Divoká stvoření jižních krajin

,, Táta říká, že jestli zestárne tak, že už nebude moci pít pivo a chytat slunce, mám ho položit na loď a zapálit ji aby ho pak nikdo nemohl připojit ke zdi''. ---- Tohle je opravdu ideální film pro Redfordův festival v Sundance a nejen tam... Vždyť je to tak jiné a indie... Já s ním měl ale problém a hned vysvětlím proč. Pokud jej vezmete jako příběh maličké šestileté holčičky Hushpuppy, která jej vlastně vypráví a co chvilku komentuje, budete z něj okouzleni. Její vidění světa - jejího světa ,,lavoru'', je roztomilé i způsob jakým si vše vysvětluje nebo dává dohromady. Ta malá herečka hrála skvostně a byla fakt roztomilá. Někdo se bude možná divit nesourodosti mého srovnání, ale mně to chvilkama připomínala Faunův labyrint. Bylo to tím alternativním světem, který si malá kolem sebe vymýšlela nebo dotvářela kvůli své neznalosti reálu a důsledků přirozených změn. ,,Navíc film obsahoval i dojemné momenty s nemocným otcem a to vše podtrhnuto příjemnou vidláckou cajunskou hudbou (míněno v dobrém) dalo dohromady celkem zajímavý a dost jiný příběh než na co je divák většinou zvyklý. Vždyť už jen to prostředí slepého ramene řeky s mrtvou vodou... A jsme u toho. U té druhé stránky. Jako táta a to milující táta si kladu otázku. Nechal bych své děti žít v tomto alternativním ,,ráji'' za hrází? Ne. Nenechal. Kdybych měl možnost odejít (a jako že ve filmu jasně padla), odešel bych? Ano! Jak připravil otec svojí malou holčičku na to, že bude jednou (možná brzy) sama? Tím, že musela bez pomoci rozlomit krunýř kraba? Pche. Asi bych zešílel při vědomí, že končím a ten můj malý drobek bude sirotkem na všechno úplně sám v šesti letech...! Táta Hushpuppy to bral ale celkem s klidem...: ,,Nebreč''!. Optikou rodiče to byl film o asociálech, kteří si medí ve svých chatrčích stlučených z plechu a odpadků, kterým stačí k jídlu opečené hubené kuře na grilu nebo koš vařených garnátů... To je jak zajet do Chánova a natočit tam něco podobného s tím, že ve do filmu necháte promlouvat malé děcko, jemuž se nedostalo lásky ani vzdělání a jehož názory na vesmír, svět a život mohou tudíž vypadat exoticky a festivalově. Vědět, že dotyční nemají jinou možnost žít jinak, jinak bych i hodnotil. Oni ale takhle chtěli žít. Přišlo mi pokrytecké nadávat na svět za hrází a utahovat si z toho jak tam lidé nakupují a honí se. To vše kdy v lavoru lemtali pivo a jezdili auty... ! (alternativci!) Díky soundtracku přihazuji hvězdu. Dávám za tři krabi. * * * (27.01.2017)

Musím uznat, že tyhle fantasy, imaginární filmy typu "Max a maxipříšerky" mám docela rád. Filmy, kde je depresivní a složitý reálný svět vykoupen světem, kde neplatí pravidla reálného světa. Nebo alespoň takhle se "Divoká stvoření jižních krajin", podle trailerů tvářila ale výsledek je docela jiný. Zde má více přednost reálný svět před tím imaginárním a celé vyprávění o zatopeném městečku, ve kterém žije ovdovělí manžel s nespoutanou a odvážnou dcerou, mi nepřišlo natolik zajímavé, jak se o něm všude říká. V mnoha ohledech se jedná o působivý snímek ale vyjma hereckých výkonů a krásné hudby ve mně moc nezanechal a popravdě jsem byl dost zklamaný. Konec však dokáže přinutit, vytáhnout kapesníky. (18.12.2012)

Holčička, která žije ve společenství tak vyloučeném a s tak základními pravidly na přežití, že by se dalo říct, že žije v pravěku. Důležité je zůstat v rovnováze, být platnou součástí světa a hlavně přežít. Hráz, která odděluje moderní a "pravěký " svět lidí z močálů je až do katastrofy prospěšná oboustranně, protože vyvrženci si svůj vyloučený život zvolili záměrně a nechtějí se zapojit do společnosti, která své členy spoutává od narození (tím, že je ukládá do kočárků) až do smrti (tím, že je napojuje na hadičky a přístroje). Zásadním pravidlem malého společenství je co největší přirozenost, co největší podobnost se zvířaty.____ Na filmu je vidět, že jde o debut - zejména v momentech, kdy se obraz rozostřuje anebo když kamera volným tempem přejíždí přes krajinu. Maličká hrdinka hraje opravdu neuvěřitelně, příběh je zajímavý. Jakoby chtěl napodobit pravěké mýty vyprávěné u ohňů (o běsných zvířatech a jejich propojení s lidmi) s dětskou fantazií a hrdou bídou lidí, kteří chtějí žít jinak, pod širým nebem a svobodně se všemi důsledky, které to přináší. ___ Přesto mě tento film nechal chladnou, možná tím, že tempo příběhu bylo přes zdvořilou stopáž pomalé, některé scény zdaleka nevyužily své možnosti (běsnící bouře byla příliš krátká na to, aby ve mně vzbudila hrůzu) a chování některých postav mi bylo hodně vzdálené (odtažitý tatínek, ztracená maminka). (12.09.2012)

I kdybych tohle emocionálně ustál (což by nebyl div, protože takové Where the Wild Things Are pokládám za jeden z nejnesnesitelnějších filmů všech dob), pořád bych musel dát plný kotel za neuvěřitelnou formu, syrovou, živelnou, rytmickou, přesně korespondující s poselstvím filmu. Marně lovím v paměti, kde jsem viděl naposled takhle ústrojně spojený realismus a fantazii do celku, který mě na konci navzdory pečlivě udržované distanci zcela rozsekal. Jasně, je to uječený, je to new age, je to patos, je to sociální selanka... ale je to prostě skvělý. (11.07.2012)

Zvláštní film...život úplně v bídě -ale svobodě, domov - něco jako skládka, nenáročnost, moudrost předků, šestiletá holčička, otrhaná, ve velkých gumovkách a vlasy připomínající chemlon, s otcem, který se rád napije a vychovává ji svérázným způsobem..tahle holčička často mluví se svoji mrtvou maminkou a rozumí zvíratům, chápe koloběh vesmíru okolo...a pak přijde velká bouře a rovnováha se naruší....mají se vrátit k civilizaci? (27.09.2013)