Katakomby

Válka pokračovala dál ve svém zběsilém vpádu do života obyčejných lidí a nebrala ohled na nikoho, dokonce ani na ty, kteří se jali příliš nevystrkovat hlavu a zůstávat v relativně bezpečném zázemí barrandovských ateliérů. Možná, že v těchto případech nešlo o nějaká velká hrdinství, ale doba byla natolik vyostřená, že skutečným odbojem se zdála být alespoň vytrvalá snaha o udržení filmové výroby v českých rukou, což se ostatně s velkým přispěním Miloše Havla dařilo zhruba do roku 1941. Ještě předtím ale usedl Václav Wasserman za psací stůl, aby připravil jeden ze svých vůbec posledních scénářů pro přátele z nejmilovanějších: Maca Friče a Vlastu Buriana. Poněkud sžíravá satira, v níž se na přetřes dostávají pletichy, přímluvy a protekční tahanice o vlivná úřednická místa, vehnala temperamentního Buriana do pomyslného sedla Pozemkového úřadu, v němž vládne jeho břitký smysl pro humor a především karetní umění. Vrchol, kterým je bezesporu ona obávaná subordinační partie se samotným prezidentem úřadu a v níž si prostořeký oficiál Borman nebere servítek, přichází sice trochu brzy, ale v každém ohledu se stává nezapomenutelným a divácky vděčným zážitkem. Defilé špičkových hereckých výkonů tu vedle fenomenálního Krále komiků zahajuje výtečný Marvan v roli ne právě obvyklé, následovaný oběma divami, Adinou Mandlovou i Natašou Gollovou, výborným Pištěkem, Šléglem, Šlemrovou a také Jindřichem Lázničkou v rozkošně podané figurce všetečného pucfleka Baltazara. Věhlasný a nejen filmovými hvězdami vyhledávaný modelový salon Hany Podolské se potom zcela nenápadně propůjčil k reklamní produkci svých nejnovějších toalet, s nimiž si okamžitě věděla rady především Adina Mandlová. Fričův sarkastický film, vybavený kromě jiného vtipnými a nestárnoucími popěvky v podání populárních Kocourkovských učitelů, se bez nejmenšího zaváhání řadí k tomu nejlepšímu, co bylo zrozeno v nevlídném údobí protektorátního temna. V době, která smích produkovala den ode dne méně. Jestlipak je vám známo, proč byla tady v katakombách noční služba zavedena? – Ale je mu známo, je mu známo! Já mu to vysvětlím sám, poněvadž vy byste mu to řekl moc sametově. Zkrátka panu řediteli se jednou zachtělo po úředních hodinách nějakýho spisu a žádnej tady nebyl, tak vod těch dob tady musej dva úředníci sedět přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem dolů přijít zeptat, kolikátýho bylo vloni touhle dobou. (04.10.2008)

Film, který neurazí, ale také nerozesměje tolik jako jiné Burianovy veselohry, výkony herců výborné, což je asi hlavní pozitivum filmu, jinak je to obehrané klišé - nafoukaná bohatá a zamilovaný chudý, temperamentní Gollová a uhlazený Schránil, neustálé postupy na vyšší místa, člověk se přestával orientovat, kdo je tajemník a kdo sekční šéf... Ale čtyři hvězdičky si to zaslouží. (07.04.2018)

Je to k neuvěření, ale vlastně až dnes jsem prvně viděl nějakou komedii s Vlastou Burianem. A ta dopadla dle mě na výbornou, humor a´la Charlie Chaplin (jen vizuální stránku střídá verbální) mi vyhovuje. Ovšem byl jsem také překvapen, že film není až tak čistokrevnou komedií... Říká se, že začátky bývají těžké, no Burian si napoprvé u mě vedl dobře, několikrát dokonce u mě vyvolal nefalšovaný záchvat smíchu. A ty univerzální hodinky bych fakt potřeboval... "Proč na mě tak civíte?" - Protože jsem vás takhle zblízka ještě neviděl." (08.06.2009)

Vlasta Burian opět dokonale předvedl svůj herecký um. Ve filmu se objevila reklama na módní salon Hany Podolské. Patřil v Praze k vyhlášeným módním domům. Hana Podolská měla velký smysl pro pařížskou módu a střízlivý anglický styl, který byl korunován úspěchy V Berlíně a Stockholmu. Hodně spolupracovala s filmovými tvůrci. V roce 1939 získala zakázku na kostými pro film Kristián. Jejími stálými zákaznicemi byly např. Olga Scheinpflugová, Lída Baarová nebo maželka prezidenta Hana Benešová a spousta dalších prominentních dam. Pro módní časopisy v jejích kostýmech pózovala i naše automobilová závodnice Eliška Junková. V roce 1948 byl její salón znárodněn. Díky manželce tehdejšího prezidenta Martě Gottwaldové mohla Hana Podolská ve své firmě zůstat. Zemřela v roce 1972. Firma zanikla v roce 1991. (22.08.2009)

"No tak se točte, stará korouhvičko, no. Hezky po větru." --- "Tak už jděte, ať se mně po vás nestejská... Vy sněhuláku!" --- "Má srdce." "Srdce?" "Á tak... to vy neznáte. " --- "Děkuji za důvěru a doufám, že důvěru ve mě kladenou nezklamete." --- Jo, tak tohle se mi konečně líbilo. Buriana poprvé vidím v roli, jehož postava není založená na tom, že se za někoho převléká. Konečně něco, co je ho hodno. Parádní komedie :) (10.09.2013)