Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veselé příhody tří starých mládenců, jedné utajené manželky a potrhlého velitele ostrostřelců... Oslavou příchodu nového – dvacátého – století začíná rozmarná komedie podle stejnojmenné frašky Františka Ferdinanda Šamberka, jehož jméno je spojeno se zakladatelskou generací Národního divadla. Napsal na čtyřicet titulů oblíbených veseloher a největšího ohlasu zaznamenalo právě Jedenácté přikázání, příběh o utajené ženitbě zapřisáhlého starého mládence. Její humor i znamenitě řešená situační komika inspirovaly i filmaře. První verzi natočil v roce 1925 režisér Václav Kubásek podle silvestrovského představení Vinohradského divadla. Zvukovou verzi natočil o deset let později Martin Frič, na scénáři výtečné komedie se podílel E.A.Longen a Otakar Vávra. Hlavní roli c.k. notáře Voborského, který pro lásku ke sličné měšťanské dcerce zradí přísahu, že se nikdy neožení, hrál v obou přepisech Hugo Haas. Zatajovanou manželku pak ve Fričově adaptaci Jiřina Štěpničková, veselé kumpány Jindřich Plachta a Jiří Plachý, potrhlého ševce Václav Trégl a jeho energickou ženu Eližbětu Ella Nollová. (Česká televize)

(více)

Recenze (58)

rainman93 

všechny recenze uživatele

Základní otázka zní: Proč tento film nefunguje? Jeho ústřední zápletka není nikterak špatná, Herecké obsazení je až na jednu výjimku, Jiřinu Štěpničkovou, kvalitní sestava. Problémem jsou vyhrocené nepravděpodobné situace. Několikrát se film dostane do momentu, kdy si řeknete, že zde to autoři již přehnali. Někdy je méně opravdu více. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Snad je to mou hloupostí, snad je to jen tím, že jsem mnoho prvorepublikových a protektorátních komedií zhlédl v krátkém sledu, nicméně mi tato filmová období až na vzácné výjimky mnoho příjemných zážitků nepřinesla. Po asi třech filmech jsem dospěl k cynickému závěru, že správná komedie pro pamětníky nutně obsahuje nasledující prvky: dobový šlágr, svatbu nebo alespoň její příslib do budoucna, záměnu osob a konverzační humor, který je sice vybraný, ale nemá břit. To vše se musí vejít do méně než 90 minut. Je téměř příznačné, že ve většině z těch pro mě lepších "prvorepublikovek" jeden či více těchto prvků chybí. Není to však případ Jedenáctého přikázání, které své "povinnosti" dokázalo splnit v rekordně krátké době, což je na jednu stranu dobře, žel v ušetřené době se k nim z radosti nad dobře vykonanou prací neustále vrací. Nu, nepobavil jsem se. Slabé **. ()

Reklama

mira007 

všechny recenze uživatele

Černobílá komedie s Hugo Haasem jako jedním z party zapřísáhlých starých mládenců, kterému se jeho předsevzetí staromládenectví začne rozpadat. Po němé verzi druhá podle divadelní hry Vinohradského divadla, kde si zahrál opět hlavní roli a je to jeden z nejzábavnějších filmů s tímhle borcem.  Něco, co naplňuje pojem film pro pamětníky, ikdyž je to po klasikách jako Kristián (1939) trochu pozapomenutá záležitost. ()

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Jo, jsem teď přísný, ale už mě to nebaví. Navazuji na komentář Subjektiva. Všechno, co ve filmu je, je už tak neskutečně ohrané. Ano, vím o tom, že je film z roku 1935, ale říkám to se znalostí filmů starších. Hugo Haas hraje už asi podesáté tu samou roli (podruhé teda vyloženě tu samou) a i když je fajn, tak sympatie už u mě ztrácí. Celý film by se vůbec nemusel stát a mohl by kdykoliv skončit, kdyby byť jediná z postav kdykoliv řekla aspoň jednou pravdu a nechovala se jak úplný idiot. Má tohle někdo fakt rád? Já vím, že je to veselohra, ale mně to žádné veselí nečiní. Nejsmutnější je na tom, že od roku 1930 se natočily v Československu asi tak tři filmy, které by nebyly jako Jedenácté přikázaní. Kdyby tohle byl první film, tak je to klidně na tři, možná i na čtyři. Ale to zase ne, na to je to příliš nesnesitelné. Ale když se na ten samý film koukám po padesáté, tak už ne prostě. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Ano, na pět hvězdiček to určitě není. Viděl jsem ten film mockrát a znám ho zpaměti. Nevyčítám mu, že se tam opakují klišé typická pro předválečný a válečný český film. Úkol zfilmovat divadelní představení - a Šamberkovy hry se hrály na všech ochotnických scénách ve vsích po celé republice - bylo náročné, protože bylo nutné skloubit jevištní prostředí s pestřejšími záběry. Ne vždy se to zde Fričovi povedlo, navíc ten závěrečný falešný poplach a vlastně i celá, jinak dobře zahraná postava místního velitele hasičů a domobrany, byla pro děj filmu nadbytečná. Ovšem na druhou stranu Eližběta Vaňousová, z toho se stalo dokonce úsloví... Příběh samotný rozhodně vtip nepostrádá, Voborský v cizím bytě, slib mládenectví a jeho porušení, pak zastírání skutečnosti a stále větší zamotávání do pavučiny, z níž se nebylo lze vymotati... Skvělí Haas, Plachta, Trégl, celkem i Štěpničková... ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
  • Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)

Reklama

Reklama