Metro Manila

Náramně optimistický film, vlévající naději do žil! Ať už se vám v civilizaci dějí jakákoliv příkoří a myslíte si, že jste naprosto v prdeli, přesvědčte se, že mohlo být ještě daleko hůř, kdybyste se narodili třeba jako chudý rýžomlat do stále trvajícího 16. století na Filipínách. Vypláchlý zkurvenýma kudlankama se štítíte šprcek, a tak si do té ukrutné mizérie navíc chytře nasmrkáváte jeden hladový krk za druhým, abyste už byl v hajzlu totálně a bez šance je uživit alespoň do jejich šesti let, kdy už je konečně budete moci střelit za pár dolarů do nějakého pedofilního bordelu, dětského porna nebo na orgány. Nicméně Bůh nad vámi neustále bdí, takže i když loupíte, zabíjíte, necháváte kurvit svou manželku a dceru nebo spácháte sebevraždu, bude vám nakonec jako všem pokryteckým zmrdům odpuštěno a můžete pak věčně rajsky hnít v hromadném hrobě. Skvěle napsaná, zahraná a ještě lépe zrežírovaná studie zoufalství a beznaděje uprostřed bordelu, chaosu a „demokratické“ anarchie, která však jako sociální lkaní způsobuje zhruba stejný soucit jako při sledování šimpanzů, kteří si ve výběhu raději smutně serou pod sebe místo toho, aby zatočili s Ředitelem a udělali si mnohem veselejší a kulturnější zoo. (05.07.2016)

Nikdy jsem na Filipínách nebyl, ale mám pocit, že nějak tak, jako v tomhle filmu, to tam funguje. Metro Manila je prostě naprosto brutální lidský masakr. Vůbec to není akce, krimi nebo thriller, jak je zde popisováno. Já tenhle film vnímal jako naprosto poctivý filipínský drama se vším všudy. Rodina, která do Manily přišla z venkova, se tu snaží nějakým způsobem přežit a režisér její příchod do města představil dost syrově, nekompromisně, ale zároveň lidsky. Není v tom žádný patos, ale pořád si je hodně oblíbíte a tak s nimi vlastně každou další minutou soucítíte. A nechci spoilerovat, ale poslední třetinu jsem se musel vysloveně obrnit, abych tam ty příběhové šoky ustál. Klobouk dolů, po dlouhé době drama, které je ve své jednoduchosti a exotičnosti vlastně naprosto geniální. (01.12.2015)

Ta neuvěřitelná umělecká metamorfóza, kterou předvedl britský režisér Sean Ellis, je opravdu fascinující, vždyť se od svého celovečerního debutu v podobě originálního romanticko-filosofického snímku Cashback přes hororově laděný thriller Střepy v hlavě dostal k sociálnímu dramatu z třetího světa, který je natočen tak sofistikovaně, že mezi ním a předchozími snímky je naprosté pojítkové prázdno. Neboť z Evropana se nějakým uměleckým zázrakem stal Asiat. Sean Ellis se doslova ponořil do Manily a natočil filipínský snímek filipínštěji než mnohý místní režisér, jeho filipínští mu zjevně rozumějí. Kdybych si předem nevytipoval tenhle film coby další z počinů originálního britského tvůrce, ani by mne nenapadlo, že to není reálná asijská produkce. Sean Ellis svou tvorbu zakládá na skvostné vizuální a cizelované formální stránce, tak vypadaly oba jeho artově pojmuté předchozí filmy, což zvolna postupující příběh z filipínské metropole převrací na hlavu, neboť tentokrát vsadil Ellis na úspornost. Víc než dokonalá je mizanscéna, silný vjem autenticity, místy mající až sílu dokumentu (rodina proplétající se v průvodu městem etc.), tíživý sociální rozměr, obratně vypreparovaný narativ heist filmů, vynikající naléhavá kamera (plus vjem barevné špíny Manily), civilní herecké výkony, typově naprosto přesný výběr herců a jejich vedení, velmi dobře zvládnutá zvuková stránka a především pak podmanivá hudba (záběry opancéřované dodávky jedoucí městem staticky snímané zezadu mají až jakousi magickou atmosféru a připomněly mi nejeden slavný artový film). Zprvu sociální drama (s instinktivním pocitem naléhavosti), které se po chvíli vyvíjí jako filipínská variace Tropa de Elite, posléze ale (možná ke škodě věci) odbočí ke klasickému kriminálnímu motivu, kterého se drží až do svého závěru. Ten má ovšem silný přesah a když se všechny vjemy složí, divákovi zhořkne tohle filmové poznání Filipín v pocit, že ,,tahle země není pro starý"... a možná ani pro mladý... Velkolepě humanistický, leč zároveň až nesnesitelně tragický film. Jestliže se o nějakém současném tvůrci dá prohlásit, že je skutečně originálním, pak to po tomhle sociálně tíživém filmu bezezbytku platí o Seanu Ellisovi... (11.05.2014)

In God We Trust. Tíživé sociální drama lehce říznuté syrovou krimi linkou; to je kombinace, kterou není lehké ukočírovat. Ellis však boduje nebývale opojným a až hypnotickým geniem loci a tím, že vás semkne s postavami skrze nevybíravé (a nevydíravé) vláčení marastem odvrácené tváře Manily, pro jejíž turistický ruch to dělá to samé, co Elitní jednotky či Město bohů pro Rio de Janeiro. Již dlouho jsem k postavám nechoval tak upřímné sympatie jako tady. A i díky tomu, že jsem si to protrpěl (v dobrém slova smyslu) s postavami, je závěr tak působivě emocionální a nefalšovaně dojemný. (16.04.2014)

Drsný, ale napínavý příběh v kombinaci s exotickým prostředím a opravdu sympatickou rodinkou na mě fakt zapůsobil. Přál jsem jim, ať se z těch sraček vyhrabou a bál jsem se o ně. Navíc se mi líbilo, že to nebyl prvoplánový ubulený doják, ale že tam fakt o něco šlo. (03.01.2015)

Krása. Ze začátku mě to trochu tahalo za oči ve střihové skladbě, pak jsem se do toho ale díky přesnému castingu a hypnotickému hudebnímu podkresu dostal a už to jede. Velmi úsporný film, jak vizuálně, dějově, tak v gestech postav. Posledních 10 minut je mistrovskej emocionální kolotoč. Nejlepší film Seane Ellise, který paradoxně vidělo nejspíš nejméně lidí. Snad na jeho další kousek nebudem čekat 5 let. (08.04.2014)

,,CO SE STANE S TÍM, KDO JE ZAHNÁN DO ZOUFALÉ SITUACE? ZOUFALÉ SITUACE VYVOLÁVAJÍ ZOUFALÉ ČINY. A ZOUFALÉ ČINY TĚ PŘIVEDOU DO HROBU...“ /// Tož, skoro jako u nás… zemědělství šlo do hajzlu, a tak Oscar bere famílii a serou si to do hlavního města. Jenže milé děti, život v Manile, to není jen tak. Jak vám uviděj koukat z bot rejži, tak vojebávaj a vojebávaj… Drama z místa, kde se fronty nestojej před sociálkou, ale na práci. Baví nejen tyhle sociální rozdíly, ale je tu i práce v bezpečnostní agentuře, která by klidně taky mohla bejt tématem pro samostatnej film. Všechny(?) nás bavila Elitní jednotka nebo ty parchanti z Města bohů. Taky v tomhle světě není nic zadarmo, a i když to není přímo ze slumů, silně se jich to dotýká a páchne to podobným odérem. Film pro milovníky příběhů od jinud, kterej dokáže přiblížit zvláštnosti a odlišnosti života. A tak největší záhadou pro mě je, jak takovejhle scénář o poměrech v metropolitní oblasti hlavního města Filipín, mohl dát do kupy Angličan, kterej tam byl jen na vejletě, navíc v Tagalogu… Kdo umí… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku, kterou napsal Sean Ellis (– aby si to pak mohl i zrežírovat), jsem nečetl. 2.) Zajímá mě, jak jinde zachraňujou rodiny. 3.) Thx za titule ,,richja“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.05.2014)

Jak už tady píše kareen, které tímto děkuji i za tip, tak milou a sympatickou rodinku jsem dlouho neviděla. Nešlo s nimi nesoucítit a zároveň si neuvědomit, že takhle nějak to tam funguje s lidmi, kteří jsou v jádru poctiví človíčci a kde jejich postupná deziluze je tak zoufalá, že se odhodlají k činům, o kterých by si nikdy v životě nepomysleli, že jich budou schopni. Souhlasím, svět je nejen v tomhle směru hnusnej a neznám nikoho, kdo by s tím pohnul k lepšímu a když už, tak je to jen na moment, ale to už bych odplula do jiných vod a to nechci. Oskar vás nenechá v klidu do té míry, že například v momentě, kdy má říct svému budoucímu šéfovi nějaký vtip, se přistihnete, jak rychle dolujete ze svých vlastních zásob, aby jste mu pomohli. Ten rozdíl mezi sociálně slabší vrstvou a tou vyšší byl patrný z mnoha obrazů a tak i ty touhy jejich malé dcerky v OC budete vnímat s velkou empatií, to mně věřte. Nebudu se už moc rozepisovat, to se musí prostě vidět. Výborná hudba už jen podpořila můj intenzivní i když smutný zážitek z velmi povedeného Seanova filmu, který rozhodně doporučuji. (14.05.2014)

Po zhlédnutí člověku nakonec nezbude nic jiného, než ocenit, že se narodil docela dobře a v podstatě jeho problémy jsou směšné. Ale jsou to jeho problémy, tak nejsou směšné. Jenom je prostě tenhle snímek zlehčuje. Tím chtěl básník říct, že v Manile je to děsný a Filipíny, obzvláště s novým prezidentem, co to táhne s Čínou a zabíjí feťáky, nejsou cílovou destinací, ačkoliv za málo peněz tu člověk dostane hodně. Drsný příběh. Jistě není založen na jedné pravdě, ale střípcích, které někdo posbíral, když se procházel městem. Zajímavě vyprávěno. (18.11.2016)

Po Cashbacku a Střepech v hlavě bych od Ellise nečekal takhle působivé syrové filipínské drama (a na jeho další film jsem hodně zvědavý). Představil nám v něm poutavý příběh, jehož ústředním hrdinům, tedy zoufalé rodině, naprosto fandíte a doufáte, že konečně jednou dosáhnou svého štěstí. Jenže každé nadechnutí potápějícího se dává nešťastníkovi jenom malou naději, že se mu ještě podaří vynořit, znovu nasát vzduch se a dosáhnout pevného bodu. Tím spíš, když se mu ještě někdo soustavně snaží držet hlavu pod vodou. Také ne všichni vyplavou… a pak přichází ta za známá pravda o zoufalých lidech. Metro Manila mě docela dost emocionálně zasáhlo a já za tuhle silnou sociální sondu Ellisovi děkuju plným počtem. „Pravdou je, že výhra je nereálná. Ale naděje na výhru…tu naději lidé potřebují.“ (16.08.2014)

Je fajn, že dnešný trend presunu lokácií do exotických krajín naberá na obrátkach, pretože sa mi jednak otvárajú možnosti vidieť miesta zeme, ktoré by som inak nemal možnosť zhliadnuť, ale čo je podstatnejšie, tieto neokukané miesta majú tendenciu vymazať v divákovi pocit tuctovosť a všednosti. Manila rozhodne patrí k miestam, ktoré majú svojou rozmanitosťou čo ponúknuť. Slumy, korupcia, thrillerový nádych príbehu s podstatnou dávkou drsnej a nekompromisnej akcie, to všetko v kombinácii so sociálnou surovou drámou ma nenechalo chladným. Režisér a scenárista v jednom sa pustil do projektu, ktorým si získal veškerý môj rešpekt. S takmer ochotníckymi domorodými hercami natočiť snímok hodný oscarových nominácií, to chce naozaj veľký kus filmárčiny. Kamera úžasne autentická, až má divák pocit priamej účasti v príbehu a to sa prejaví aj na emocionálnom súžití sa s postavami a ich osudmi. Aká tenká hranica je medzi chudobou a krásnym životom, kontrast medzi dobrom a zlom, konfrontácia týchto extrémov sprevádza osudy hlavných hrdinov. Pocit bezmocnosti a zúfalstva je doslova hmatateľný a dávno som tak vnútorne nefandil hlavným postavám. Záverom skľučujúca až depresívna atmosféra mi ale zároveň dopriala intenzívny pocit nadšenia, pretože musím povedať, že sa z tohto filmu znenazdajky vykľulo prekvapenie roka! 95%. (21.06.2014)

Sociálně tíživé, mistrně vyprávěné, depresivně laděné. Závěr mi nejprve přišel uspěchaný, ale jakmile vyplavala pointa, začal jsem se rozhodovat mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Což je u mě prakticky filmový svátek. Nakonec to emočně nedolehlo tak moc, jak bych si přál. I tak je ale drsný příběh o odvráceně tváři velkoměsta tím kouskem, který se nebudu bát doporučovat. Britský tvůrce výborného Cashbacku Sean Ellis zakomponoval do příběhu i čistě existenciální rozměr, od něhož se odvíjí reflexe smysluplnosti bytí v nehostinném světě. Sofistikovaný kousek je formálně dokonalý, rodina mlčky se proplétající městem působí naprosto tíživě strhujícím dojmem. Tvůrci přidali přesný výběr herců, zvuk, hudbu. Originálně tragické!! (17.06.2014)

Oscar Ramirez žije so svojou rodinou na vidieku. Nakoľko sa danou oblasťou zmieta chudoba, a on už nevie akým spôsobom by uživil svoju manželku a dve deti, rozhodne, že najlepším riešením by bolo skúsiť šťastie v ruchu veľkomesta Manily. Po veľmi ťažkom začiatku sa zdá, že bude mať Ramirezova rodina predsa len šťastie. Oscar si nachádza dobre platenú prácu prevozcu hotovosti. Jeho nový kolega, ktorý ho zaúča mu pomáha so všetkými starosťami. Je ale Oscar skutočne pripravený na dzunglu veľkomesta? Vykreslenie neskazeného charakteru jednotlivca, ktorý vďaka viere, napriek mnohým zlým skúsenostiam, neustále verí v dobro a dôveru ľudí je hlavnou črtou tohto snímku. Keď už som si myslel, že ma "Metro Manila" nemá čím prekvapiť a vývoj deja v príbehu je veľmi čitateľný, nastal zlom, ktorý smeroval k pointe - "Aj slušný človek môže v zúfalej situácii, podniknúť zúfalé kroky (rozdiel je len v tom, kam daný krok smeruje)". (06.06.2014)

Filipínska dráma Metro Manila na mňa zázračne zapôsobila a film som si maximálne užil. Príbeh o chudobnej a dobrosrdečnej rodine z vidieka , ktorú stiahne špina veľkomesta mi príde v dnešnej uponáhľanej dobe max. aktuálny. Bohužiaľ je to tak, že dnes je dobrosrdečný človek skôr na obtiaž a vaše dobro a pracovitosť nikoho nezaujíma. Len makaj a tu máš pár drobných! Niečo sa ti nezdá? Na tvoje miesto čaká ďalších 300 ľudí...Prvá polovica filmu je venovaná skôr prispôsobovaniu sa rodiny na tvrdý život v meste , v druhej sa film náhle, ale aj logicky zvrtne v thriller, v ktorom cítite blížiacu sa smrť a rodinnú drámu. Atraktívne prostredie, skvelý príbeh, výborná hudba a veľmi sympatická rodinka to sú silné argumenty na to, aby ste si film čo najskôr zohnali. Neverím, že film niekoho sklame. u mňa plný počet! 100%. (21.12.2014)

Na místě, kde je poctivost sprostým slovem, a kde reálně hrozí, že se i z toho nejčestnějšího klaďase stane sobecký bezpáteřák, je zatraceně důležité, mít rodinu. Dojemné vykoupení z depresivní věznice Manila; Filipínci zaručeně zacvičí i s váma. Utíkám doporučovat! (26.12.2014)

Filmy z filipínské provenience nemám příliš v hledáčku, ale jsem velmi rád, že se mi naskytla možnost se podívat na snímek v koprodukci s Velkou Británií, Metro Manila. Kvalitní příběh se sympatickými postavami, které si brzo získají divákovu přízeň i díky tomu, jak se rvou s osudem a nelehkou situací. Pozitivně hodnotím také prostředí, v němž se odehrává, herce a hudbu, která dobře dotváří scény. Chviličku mi vadil střih, ale brzy jsem si na něj zvykl. Drsné scény střídají příjemnější pasáže, napětí kontruje vtipnějším okamžikům, avšak stále se děj odvíjí ve stínu odvrácené tváře Manily. Neříkám, že je konec snímku vyloženě emotivní, ale rozhodně má svoji sílu. (31.05.2014)

Tohle by měl vidět každý, kdo si myslí, že má málo. Kdo by chtěl místo svého auta mít lepší, místo svého bydlení mít něco lepšího... Lepší mobil, lepší počítač, lepší cokoliv... Máme se jak prasata v žitě vážení a i když si někdo myslí, že má málo a znám takové pořád má moc a moc. Když jsem poprvé ve filmu zaslechl ten nápad Oscara jít do Manily, že tam to bude s prací lepší, zaúpěl jsem... Manila. Kiláky čtvereční moderních mrakodrapů s nekutečným přepychem, ale ještě více kiláků slumů často s několikapatrovými boudami z plechu... Nebudu tu rozebírat obsah už jen kvůli spoilerování na což někteří zde moc nemyslí... Jděte do toho. Bylo to neskutečné! Neskutečný zážitek! Ten Sean Ellis co psal scénář, režíroval i natáčel je génius. Skvělí byli i herci. Zřejmě díky britskému vedení odpadla tradiční asijská afektovanost až uřvanost a film měl vše co měl mít na těch správných místech... Děj je prostě perfektní, nenudí ani minutu. O to více mne zklamal konec a říkal jsem si - to nebude jen tak! A také nebylo! :-). Tohle zkrátka a dobře dělal někdo kdo věděl co chce natočit a sakra se mu to povedlo! Až to dokoukáte a půjdete se před spaním umít a pustíte si teplou vodu do vany, určitě si vzpomenete na Oscara i Mai a jejich radost z ,,1+kk'' ve které by jste nestrávili ani minutu. Doporučuji vidět! 5 klíčů. * * * * * (26.10.2017)

No, několikrát jsem teď přepnul mezi plnou a skoro plnou, nakonec přece jen nebudu šetřit. Došlo mi, že jak se mohou zdát události v průběhu příliš scénáristicky účelově seskládané a příliš náhodně=nerealisticky vložené, tak ony, jak se ukáže v pointě, všechny události právě příběhově dokonale účelové byly. Daleko více, extrémně pak v úvodu, film hraje na dramatickou notu, kdy sociální bída Manily rozhodně nedělá divákovi dobře na žaludek, což taky přispívá k tomu, že se tentýž citově načatý divák s ranou od srdce padajícího kamene spokojí s přehozením na krimi, pouze light akční kolej. Toto rozvětvení dává fajn vydechnout, nicméně po celou stopáž nechává, ba dokonce stupňuje, režisér divákův pocit, že tento příběh prostě nemůže skončit dobře. O tom, jak to dopadne, se přesvědčte sami. Spokojenost na 90%. (10.06.2014)

Ty kteří tvrdili že Metro Manila je další Tropa de Elite a Město Bohů bych nejraději nakopal. I když by je to bolelo mnohem méně než mě náraz na tuhle uslzenou sociální břečku, která postrádá jednak jakoukoli akci, jednak přesah a nekompromisnost výše zmíněných filmů, ale zato nepostrádá dlouhé a zcela zbytečné vyprávění o tom že chudým lidem v chudém světě se nežije moc dobře, tuplem když se chovají jako továrna na šklebany. Aby se to tedy v druhé půli bizarně zvrhlo ve vykonstruovaný heist movie. A ještě ke srovnávání s Tropa de Elite - brazilský výlet do slumů je dravý a (ultra)pravičácký, kdežto toto je v prvé půli uchcaně pomalé a hlavně tak levičácké, že by i Marx smutně vrtěl hlavou. 4/10 (21.10.2014)

Neskutočne výživný multižánrový projekt. Prvá časť funguje na princípe ťaživej, sociálnej drámy, kde emotívnu stránku dvíha snáď až do vesmíru mimoriadne vydarene vyobrazený kontrast prostredia, v ktorom sa nešťastná rodinka pohybuje. Rozdiel medzi chudobnými a bohatými je zobrazený excelentne a to až do takej miery, že divák má chuť vyjsť z pohodlia svojej obývačky alebo kina, zájsť do Manily a dať tým chudákom pár drobných a o všetkých sa pekne postarať. Prvá časť snímku teda dokáže chytiť emotívnou rukou pod krk a urobiť v ňom riadnu guču, ktorá sa trocha uvoľní až druhou časťou - inteligentný krimi thriller s dôrazom na obsahovú zložku, ktorej vyústením je nádherný vypointovaný záver s prekrásnou emotívnou bodkou. Láska, keď je skutočná, je schopná naozaj všetkého, je to zlé? Na to si už musí každý zodpovedať sám, je nad čím premýšľať. (11.05.2015)