• NinadeL
    *

    Jedna z největších proher Mac Friče. Roztodivný scénář, podivné vedení herců. Vizuál s monogramem Ester Krumbach. Po všech stránkách slepá ulička. Nicméně Sováka bych pochopila u Friče v očekávání další zajímavé práce po Pandrholovi, z druhé strany lituji, že si Mac tak oblíbil Bohdalovou a díky ní příští rok zazdil i takovou nadějnou Hvězdu zvanou Pelyněk. Aneb jak pravil Milda: "Brigitte Bardot hadr."(6.4.2011)

  • D.Moore
    ****

    „Já chápu. Tady… Socialismus. Popravy... Nepopulární, co? Tady lidi raději do kina. Ale u nás není kino. Co dělat? A lid chce zábava.“ Zajímavý film kombinující odvážnou satiru, rýpající do státního aparátu (rozdíly mezi republikou a monarchií, narážky na tajné služby, popravy a sledování lidí, byrokratické kolečko, které Králů absolvuje na ministerstvu zahraničí), s řadou nedorozumnění, záměn a omylů, který především díky nejlepším komediálním hercům té doby dovede pobavit i dnes. Obzvlášť půvabná je postava Vlastimila Brodského, stoprocentně flegmatického žvýkala buřtů. A ten závěr s křeslem ("Na co je to, na trvalou?" - "Ano, to je natrvalo.") a babičkou ("Čert tě vem, blázne!")... Vydařené.(3.12.2011)

  • Terva
    ****

    Může hlava cizího státu jezdit po Praze na mopedu s diplomatickým číslem? Může se obyčejný český dělník stát vladařem exotické země? Může, pokud se vhodně jmenuje, pobýval v pravou chvíli na pravém místě a zachoval se lidsky.(24.4.2011)

  • Aiax
    *****

    Hraje tam Sovák, Brodský, Bohdalová, Kopecký, režíruje to Martin Frič, je to vtipné, inteligentní, zábavné - co víc ještě po dokonalé české komedii chtít? A zdejší ideologové ať si trhnou nohou.(7.1.2005)

  • sportovec
    ****

    Kultivovaná veselohra třicátých let, kterou v českém filmu tak nezapomenutelně opanoval Martin Frič, nezanikla beze stopy ani nástupem protektorátu, ani prosazením levicových konceptů znárodněné kiematografie, ani příkrovem komunistické poúnorové cenzury. To poslední, čím bychom si v tom pomyslném diskrétně choulostivém předivu souvislostí mohli pomoci, je černobílý pohled. Satira - nejvlastnější "vnitřno" filmu - s úspěchem využívá oficiální proklamace režimu k tomu, aby nahlížela se stále větší důsledností pod jejich povrch. O skutečném chodu komunistického režimu - nadto zábavnou formou - se tak dozvíme téměř vše. A skuteční králové kinematografie šedesátých let mohou, to, co opravdu chtějí: tvrdit muziku,která lechtá bránice, ale současně burcuje i šedou kůru mozkovou. Nemá smysl donekonečna opakovat, že Sovák a Brodský byli - a na stříbrném plátně stále jsou - skvělí a úžasní. Záměrně se zastavím u jiného skvělého představitele tvrdých hochů západní ražby: u Valtra (Waltra Tauba). Zasloužilého umělce, demokratického českého Němce, syna někdejšího generálního tajemníka Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu, Masarykova a Benešova podporovatele Siegfrieda Tauba. Muže, který se angažoval ve vynikajících představeních pražské antinacistické říšskoněmecké avantgardy třicátých let v Praze, antifašisty, který se během svého nedobrovolného skandinávského exilu seznámil a spřátelil s pozdějším spolkovým kancléřem a rovněž antifašistou-interbrigadistou španělské občanské války Willy Brandtem. Ze skvělého Taubova herectví se český divák mohl těšit jen občasně - šlo o "sociáldemokrata" a ke všemu Žida. Po roce 1968 ustal i tento Taubův kontakt. KRÁL KRÁLŮ nám na minimální ploše přibližuje vynikající umění tohoto věčného přítele našeho národa. I tak se tedy znásobují ony vazby na špičkovou, kultivovanou veselohru zakladatelských třicátých let naší národní kinematografie (CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, EVA TROPÍ HLOUPOSTI). A s nimi - vím, je o ošklivé slovo - i povznášení a kultivování českého filmového diváka.(17.11.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace