Hrdina jedné noci

V komedii Martina Friče se Vlasta Burian objevil v roli, kterou přímo pro jeho temperament napsal dramatik Jaroslav Kvapil. Král komiků představuje svérázného krejčího Svíčičku, kterého zajímá středověk a nedaleký rozbořený hrad. Poté, co je jako ochotník v rytířské zbroji vyhnán z města, protože svým zmateným jednáním zkazil oslavu, ubytuje se na hradě. Brzy nachází naplnění svých snů v podobě záchrany sličné statistky, aniž by tušil, že zde probíhá filmování. Samotný scénář obsahuje několik zdařilých situací a dialogů (strašidelný hrad, vaření tymiánového čaje, hysterický režisér), ale v celkovém pohledu se jedná o slabší práci. Z vedlejších figurek zaujme jedině Václav Trégl v civilně pojaté roli Floriánova přítele. V rámci Fričovy i Burianovy tvorby náleží tento titul k průměrným dílům, zejména z toho důvodu, že oba zmínění umělci měli v té době za sebou více propracované a vtipné veselohry. (03.10.2008)

Zápletka o krejčím zapaleném pro středovek, který se odstěhuje na hrad je celkem zastaralá, v dnešní době už vlastně uplně debilní. Ale v žadné jiné Burianovce ji neuvidíte, tak aspoň změna. A příznivce Buriana tento film neurazí, Vlasta předvede svůj komediální standard, dvakrát zazpívá a jednou zaimituje trubku. Bohužel uroveň vtipů je povětšinou malá (husa pusa haha) a film táhnou hlavně menší, ale vtipné figurky (nervózní režisér, dedeček s babičkou kteří nešli dvě noci spát, Marvanův starosla, Šlégrův učitel.) (08.08.2019)

Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová. (16.02.2009)

Asi nejslabší film Martina Friče, co se týče scénáře. V jedné z vedlejších rolí a to "kameramana" ve filmovém štábu, který na hradě natáčí film můžeme vidět Vladimíra "Mulínka" Novotného, který v druhé polovině 20. století spolupracoval jednak jako kameraman a také kako trikař na filmech Oldřicha Lipského a Václava Vorlíčka. (13.03.2011)

Dobová filmová limonáda. To je jasné. No pre pár vecí sa oplatí vidieť. Časť za celok: nespomínam si iný československý film z 30. rokov, v ktorom by muž dal bozk mužovi a nešlo pritom o bozk na privítanie. Hoci ako tu, v podobe humornej vložky, v ktorej sa počas rozhovoru zmýli potreba lásky s pocitom hladu. Názvy jedál páv s mrkvou a plnené labutie krky, spomenuté inde zase potešia ucho každého dekadentného labužníka. Vnútorné dekorácie rezidencie filmovej hviezdy zaujmú oko estéta. Súbor prestrihaných záberov na vyžrané znudené tváre miestnej honorácie, čakajúce na rozptýlenie zase dajú spomenúť na to lepšie z Fričovho režijného rukopisu. V týchto a zopár ďalších momentoch film aspoň na chvíľu vybočil z rámca "bezduchej veselohry", ako ju tu charakterizoval vo svojom komentári užívateľ Zloděj kol. (26.10.2014)