The King of Kings
Režie:
Martin FričScénář:
Jiří MuchaKamera:
Václav HuňkaHudba:
Julius KalašHrají:
Jiří Sovák, Miloš Kopecký, Jiřina Bohdalová, Josef Kemr, Valtr Taub, Vlastimil Brodský, Jiří Němeček, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Eduard Kohout, Jan Skopeček (více)Obsahy(1)
Ač je to neuvěřitelné, český montér Lojza Králů, zaměstnanec ČKD, se jednoho dne znenadání stane vladařem exotického Tamánského království. Před dvěma lety, kdy byl na montáži v zahraničí, zachránil v poušti život neznámému starci. Ukáže se, že to byl král Tamánského souostroví. Ten si na smrtelném loži vzpomněl na Lojzu a jmenoval ho svým nástupcem-regentem. Jak se Lojza s touto zapeklitou situací vyrovná? Pomůže mu zdravý selský rozum? Satirická komedie režiséra Martina Friče vznikla podle námětu Jiřího Weisse, pod scénářem byl podepsán Jiří Mucha. Díky jim vznikla zručně realizovaná komedie, u které se diváci i po letech vděčně baví. (Česká televize)
(více)Recenze (96)
Dobrý den, soudruhu excelence. ()
Třídně uvědomělý, spolehlivý a praktický montér těžebních zařízení Jiří Sovák je další filmovou postavou, ke které se donesla, pro čtenáře laciné literatury už úplně banální, zpráva o tom, že se má stát králem kdesi v Tramtárii, tedy Tamánii. Když se to však přihodí v socialistické společnosti, vyvstanou tu problémy vskutku nečekané. Na rok 1963 je film už dost odvážnou reflexí odlišných stylů vlád, i když stále pouze v hávu socialismu s lidskou tváří. (Velice odvážná je například věta o neoblíbenosti poprav v Československu.) Přes svůj ne příliš originální a snadno odhadnutelný humor je film díky galerii hereckých výkonů stále kvalitním Fričovým dílem. Za všechny alespoň geniální postavu totálního flegmatika Edy (absolutně zamlklý Vlastimil Brodský), jenž se zmůže pouze na to, aby v pyžamu, pochrupuje, blaženě stočen do klubíčka požvykoval buřta, kterého si právě v náměsíčném stavu přinesl z ledničky. ()
Né sice to ůplně nejlepší z bohaté Fričovi kinematografie ale přesto jsem se bavil. Zároveň jeden z jeho posledních flmových počinů.Šedesátá léta byli přece všeobecně krásná léta.A tady u nás se začalo aspoň na nějakou dobu konečně blýskat na lepší časy.No ale zpět k filmu už ta svatá trojkombinace Sovák,Kopecký,Brodský o něčem napovídala,a diváka jak tehdejšího tak i dnešního nemohla zklamat.V poslední vůli panovníka Tamánského souostroví byl montážník ČKD Lojza Králů(J.Sovák) ustanoven králem regentem.Před časem tam totiž sám pracoval resp.byl tam na montáži a kde zachránil život jednomu vyčerpanému starci.Následné Lojzovo panování z pověření trvá jen krátce neboť musí projevit státnickou moudrost osvíceného absolutistického monarchy.Toď alespoň něco krátce z děje. Nevím čím to je ale já tyto dávno zapomenuté příběhy z historie ať už jakékoliv prostě žeru.Vkusně natočený film i když trochu se zastaralým posláním.Jinak pozornému divákovi určitě neutekli bohaté záběry z tehdejší Prahy jako např:Hotel Holiday Inn-dříve International či palác Adrie-terasa,hotel Jalta,restaurace Expo 58, atd.Takový lepší nadprůměr 3,5/5. ()
"Vaše Veličenstvo! - Neříkejte mi tak. Budou si myslet, že jsme ožralí." Ono není snadné, aby si dělník z vyspělé socialistické společnosti zvykal na sezení na ropném pramenu, řízení osobního velblouda, slasti v harému či nařizování poprav. Lojza Králů se k tomu postavil jako majitel selského rozumu a já se přitom dokázal celkem pobavit. Po zamyšlení nad tím, co bych dělal, kdybych se králem Tamanského souostroví stal já, tak mohu s klidným svědomím napsat, že mě by z blázince nedostala ani prezidentská amnestie. ()
Kultivovaná veselohra třicátých let, kterou v českém filmu tak nezapomenutelně opanoval Martin Frič, nezanikla beze stopy ani nástupem protektorátu, ani prosazením levicových konceptů znárodněné kiematografie, ani příkrovem komunistické poúnorové cenzury. To poslední, čím bychom si v tom pomyslném diskrétně choulostivém předivu souvislostí mohli pomoci, je černobílý pohled. Satira - nejvlastnější "vnitřno" filmu - s úspěchem využívá oficiální proklamace režimu k tomu, aby nahlížela se stále větší důsledností pod jejich povrch. O skutečném chodu komunistického režimu - nadto zábavnou formou - se tak dozvíme téměř vše. A skuteční králové kinematografie šedesátých let mohou, to, co opravdu chtějí: tvrdit muziku,která lechtá bránice, ale současně burcuje i šedou kůru mozkovou. Nemá smysl donekonečna opakovat, že Sovák a Brodský byli - a na stříbrném plátně stále jsou - skvělí a úžasní. Záměrně se zastavím u jiného skvělého představitele tvrdých hochů západní ražby: u Valtra (Waltra Tauba). Zasloužilého umělce, demokratického českého Němce, syna někdejšího generálního tajemníka Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu, Masarykova a Benešova podporovatele Siegfrieda Tauba. Muže, který se angažoval ve vynikajících představeních pražské antinacistické říšskoněmecké avantgardy třicátých let v Praze, antifašisty, který se během svého nedobrovolného skandinávského exilu seznámil a spřátelil s pozdějším spolkovým kancléřem a rovněž antifašistou-interbrigadistou španělské občanské války Willy Brandtem. Ze skvělého Taubova herectví se český divák mohl těšit jen občasně - šlo o "sociáldemokrata" a ke všemu Žida. Po roce 1968 ustal i tento Taubův kontakt. KRÁL KRÁLŮ nám na minimální ploše přibližuje vynikající umění tohoto věčného přítele našeho národa. I tak se tedy znásobují ony vazby na špičkovou, kultivovanou veselohru zakladatelských třicátých let naší národní kinematografie (CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, EVA TROPÍ HLOUPOSTI). A s nimi - vím, je o ošklivé slovo - i povznášení a kultivování českého filmového diváka. ()
Jedna z největších proher Mac Friče. Roztodivný scénář, podivné vedení herců. Vizuál s monogramem Ester Krumbach. Po všech stránkách slepá ulička. Nicméně Sováka bych pochopila u Friče v očekávání další zajímavé práce po Pandrholovi, z druhé strany lituji, že si Mac tak oblíbil Bohdalovou a díky ní příští rok zazdil i takovou nadějnou Hvězdu zvanou Pelyněk. Aneb jak pravil Milda: "Brigitte Bardot hadr." ()
„Já chápu. Tady… Socialismus. Popravy... Nepopulární, co? Tady lidi raději do kina. Ale u nás není kino. Co dělat? A lid chce zábava.“ Zajímavý film kombinující odvážnou satiru, rýpající do státního aparátu (rozdíly mezi republikou a monarchií, narážky na tajné služby, popravy a sledování lidí, byrokratické kolečko, které Králů absolvuje na ministerstvu zahraničí), s řadou nedorozumnění, záměn a omylů, který především díky nejlepším komediálním hercům té doby dovede pobavit i dnes. Obzvlášť půvabná je postava Vlastimila Brodského, stoprocentně flegmatického žvýkala buřtů. A ten závěr s křeslem ("Na co je to, na trvalou?" - "Ano, to je natrvalo.") a babičkou ("Čert tě vem, blázne!")... Vydařené. ()
Při sledování tohoto filmu jsem se asi nejvíc ztotožňovala s neustále spícím Vlastimilem Brodským. Opravdu to nebylo k popukání, zato to bylo inteligentní, jak je u Friče i obsazených herců zvykem. Navíc kostýmy navrhla úžasná Ester Krumbachová. Nejvíc oceňuji překvapující originalitu příběhu. ()
Zajímavé, v našich podmínkách a král?!!! :-) ()
,,Dobře, že jste tu ameriku nekoupil, ta by vám udělala takovou kádrovou bouli, že by vám nešel zavřít občanský průkaz! '' ---- Král Králů je taková socialistická komedie z uvolněnějších šedesátek, kdy se trochu pomýleně věřilo, že s vůdčím vedením strany je socialismus tím nejlepším, obzvláště když má lidskou tvář... Výhody socialismu nám jsou ve filmu celkem často předkládány i když není to ani tak o cílené propagandě jako spíše o srovnávání třídního uspořádání v království a socialistickém zřízení. V jednom se ale sekli páni filmaři, i u nás se v tom roce 1963 a i později popravovalo. Sama komedie je celkem příjemná a stojí hlavně na skvělých hereckých výkonech tehdejších hereckých elit (dnes co kus, to nesmrtelné jméno..). Sovák, Brodský, Kopecký, Bohdalová, Kemr, Řehoř... Mohl bych prakticky obsat celou složku ,,Hrají:'' u infa k filmu. Řada dialogů je velmi vtipných i ty občasné narážky na byrokracii či na chod toho či onoho. Přeci jen je z filmu cítit duch doby a čerstvější vzduch. Ale aby se moc nedivočilo, vláda má vše pevně v rukou a bude ustanovena komise, která ustanoví komisi, která pojede s králem Králem do Tamánie. Velmi vtipná byla i role české verze (vlastně předverze, zase jsme napřed!) čističe Viktora, jehož heslem je to, že práce musí především bavit a jemuž se moc líbila Praha a její dějiny - Poprava 27 českých pánů, defenestrace, utopení Jana Nepomuckého v pytli... :-)))... Sečteno podtrženo, příjemná záležitost lehce čpící dobou, to se dá ale snadno přejít. Takže dávám 3 povolenky ke vstupou do závodu ČKD a jsem celkem spúokojen. * * * ()
Tamánský král má za úkol řádně vládnout své zemi. Vždy tak svědomitě činil, ale tentokrát poprvné byla tato funkce svěřena cizinci a to až z exoticky socialistického Československa. Nový král, montér Lojza Král, by byl po menším naléhání ochoten pokračovat v tradici a chránit své království před buržoazními choutkami na ropu, ale nejprve musí zvládnout daleko těžší bitvu - s neporazitelným úředním šimlem, jemuž funkci král nevykazuje žádná ze statistických kolonek. ()
Tovární dělník Lojza má štěstí, že se jmenuje Král. A na základě jeho příjmení se mu dostane neobvyklé pocty. Je to Čech jak poleno, ale přesto by měl vládnout jako islámský král. U nás řádil socialismus a monarchie je něco, s čím soudruzi snad ani nepočítali. Vzdáleně film připomíná svým "exotickým" motivem pohádku Lotrando a Zubejda. V ní na české území také dorazili sultánovi pověřenci, kteří sice měli jiné poslání, než vyslanec Tamánského souostroví Kopecký, ale jistá podobnost tady je. Zásadním problémem je režie Martina Friče. Ten film tlačí do komedie a satirickou složku, která měla dominovat, odsouvá do pozadí. Přitom to film není nijak extra vtipný, ale dovedně skrývá množství narážek na tehdejší režim. Většina provokace však skoro vůbec nevyzní. Samozřejmě přes bedlivé oko cenzura se nedostalo mnoho škodlivého, ale dopadlo to tak, že socialismus je chápán jako absolutně nedotknutelné zřízení, ve kterém vše bezvadně funguje, všichni jsou spokojení a nějaký ropný ráj, kdesi daleko od socialistického ráje, přece nemůže nikoho zajímat po stránce životních a lukrativních hodnot. Jiří Sovák dal svému montérovi českou uvěřitelnost i bodrost a jeho osobité herectví a nadhled by si zasloužilo nějakou tu peprnou hlášku navíc, ale vše je poměrně socialistickým hoblíkem uvědomělého cenzora uhlazeno do mírně povrchního výsledku, který je i určitým kompromisem. Filmu se zpočátku daří vzbudit divákův zájem, ale poté film začne stagnovat a nepůsobí kompaktně. Ve větší míře se do popředí dostane Sovákova schopnost pro improvizaci. Film sice jako celek nefunguje, jak by býval (ne)mohl, ale řada scén je přece jen dobře vystavěna a je z nich cítit solidní výsměch tehdejšímu vládnímu zřízení. Režisér vykazoval cit pro řemeslnost i originální pojetí. Nedokázal však satirickému tónu dát větší údernost a z filmu se mu podařilo udělat úsměvnou komedii bez přidané hodnoty. A ta tentokrát citelně chybí. Vše klouže po povrchu, ale větší odvahu zajít dá jsem z filmu necítil. Kdoví, kde zase soudruzi udělali chybu. Tentokrát dbali na to, aby jejich autorita nebyla podrývána lidmi od filmu. 60% ()
Až se někdy sejdou hvězdy a podaří se mi tuhle komedii dokoukat do konce, možná přidám jednu hvězdičku. Dosud jsem to nedokázal, přestože jsem se o to několikrát pokusil. Zato vím přesně, co se dělo za oknem, kdo šel okolo a že na protějším stromě seděl strakapoud. Přesto věřím, že se Král králů může někomu líbit už kvůli výkonu mého oblíbence Jiřího Sováka.Ale už samotný námět je pro mne natolik potrhlý a nesmyslný, že to nezachrání ani Sovák, ani Frič. Jeho film však do odpadu ani na jeho okraj nepatří, i když je jeden z nejhorších. ()
Pět let před svou smrtí natočil MAC FRIČ tuhle komedii pro pracující, aby si trochu odpočinuli od svého všedního života a těžkého života ve společnosti, která se snažila masově uspokojit člověka. ()
Frič se sice pokoušel, navzdory tomu, že do českého filmu mezitím vtrhla s nemalou drzostí a velkým nadšením nová generace čerstvých absolventů FAMU, držet krok s dobou, ale příliš se mu nedařilo. Král králů se topí v bezradné a rádoby vtipné crazy stylizaci, která ovšem nevychází ani tam, kde by to za jiných okolností příliš nevadilo. Sovák, Kopecký, Brodský i Bohdalová jen šaržírují obvyklé figurky, které zvolna přecházejí i do dalších Fričových filmů, tu s menším, tu s větším úspěchem. K smíchu je tu opravdu už jen máloco. ()
(2x) ,,Panovník nemá čas na všechno myslet a když má, tak nemyslí." Na první pohled tak trochu film pro srandu králikům, ovšem pozornému diváku neujde dobová společenská satira. Po práci na několika mikrokomediích z televizních počátků se legendární režisér Martin Frič pokoušel navázat na svou starší filmovou tvorbu novou komedií, která je obrazem nastupujících svěžích trendů v první polovině zlatých šedesátek. Tehdejší moderní dobu je tady znát mimo způsobu natočení filmu taky v prvcích přítomného automobolismu, architektury (bohatá výprava v královském paláci), hudby (twist), ale především otevřených mezinárodních vztahů. Upoutá zejména úvod filmu, kde si filmaři v uvolněné atmosféře doby troufli i kvůli pár minutám černobílého filmu vycestovat až do egyptské Káhiry. Scéna s oslíkem uprostřed africké kolonie a pouště pak hned vezme diváky do sledování tohoto originálního příběhu. A mě se to líbilo, zejména kvůli dobrému humoru a skvělému Jiřímu Sovákovi s jeho typickým civilním herectvím jsem se bavil dobře. Dokud nepodepíšu koncesi na prodloužení, může se United Oil Company jít klouzat!!! ()
V tomhle filmu se perou dvě věci. Mac Frič - tvůrce naprosto super komedií už od první republiky a reálný socialismus. Zaplťpánbůh, v tomhle případě Frič vyhrál, i když nějaká ta úlitba systému se tu najde (ale holt to byl rok 63, s tím se nedá nic dělat. Zápletka je ale hodně vtipná, Sovák je kvalitní a spousta fórů je tu fakt příjemně dotažená.Škoda, že to Frič nenatočil třeba v roce 1937. Mohla to být komedie na pět hvězdiček. Ale i tak dobrý. ()
K ose dokonalého duelu ryzích představitelů dvou zcela odlišných světů se jako železné piliny k magnetu zákonitě přimykají ty nejcharakterističtější absurdity, které k nim (alespoň podle pravidel satiry) příslušejí, a nejednou neodolatelně vtipně artikulovány spoluutvářejí nový obraz Československa co pokročilé varianty středoevropského mostu mezi kulturami. V reálném socialismu se integrujícím prvkem mezi Západem a (Blízkým) Východem stává svrchovaně klidný král mezi pražskými montéry, který se shodou náhod stává tím nejuvědomělejším monarchou – na „svém“ souostroví v Rudém moři plánuje socialistickou revoluci. ()
"Víte co ?! Vlezte mi všichni na záda !! Každej sem leze jako do čekárny.. Já jsem taky jenom človek !!" ;) ()
Ve své době to mohl být docela objevný scénář, jenže dneska nic zvláštního; Sovák jako muž z lidu, Bohdalová za naivku, Kopecký tradičním padouchem, nijak překvapivý Brodský v roli tak trochu magora. V kontextu doby sice pár vtipných hlášek, ale jako celek to hodně zestárlo. Nicméně pro fanoušky černobílého filmového humoru šedesátých let i dnes docela obstojná zábava na víkendové odpoledne. ()