• NinadeL
    ***

    Nikoli náhodně přepis Čapka - Choda z roku 1922 připomíná malou českou variaci na proslavený román Hanns Heinz Ewerse Alraune Die Geschichte eines lebenden Wesens z roku 1911, který se v té době už pyšnil pěticí adaptací, mezi něž patřily dvě vynikající verze s Brigitte Helm a na něž později ještě navázala opět velice dobrá Hildegard Knef. Samozřejmě, na poměry protektorátního filmu jde o výjimečně zdařilý kosmopolitně laděný projekt. Ale ryze divadelní herectví, kterému dominuje Štěpánek a Matulová, sráží Experiment z vrcholů domácího filmu. Výsledkem je tedy "jen" velice úhledný tvar sympatizující se zahraničními velkofilmy.(11.1.2010)

  • Jonatthan
    **

    Psychologická nuda - Fričovi šli vždycky líp komedie...(6.3.2003)

  • pytlik...
    ***

    Film mi připadal poněkud divný, ale když se zde dočítám, že byl natočen podle předlohy Matěje Čapka-Choda, který si kvůli odlišení od Josefa Čapka udělil další jméno Karel, jeho zvláštnost se mi rázem objasnila. Od tohoto autora jsem totiž kdysi nešťastnou náhodou přečetl Antonína Vondrejce a to mi úplně stačilo. V tomto snímku si postarší doktor léčí své mindráky z mládí a kompenzuje svou stařeckou neschopnost v sexuální oblasti tím, že psychicky tyranizuje dívku, kterou mu náhoda přivedla do cesty, pod záminkou vskutku velmi logického "vědeckého" experimentu na téma "zkazí zkažená duše i tělo, nebo zkazí zkažené tělo i duši?". Fakt nevím, jak si Čapek představoval Chod lidského organismu. Jak může duše zkazit tělo? A on si snad myslel, že prostitutky podléhají touze svého těla, že to jako dělají rády, že z toho mají požitek? Že tu svou činnost povětšinou nevykonávají pouze mechanicky, bez nějakého kladného vnitřního pocitu, pouze kvůli obživě? No zkrátka, Štěpánkův doktor je hodně nesympatickou postavou, Korbelářův malíř taky nenadchne, protože jediné, co mu na doktoru vadí je, že se po sebevraždě uzavřel do sebe a nezvyšuje tak blaho společnosti prací, Vejražka ohromí tak maximálně drzostí, že se svým vzhledem vezme roli donchuána (a doopravdy ne, pane Vejražko, homeopatický knírek pod nosem to fakt nezachrání), jedině proti Matulové nemohu říct ani ň. Ve filmu se mihne i František Filipovský, který pouhých pět let předtím ještě točil studentské komedie, v epizodní roli pána středního věku, a ta vzhledová proměna je neuvěřitelná.(7.1.2013)

  • Marthos
    ****

    Otakar Vávra dokázal, že literární odkaz Karla Matěje Čapka-Choda má stále čím oslovit nejen čtenáře, ale také filmové diváky. Volba Martina Friče byla sice již značně okleštěna, přesto se dokázal s poněkud strohým, nevýrazným stylem vyprávění načas sžít a s pomocí Karla Steklého vytvořit působivý, lehce halucinogenní příběh, jehož těžiště nespočívá ve velké dramatické akci, ale je spíše intermezzovým vyprávěním, rekapitulací. Rozhovor dvou mužů, prominentního lékaře a úspěšného malíře, postupně rozkrývá nejasnou minulost i pozadí nezdařeného pygmalionovského experimentu s mladou půvabnou dívkou. Komorní film se stal velkou výzvou pro tři vynikající herce a jak Vlasta Matulová, tak Zdeněk Štěpánek s Otomarem Korbelářem sehráli strhující portréty lidské ctižádostivosti a neovladatelného chtíče s profesionální odpovědností. Určité vytržení z dusivé atmosféry filmu představuje osobnost Vítězslava Nezvala, který se stal autorem působivé melancholické písně Bílý jasmín, náležející k nejúspěšnějším songům čtyřicátých let.(11.1.2010)

  • gouryella
    **

    Hodne podivny film s dejem, ktery teka mezi psychologickymi momenty a limonadovou love story.(8.8.2002)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace