Metro Manila

Pravdepodobne prvý filipínsky film, ktorý som videl a som veľmi spokojný. Dokonca aj vtedy, ak si uvedomím, že je to pohľad na Filipíncov očami Angličana. O to mi bol bližší. Okrem neznesiteľnej situácie na farme ma hneď po príchode rodiny do Manily zaujali davy ľudí, ktorí sa motali na malom priestore. Bolo jasné, že džungľové podmienky vyprodukujú džungľové pomery a tak sa aj stalo. Sociálna dráma ako vyšitá. Kde sa na to hrabe taliansky neorealizmus. Pre skutočnú biedu a beznádej je treba ísť do Ázie. Krimi thriller v záverečnej časti mi už pripadal trochu prilepený, ale zo širšieho hľadiska predstavoval jeden z reálnych variantov. (15.01.2020)

In God We Trust. Tíživé sociální drama lehce říznuté syrovou krimi linkou; to je kombinace, kterou není lehké ukočírovat. Ellis však boduje nebývale opojným a až hypnotickým geniem loci a tím, že vás semkne s postavami skrze nevybíravé (a nevydíravé) vláčení marastem odvrácené tváře Manily, pro jejíž turistický ruch to dělá to samé, co Elitní jednotky či Město bohů pro Rio de Janeiro. Již dlouho jsem k postavám nechoval tak upřímné sympatie jako tady. A i díky tomu, že jsem si to protrpěl (v dobrém slova smyslu) s postavami, je závěr tak působivě emocionální a nefalšovaně dojemný. (16.04.2014)

Po Cashbacku a Střepech v hlavě bych od Ellise nečekal takhle působivé syrové filipínské drama (a na jeho další film jsem hodně zvědavý). Představil nám v něm poutavý příběh, jehož ústředním hrdinům, tedy zoufalé rodině, naprosto fandíte a doufáte, že konečně jednou dosáhnou svého štěstí. Jenže každé nadechnutí potápějícího se dává nešťastníkovi jenom malou naději, že se mu ještě podaří vynořit, znovu nasát vzduch se a dosáhnout pevného bodu. Tím spíš, když se mu ještě někdo soustavně snaží držet hlavu pod vodou. Také ne všichni vyplavou… a pak přichází ta za známá pravda o zoufalých lidech. Metro Manila mě docela dost emocionálně zasáhlo a já za tuhle silnou sociální sondu Ellisovi děkuju plným počtem. „Pravdou je, že výhra je nereálná. Ale naděje na výhru…tu naději lidé potřebují.“ (16.08.2014)

Krucinál, pane Ellis, jak to, že tady to šlo a u Anthropoidu ne? Když dokázal zvládnout celý film natočit s Filipínci a skoro komplet ve filipínštině, tak proč v Anthropoidu všichni Češi neustále mluví mezi sebou anglicky? To, co Anthropoid úplně zabilo, je tady naštěstí vyřešené a hned to funguje mnohem líp a hlavně mnohem uvěřitelněji. Filipínské reálie to sice nevykresluje úplně komplexně, spíš si z ní bere to, co má potenciál zaujmout širší publikum (a občas se to tu bohužel zneužívá do lehce vyděračských scén - hlavně to koťátko měl Ellis úplně škrtnout, to je kýč jak prase), ale v tomhle směru funguje velmi dobře a má co říct asi každému divákovi. Navíc to má hodně silnou atmosféru, napínavý příběh, sympatické ústřední postavy a ačkoli se mi časem povedlo odhadnout, kam to celé povede, neměl jsem s tou menší předvídatelností kupodivu problém. Taky to je dost solidně natočené a zahrané, až jsem čuměl, že to fakt je film od Seana Ellise. Na svůj žánr je to dost slušný kus, ale na vykreslení filipínských reálií a života chudých Filipínců si radši pustím něco od Lava Diaze. Ne, že by tenhle film byl úplně mimo, ale Diaz se nemusí snažit nikomu zalíbit, vše ukazuje tak, jak je a jak to cítí a navíc je rodilý Filipínec a problémy své země chápe určitě líp. Slabé 4* (22.05.2022)

Po zhlédnutí člověku nakonec nezbude nic jiného, než ocenit, že se narodil docela dobře a v podstatě jeho problémy jsou směšné. Ale jsou to jeho problémy, tak nejsou směšné. Jenom je prostě tenhle snímek zlehčuje. Tím chtěl básník říct, že v Manile je to děsný a Filipíny, obzvláště s novým prezidentem, co to táhne s Čínou a zabíjí feťáky, nejsou cílovou destinací, ačkoliv za málo peněz tu člověk dostane hodně. Drsný příběh. Jistě není založen na jedné pravdě, ale střípcích, které někdo posbíral, když se procházel městem. Zajímavě vyprávěno. (18.11.2016)