Kantor Ideál

Komedie z počátků zvukového filmu, která založila tradici filmů ze studentského prostředí, i když školní škamna zde působí jako kulisa chatrného milostného románku profesora a žačky. Film trpí příšernou kamerou a manýry Anny Ondrákové navyklé hrát v němých filmech. Na druhé straně ojedinělá příležitost zachytit legendární dvojici Lamač-Ondráková ve zvukovém filmu. Některé scény filmu patří k nejvtipnějším v rámci předválečné produkce, především zásluhou Lamače, Pištěka a stréčka Křópala. K herectví Karla Lamače - jeho postavy jsou hodně šablonovité, uznávám, že mnoha lidem se může zdát jeho herectví příšerné, ale právě díky jeho nepraktickým mládencům pro mě mají ty jinak průměrné komedie zvláštní půvab. Nebýt Anny (nahrazena např. T. Grosslichtovou) jednu hvězdičku bych přidal. (08.09.2003)

Lamačovo amatérské herectví by nevadilo. A to i když ho v projevu válcoval i školník z Hané. Nakonec, postava kterou hrál byla tak ňoumoidní, že se k ní to jeho neherectví, vlastně hodilo. Vytvářelo kontrast k Anny Novákové, která na sebe strhávala pozornost nejen působivým vzhledem, ale i mimikou, řečí.. . Buster Keaton v sukních, svým kouzlem uhranul nejen tehdejší Evropu, ale i mě. Jen díky ní nedám této paromanci dvě hvězdy. Protože nejenže příběh stál za starou bačkoru, on mi nesedl ani tento styl humoru. Tlupa dívek, mohla joudovi zatápět mnohem zajímavěji, než jen mokrou houbou na židli. Zklamání. (01.05.2023)

Skôr úcta k šedinám, ako k filmovej práci sa prejavuje vo viacerých tunajších pochvalných komentároch. Platí to aj pre tie informačne najnabitejšie (NinadeL, Marthos, Adam Bernau - hoci ten v rozpore s hodnotením film skôr kritizuje ako chváli). Pritom je to len sladká limonáda s pár skvelými hláškami. Pozerať sa to dá, len je poznať, že Mac Frič sa réžii kvalitných komerčných komédií, ktoré obstoja v skúške časom, ešte len učil. (09.11.2015)

Naivní ale mile rozverné, prostinké přesto zábavné, a to zejména díky Lamačovi a jeho geniální figurce nepraktického učitele (i když závěrečnou proměnou, poněkud ztrácí kouzlo).. film, ke kterému se "pamětník" rád vrací nejen kvůli nestárnoucí scéně divadelního představení či Suchého první vyučovací hodině ("ve druhé lavici dozajista sedí...")... (29.01.2010)

(Komentáře: NinadeL, Marthos). Tvůrci ve snaze za každou cenu uplatnit vtipný nápad se záměnou ředitele za školníka jaksi neřeší, že příslušné Suchého antré do nového působiště je s touto postavou dost těžko slučitelné. Podobného druhu, ale větší závažnosti je Suchého závěrečná proměna: zcela okamžitá a naprostá. Že Suchý do té doby vypadá jako z doby snad o půl století starší a náhle jako moderní elegán, se dá přijmout, ale náhlá dokonalá změna celkového projevu, aniž bychom měli možnost byť jen zahlédnout její proces, je vysvětlitelná jen tím, že dosavadní svůj charakter jen hrál, což ovšem nehrál. Ostatně i rozpor mezi Suchým stranícím se děvčat a Suchým zamilovaným není uplně vyladěný. Tyto nepěkné švy vlastně znehodnocují původní charakter mladého profesora Suchého jako nějakou léčitelnou chorobu, což mrzí obzvláště proto, že Lamač jako jeho interpret je ve všech odporujících si polohách absolutně dokonalý a zejména jeho celkový projev jako roztržitého vzdělance puristické mluvy je nedostižný a co replika to vražedně krutá hláška (už tehdy archaická). Ondráková (afektovaná stejně jako ostatní, stafáž tvořící dívky) působí poněkud cirkusácky, nicméně má při vší té strojené naivitě jakýsi pra-šmrnc, který jsem u hvězd následujícího období českého filmu nezaznamenal. Zato jsem zaznamenal mnohem pozdější film, totiž Hoblovu hudební komedii z počátku 70. let Třicet panen a Pyhagoras, který si nejen že pohrává s předválečnými školskými komediemi obecně, ale jak vidím, přímo kopíruje kostru Kantora ideála: Do dívčí třídy přichází za zhroutivšího se profesora nový, mladý učitel, v obou případech jaksi komicky svébytně zarputilý a ne zcela v kontaktu s okolní realitou. Hlavní hvězda třídy žije pouze s matkou (zde s tetičkou) a nový učitel se u nich ubytuje jako podnájemník. Stává se obětí jejího rošťáckého pseudosvádění (komplot celé třídy), které se ale posléze zvrhne v oboustrannou zamilovanost a po radikální kantorově proměně následuje sňatkový happyend. V obou filmech se zpívá. Samozřejmě nelze Hoblův film brát jako nějaký remake, na to je příliš jiný a jinde. Ale že na Kantora ideála záměrně odkazuje, nebo se jím přinejmenším přiznaně inspiruje, je zřejmé, což lze vztáhnout i na výslovnou parodičnost závěrečné fáze Třiceti panen (happyend v podobě sňatku jako jedna z alternativ konce filmu). Závěr samotného Kantora ideála totiž překonává i dívčí románky dr. Hüttlové (podle jednoho z nichž byl skutečně natočen Ideál septimy): dívka rok před maturitou se klidně může (a musí) na studium vybodnout, protože se bude vdávat, takže k čemu by jí bylo nějaké vzdělání. Toto řešení se zde nepředkládá jako nějaké dilema, nýbrž právě jako univerzální happyend, jako radostné překvapení, které nikdo ani nepovažoval za nutné s ní předem konzultovat. (08.11.2015)