Hrdina jedné noci

Asi nejslabší film Martina Friče, co se týče scénáře. V jedné z vedlejších rolí a to "kameramana" ve filmovém štábu, který na hradě natáčí film můžeme vidět Vladimíra "Mulínka" Novotného, který v druhé polovině 20. století spolupracoval jednak jako kameraman a také kako trikař na filmech Oldřicha Lipského a Václava Vorlíčka. (13.03.2011)

Slabší film s Vlastou Burianem. Král komiků ztělesňuje roli popleteného a poněkud lenivého krejčího, který vystřihuje z knih o hradech obrázky, sní o tom, že bude slavným rytířem a říká, že mu koluje v žilách modrá krev. Pak zkazí slavnost a uprchne do trosek hradu, kde si bláhově myslí, že zbrojnoši unášejí princeznu, přičemž ve skutečnosti jde o natáčení filmu. Inu, je to zvláštní zápletka, na první pohled není tak úplně nezajímavá. Když se ale podíváte na film, zjistíte, že jde o nudu. Najdou se zde samozřejmě světlé momenty, Burian to téměř vždy něčím zachrání. Jeho postava krejčího Svíčičky se tu zamiluje do půvabné mladé herečky, dělá jí návrhy a opije ji "kouzelným" lektvarem v domnění, že si ho pak vezme. Tyto scény byly úsměvné a vyvrcholily krejčího cestou do Prahy. Nicméně na dvě hvězdičky to pro mne není. (14.01.2009)

Jeden z nejslabších Burianových filmů nevyniká ani silou humoru, snad aktuálně nejlepší vtip zazní hned na počátku: "Roli loupeživého rytíře bude hrát náš pan exekutor, tomu padne jako přišitá...", načež pak paní exekutorová (H. Monczáková) brání v hraní exekutorovi (Fiala): "Přece exekutor nemůže hrát roli loupeživého rytíře." Dvojrole T. Grosslichtové - Truda se poměrně zdařile vyrovnala s oběma charaktery... A vlastně to byl u nás jeden z první noire filmů, navíc o tom, jak se točil další noire film... Scénář byl, jak už jsem nastínil, ovšem velice slabý, snad v té době, kdy byla oblíbená podobná braková rytířská literatura, divákovi něco řekla, ale pro dnešek už moc nepobavil. (25.07.2016)

Venkovský krejčí Florian Svíčička v podání Vlasty Buriana se charakterem nijak nevymaňuje od jeho typických dřívějších rolí. Přesto se snímek považuje za méně zdařilý, ale to snad bylo způsobeno nějakými problémy během natáčení, což se ve výsledku vždy na filmu projeví, ale těžko říct. Každopádně Burian se, ostatně jako obvykle, snaží diváky pobavit svou prostořekostí a nejrůznějšími skopičinami, jenomže atmosféra je poněkud omšelá a mnohé scény vyznívají jakoby nedotaženě. Hlášek a vtipných narážek je tu však více než dost. Ta o exekutorovi, který je nejvhodnější pro roli loupeživého rytíře na slavnostním představení, je dokonce v podstatě nadčasová. Nápad na příběh to není špatný, jenomže jak vyprávění ubíhá, tak celé nadšení a humor zároveň skomírá. Úplně na konci k pobavení není takřka nic. Vlivem snahy o romanci? Snad. Pokud ano, v rámci veselohry to bylo šlápnutí vedle. V Burianově filmografii předválečných let je tento snímek, tedy poněkud nelichotivý, ale zase alespoň potvrzuje pravidlo, že ne vždy je posvícení. (01.04.2023)

Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová. (16.02.2009)