zaclo a prd, uz se delo neco jinyho, ale vetsinou se clovek hned zorientoval. Mozna bych dal i 5*, protoze to je skvelej mix komedie, dramatu a takovy ty kritiky celebrit, ale dost mi vadila jedna vec. A to, ze si hlavni roli nedal Woody Allen, nic proti Kenethovi, hral skvele jak uz jsem napsal, ale proste Woody je Woody a navic mi prislo, ze ho Kenneth dost napodoboval a to vcetne mluveni. Taky sem tak nak nepochopil, proc to Woody natocil cernobily, bylo to zbytecny a nevyniknul tak ten zarivej svet celebrit, ale nijak zvlast mi to nevadilo. Skoda toho Kennethovo napodobovani, takle to jsou jen hodne dobry 4*. ()
Přes několik velmi laciných berliček (je nějaký důvod pro to, že je film černobílý, než že to "líp vypadá"?) to je velmi rutinní. Ne dost vtipné a rozhodně ne dost chytré, aby tahle Allenovka měla co nabídnout. Navíc je to zbytečně dlouhé. Tři hvězdy jen velmi těsně. ()
Sladký život let devadesátých? Inu, popkorn je zlo. ()
V rámci Allenova díla určitě ne nejlepší film, ale přesto slušná a nadprůměrná komedie, která si vystačí narozdíl od režisérových starších komediálních kousků nacpaných hláškami jen se zachycením mondénního a deformovaného světa společenských celebrit. Jako herec mi Woody nechyběl, Kenneth Branagh ho dokázal dokonale zastoupit. Celkový dojem: 75 %. ()
„Tamhle je režisér Papadakis. Umělec! Jeden z těch pitomců, co točí černobílé filmy.“ Škodolibá satira na showbyznys a celebrity. Škoda režisérova neobsazení se do hlavní role, na druhou stranu Kenneth Branagh hraje samotného Neurotika tak výborně, až má divák pocit, že je na plátně právě Allen. Ty gesta a mluva (chvílemi i hlas), celý Woody. Ale film není jen o něm, protože je zde celá paleta všemožných roztodivných postaviček, a to opravdu zdařilých, samozřejmě i díky jejich představitelům. Nejvíc se mi líbil Leo DiCaprio a jeho bohémský idol, pak podvedená a sama sebe hledající Judy Davis (její předvádění orální sexu na banánu mě totálně zničilo!) a nakonec nádherná, přelétavá Winona Ryder (která byla díky černobílému obrazu snad ještě více k sežrání). Sem tam se našla i nějaká ta podařená hláška, no a pak je tu ten všeříkající konec. Celkově to vidím na slušné 4*. „Podívejme, Donald Trump! Na čem pracujete?“ - „Chci koupit a dát zbourat katedrálu sv. Patricka. Postavím tam mrakodrap.“ - „To je báječné!“ ()
Nedokážem presne opísať svoje dojmy z Celebrít, pretože ako inak, obsahujú všetky allenovské vzácne prvky vystavané na premise krutej irónie, sarkazmu, ľahostajnosti a nezameniteľného humoru. Postava neúspešného a komického scenáristu, ktorý sa snaží cez romániky, flirty a kokety prebiť do siene slávy, bola napísaná presne na Woodyho Allena, aj keď ju tentokrát prepožičal nemenej vynikajúcemu Kenneth Branaghovi. Všetky radosti i krutosti hollywoodskeho života, premietnuté v živote celebrít, podal Allen tak presvedčivo, že s týmto filmom nemám žiaden osobný problém, ibaže to nie je tak celkom Allen, na akého som zvyknutá a priznávam, že mi tu veľmi chýbali jeho svojské hlášky typu: ,,Ja nič... ja muzikant." Judy Davis a DiCaprio sú perfektní. 70% ()
Hned na úvod přiznávám, že nepatřím k obdivovatelům Woody Allena. Ne snad proto, že bych jeho filmy neměla ráda, prostě je jen neznám. Celebrity tak byly prvním dílem slavného režiséra, které jsem kdy viděla, a nutno říct, že mému rozpoložení sedly perfektně. Výborný náměť, originální scény, hezký druh humoru a hlavně můj oblíbenec v hlavní roli, díky kterému se "Woody na poprvé" z mé strany snáší mnohem lépe. Nechci tím jakkoliv útočit na Allena, možná že až časem zhlédnu jeho další filmové počiny, budu také hovořit o tom, jak je nenahraditelný, ale nic to nemění na prostém faktu, že momentálně před kamerou prostě uvidím radši někoho, ke komu jsem si už dříve vytvořila silný vztah. Dodatek 27. listopadu 2011 Po roce a půl si nemůžu odpustit pátou hvězdičku. Tento film si totiž kvůli svému černobílé ztvárnění, námětu i hereckému obsazení naprosto získal mou duši. Hlavně Ken Branagh, který hraje Woodyho Allena hrajícího Lee Simona, podobně jako v My Week With Marilyn dokazuje, že pokud dostane roli skutečné osoby, dokáže její mimiku a hlasový projev napodobit s takovou samozřejmostí, že v něm daného člověka i přes vzhledovou nepodobnost přímo vidíte. A jen jako perličku na konec tohoto jinak nesmyslného dodatku si dovolím jednu historku Kena Branagha o tom, jak dostal roli v tomto filmu: "Jednoho jarního dne mi přišel dopis. Na obálce stálo 'Woody Allen' a já se cítil, jako bych už byl v jeho filmu. Senzační. Začal slovy: 'Milý Kennethe Branaghu, prosím, podívej se na roli, kterou ti zasílám.' Úžasné, dostal jsem celý scénář, ne jen několik stránek. 'Posílám ti scénář k filmu Celebrity. Věnuj prosím pozornost postavě Lee Simona. Už když jsem tuto roli psal, věděl jsem, že existuje jen jeden jediný herec na světě, který by ji dokázal zahrát. Alec Baldwin. Ten ale bohužel nemá čas. Takže jsem nějakou dobu přemýšlel nad Melem Gibsonem, ale pak mi došlo, že ty bys byl asi vhodnější.' Takhle vypadala jeho podpora. A za tím vším stála ještě úžasná věta: 'Lee Simon je v základu loser, ale pamatuj si, že ho ženy považují za atraktivního. Tudíž žádné vousy.' " ()
Film napěchovaný celebritami až to pěkné není a v hlavní roli tomu velí Kenneth. A tomu jsem to jeho chování věřil, protože on vypadal jako úlisný svůdník žen, který neví, co má dělat. Ve vedlejších rolích mě opravdu potěšili Leonardo, Famke a Gretchen a Charlize. K absolutnímu hodnocení mi chyběla nějaká opravdu silnější scéna (ta konečná sice byla pěkná a měla něco do sebe, ale to je za celý film trochu málo) ale jinak jsem vcelku spokojený. Zkrátka a dobře, prakticky vše, co jsem vytkl Woodyho předchozímu snímku, tady nebylo (hlavně tady nebyl Woody v hlavní roli, že jo). 80 %. ()
Leonardo spratkovitý, energický a soustředěný, Charlize nejen při tanci totálně sexy, nymfomanka Winona půvabná, Judy odhazující svou prudérní výchovu a sledující instruktáž s banánem, zdatně Woodyho imitující Kenneth… To my z nich udělali celebrity, jenže zatímco nám stačí na plátnech kin nebo na stránkách časopisů, on tenhle živočišný druh vyhledává. Prostě nechtěl být náhodným kolemjdoucím, až ho to nakonec celé semlelo. Novinář Lee chtěl změnit svůj život, opustil monotónní manželství a doufal, že svůj poslední vlak ještě chytí. Přijdou úspěchy, ale hlavně osobní i profesní pády. A Woody se za kamerou směje. Napsal stovky dialogů, mnohokrát se dokonale strefuje, znovu oslavuje svůj černobílý Manhattan, znovu se otírá o obvyklé vztahové otázky. A znovu to klaplo. ()
Jan Hřebejk kdesi nedávno vyhlásil Woody Allena za nejvýznamnějšího amerického režiséra. Samozřejmě to je trochu nepřiměřené tvrzení vzhledem k tématické a formální spřízněnosti obou režisérů, k nekritickému obdivu Hřebejka ke svému učiteli a k opomíjení veličin, jako je Eastwood, Malick, Scorsese nebo Lynch, ale věc se má tak, že Allen opravdu mezi špičku náleží. Kritické a „negativní“ ohlasy k jeho tvorbě svědčí spíše o tvrdošíjném přetrvávání neadekvátního obrazu Allena jako strůjce variací na stále stejné témata. Jsou-li u nás jeho filmy často hodnoceny se zvláštní a laskavou přezíravostí, příčinou je podle všeho slepota ke skutečnost, že jejich poměrná tématická stálost je polem odvážných formálních experimentů. Jak říkal už Karel Čapek: Spisovatele - jakým Allen nepochybně je - poznáte od frázisty podle toho, že nenapíše „les“, ale bučina, smrčina, bor, bříza, jeřáb, javor klen, nebo že nenapíše „plevel“, ale „kopřiva“. Nakonec stačí jen uvážit variabilitu Allenových „filmů o filmu“ - v Purpurové růži z Káhiry se zaobíral hranicemi filmové fikce, ve Stardust Memories tematizoval sebevědomého auteura a v Hollywood Ending ukazuje stejného tvůrce v područí velkých producentských zvířat, zatímco v Celebritách volí další z mnoha eventuálních perspektiv, konrétně blahosklonný, přesto nijak nevybíravý náhled na herce. Jakby také ano, když Woody sám hercem je. ____ Celebrity jako takové patří zřetelně mezi „organismy“, které nápadně mnoho energie investují do toho, jak vypadají. Předpokládáme, že tím někomu důležitému signalizují něco relevantního. Důležitým příjemcem signálu může být buď divák, kameraman, popřípadě partner (a pak jde o signalizaci sexuální nebo sociální), nebo někdo zvenčí, obvykle konkurent (a signalizace pak může být buď výstražná, anebo krycí). Woody sice v následujícím i v předchozím filmu hrál, v tomhle ale přepustil roli Branaghovi, protože sám sebe za celebritu nepovažuje. Tak vypadají fakta, skutečnost je ovšem taková, že Branath byl beztak nucen přijat Allenův gestikulační rejstřík. Drobná malichernost, řekl by se, no, já v tom vidím spíš jasnou ješitnost. Teprve až s příchodem 21. století přesedlal Allen na žánrové filmy a definitivně se vytratil – jak ikonicky (metonymická přítomnost hrajícího režiséra), tak indexové a symbolicky přes herce, kterým vkládal do úst své dialogy a kteří ho napodobovali. S tím se pojí druhá věc: Woody Allen v rozhovorech často přesvědčuje okolí, že sám sebe nehraje, že je v realitě zcela jiný. To je ovšem v rozporu s jeho nepřetržitým úsilím filmy natáčet a nějak intertextově nebo historicky je tematizovat (viz první odstavec), rozuměje s eskapismem Allena od skutečnosti k fikci. Připusťme tedy, že se Allen rozdvojuje mezi dva odlišné typy: Allena-civilistu a Allena-tvůrce. Pak ono rozdvojení je tak jako tak irelevantní, protože Allen se 85% času beztak nachází ve druhé pozici a do té první vstupuje pouze v momentech spojených s návštěvou hajzlu nebo potravin. To je ovšem navíc problematizováno tím, že Allen v rámci svých fiktivních světů rozvíjí ryze světské záležitosti, jako jsou rozvody, krize partnerství, manželské etudy nebo sex. Tudíž film, potažmo fikce jako taková, je pouhou záminkou k návratu do reality. Woody tedy eskapistou není. ____ Metalepse je termín z naratologie (teorie vyprávění) a nastává tehdy, když se začnou prolínat jinak uzavřené množiny mezi divákem – autorem – vypravěčem – postavami, tedy např. tehdy, když autor (nebo jeho čtenář) sám zasáhne do fiktivního děje vyprávění nebo se postava z této fikce vměšuje do oblasti autora nebo čtenáře. Říkám to proto, že když se ptali předního badatele Gérarda Genettea, čím si vysvětluje zvyšování zájmu o metalepsi, odpověděl následovně: „Mám takové tušení, že ono zvyšování zájmu je v obecné rovině částečně důsledkem relativně nedávného rozšíření metaleptických pojmů za hranice vyprávění, a dokonce za hranici literatury, mimo jiné do oblasti kinematografie. Řekl bych, mám-li se vyjádřit karikaturou, že příčina tohoto rozšíření se jmenuje Woody Allen. Nikdy není zbytečné, otřese-li klidem vědecké disciplíny vnější podnět, i kdyby byl z rodu čtverácké provokace.“ Protože Woody penetruje svoje filmy skrz-naskrz, a to doslova, jelikož je jak autorem (scénáristou) a vypravěčem (režisérem), tak postavou (hercem), ačkoliv s naratologii jako disciplínou patrně moc obeznámen není. _____ Co se týče filmu samotného, charakterizují ho zjevné allenovské dialogy, sic pronášené cizími postavami nejsou logicky tak cool, což se má ve stejném poměru k otázce humoru – nejde v něm totiž o obsah, ale o přednes, lépe řečeno o přednášejícího. Za druhý je třeba zmínit dokonalou, přirozenou a neustále se vyvíjející (proto záhadnou a neuzavřenou) interakce mezi postavami, jev v kinematografii nikoliv samozřejmý, proto o něm hovořím. Za třetí bych vyzdvihl „ekonomii stylu“ (za kamerou nakonec nestál nikdy jiní než legendární Nykvist), kterýžto termín v samotném filmu dokonce zazní, protože Allen své vlastní filmy „zevnitř svých vlastních filmů“ komentuje často a rád, což je nejen vtipné, ale i příkladně sebereflexivní, a odpovídá to oné metalepsi. Za čtvrté kladně hodnotím samotnou Allenovu reflexivitu života celebrit, a to reflexivitu zcela legitimní, protože Allen do světa celebrit sám patří a navíc na rozdíl od některých zištných chameleonů nenahlíží na problematiku z pozice mecenáše, který si pouze odskočil k nezávislé „indie-smart“ filmařině, ale z pozice tvůrce ustáleného v nějaké trvalejší ideologické a kulturní rovině. Jediná obtíž s filmem souvisí s délkou. Je to dané tím, že Allen točí maximálně na dvě kamery, často dokonce na jednu (tedy ne na sedm jako Ridley Scott) a zpravidla toho natočí vždy hodně, protože výborní a zkušení herci, kteří mu chodí do filmů div že ne bez nároku na gáži, takřka nekazí a vše odsýpá, a protože jeho filmy nejsou technicky zas tak náročné a protože ho zkrátka baví samotný natáčecí proces. Výsledkem jsou několikakilometrové celuloidové pásy, jejichž sestřiháním na dvouhodinovou délku ztrácí film rytmus. A rytmus je jak známo věc velice zásadní. Pakliže se jím totiž opomenete zaobírat, je úplně jedno, jste-li s to natáčet originální autorské filmy. Kde není rytmus, nemůže být ani pět hvězd. () (méně) (více)