Hrdina jedné noci

Dobová filmová limonáda. To je jasné. No pre pár vecí sa oplatí vidieť. Časť za celok: nespomínam si iný československý film z 30. rokov, v ktorom by muž dal bozk mužovi a nešlo pritom o bozk na privítanie. Hoci ako tu, v podobe humornej vložky, v ktorej sa počas rozhovoru zmýli potreba lásky s pocitom hladu. Názvy jedál páv s mrkvou a plnené labutie krky, spomenuté inde zase potešia ucho každého dekadentného labužníka. Vnútorné dekorácie rezidencie filmovej hviezdy zaujmú oko estéta. Súbor prestrihaných záberov na vyžrané znudené tváre miestnej honorácie, čakajúce na rozptýlenie zase dajú spomenúť na to lepšie z Fričovho režijného rukopisu. V týchto a zopár ďalších momentoch film aspoň na chvíľu vybočil z rámca "bezduchej veselohry", ako ju tu charakterizoval vo svojom komentári užívateľ Zloděj kol. (26.10.2014)

V komedii Martina Friče se Vlasta Burian objevil v roli, kterou přímo pro jeho temperament napsal dramatik Jaroslav Kvapil. Král komiků představuje svérázného krejčího Svíčičku, kterého zajímá středověk a nedaleký rozbořený hrad. Poté, co je jako ochotník v rytířské zbroji vyhnán z města, protože svým zmateným jednáním zkazil oslavu, ubytuje se na hradě. Brzy nachází naplnění svých snů v podobě záchrany sličné statistky, aniž by tušil, že zde probíhá filmování. Samotný scénář obsahuje několik zdařilých situací a dialogů (strašidelný hrad, vaření tymiánového čaje, hysterický režisér), ale v celkovém pohledu se jedná o slabší práci. Z vedlejších figurek zaujme jedině Václav Trégl v civilně pojaté roli Floriánova přítele. V rámci Fričovy i Burianovy tvorby náleží tento titul k průměrným dílům, zejména z toho důvodu, že oba zmínění umělci měli v té době za sebou více propracované a vtipné veselohry. (03.10.2008)

Slabší film s Vlastou Burianem. Král komiků ztělesňuje roli popleteného a poněkud lenivého krejčího, který vystřihuje z knih o hradech obrázky, sní o tom, že bude slavným rytířem a říká, že mu koluje v žilách modrá krev. Pak zkazí slavnost a uprchne do trosek hradu, kde si bláhově myslí, že zbrojnoši unášejí princeznu, přičemž ve skutečnosti jde o natáčení filmu. Inu, je to zvláštní zápletka, na první pohled není tak úplně nezajímavá. Když se ale podíváte na film, zjistíte, že jde o nudu. Najdou se zde samozřejmě světlé momenty, Burian to téměř vždy něčím zachrání. Jeho postava krejčího Svíčičky se tu zamiluje do půvabné mladé herečky, dělá jí návrhy a opije ji "kouzelným" lektvarem v domnění, že si ho pak vezme. Tyto scény byly úsměvné a vyvrcholily krejčího cestou do Prahy. Nicméně na dvě hvězdičky to pro mne není. (14.01.2009)

Venkovský krejčí Florian Svíčička v podání Vlasty Buriana se charakterem nijak nevymaňuje od jeho typických dřívějších rolí. Přesto se snímek považuje za méně zdařilý, ale to snad bylo způsobeno nějakými problémy během natáčení, což se ve výsledku vždy na filmu projeví, ale těžko říct. Každopádně Burian se, ostatně jako obvykle, snaží diváky pobavit svou prostořekostí a nejrůznějšími skopičinami, jenomže atmosféra je poněkud omšelá a mnohé scény vyznívají jakoby nedotaženě. Hlášek a vtipných narážek je tu však více než dost. Ta o exekutorovi, který je nejvhodnější pro roli loupeživého rytíře na slavnostním představení, je dokonce v podstatě nadčasová. Nápad na příběh to není špatný, jenomže jak vyprávění ubíhá, tak celé nadšení a humor zároveň skomírá. Úplně na konci k pobavení není takřka nic. Vlivem snahy o romanci? Snad. Pokud ano, v rámci veselohry to bylo šlápnutí vedle. V Burianově filmografii předválečných let je tento snímek, tedy poněkud nelichotivý, ale zase alespoň potvrzuje pravidlo, že ne vždy je posvícení. (01.04.2023)

Tato bezduchá veselohra v sobě opravdu nemá nic, čím by překvapila. Historka o českém Donu Quijotovi působí místy i trapně. Krejčík zblázněný do středověku je vyhnán z města, protože zničil důstojný ráz městských oslav. Odstěhuje se na místní hrad, kde se zamiluje do „Dulcieny“ jinak filmové statistky a za pomoci svého přítele si ji snaží naklonit odvarem z tymiánu. Nakonec objeví poklad a stane se pánem hradu a čestným občanem města, a to vše proto, aby se už nikomu neřeklo, že je skvrna a aby nikdo nevystřihoval z knih obrázky. Tento film mě jen utvrdil v názoru na hodně nevyrovnanou tvorbu Jaroslava Kvapila, který je autorem námětu. Divák se u tohoto snímku může pouze dohadovat se svým vlastním já, zda ho více nudí scény v městečku nebo na hradě. Hlasuji pro první variantu. Přesto se domnívám, že se tato veselohra neztratí. Český divák se rád zasměje všemu, co je s Burianem, a televizní stanice mu v tom rády vyhoví. Kvantita na úkor kvality. A obávám se, že až slepá oddanost a manipulace ve stylu Zdeňka Trošky. Dobový průměr, který lze vynechat. (04.07.2004)