• Skip
    ****

    Dost vydařená komedie, i když o něco málo horší něž ty nejlepší Haasovy kousky jako třeba Ať žije nebožtík nebo Mravnost nade vše. Kdybych měl vypíchnout něco z tohoto filmu, co mě obzvlášť pobavilo, pak by to bylo "slanění" Jindřicha Plachty z okna, nebo vyhláška o tom, že je zakázáno chodit po náměstí s povozy taženými dobytkem, neboť "je nevhodné, aby se po rynku dámy procházely ve společnosti volů a pánové ve společnosti krav".(21.5.2009)

  • Charlizee
    **

    Jedenácté přikázání: "Nikdy nezapřeš ženu svou." Nejslabší snímek s Hugo Haasem, jaký jsem dosud zhlédla. Námět je (jak tomu u Friče bývá snad vždy) nanejvýš ztřeštěný, přesto ale celek nudí, a narozdíl od jiných snímků ta neskutečnost děje vadí...(30.9.2013)

  • Marthos
    *****

    Je takřka nepsaným pravidlem, že mnohé z úspěšných divadelních inscenací jsou záhy následovány svým filmovým ztvárněním. Obdobná praxe nabývala čilého zájmu již v období třicátých let, kdy filmoví režiséři a producenti bedlivě sledovali každé zahájení divadelní sezóny předních pražských scén. Šamberkova satirická fraška, strefující se v milimetrové přesnosti do šosácké a prudérní společnosti přelomu století, se na repertoáru pražského Národního divadla poprvé objevila v 33. roce v rámci silvestrovského představení a čítala potom několik úspěšných repríz. O dva roky později začala v barrandovských ateliérech vznikat v pořadí již druhá filmová adaptace Šamberkova majstrštyku. Originalní, jemně ironizující humor a jakoby jiný rozměr vtiskl filmu především výjimečný Hugo Haas v roli nešťastného notáře Voborského, dohnaného svými povedenými kumpány k sofistikovaným lžím a přetvářkám. Jiřinu Šejbalovou, která kralovala jevištnímu nastudování, vystřídala v hlavní ženské roli tehdy třiadvacetiletá Jiřina Štěpničková, vycházející star s výrazným dramatickým rejstříkem. Účast ve Fričově komedii totiž naznačila leccos z jejích skrytých možností. Štěpničková prostřednictvím tohoto snímku vyvrátila mnohé z předem vyřčených kritických úšklebků a dokázala především sama sobě, že obstojí v konkurenci s přímočarým Haasem a dalšími velikány českého herectví. Nemalý podíl na úspěchu filmu mají vedle Fričovy rozvážné režie také osobnost Otakara Vávry, který tehdy působil zatím ještě coby scénárista a autor experimentálních avantgardních snímků, a celá plejáda vynikajících hereckých individualit v čele s Jindřichem Plachtou, Václavem Tréglem, Theodorem Pištěkem a Járou Kohoutem. Vědomí, že bezmála osmdesát let staré filmové příběhy si stále získávají nové obdivovatele a stávají se legendárními, to jest nesmrtelnými, se zdá být dostatečnou satisfakcí pro všechny zúčastněné.(3.10.2008)

  • NinadeL
    ***

    Němé se mi líbilo v ukázce více, i když tam nebyla Jiřinka.(22.2.2009)

  • zette
    ***

    Dobre herecke obsazeni a vtipne napsane dialogy delaji z tohoto filmu prijemnou podivanou. Jen ten vecne stejny scenar ceskych veseloher ze 30. let uz me unavuje.(7.2.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace