Hon

Někteří komentující vyčítají filmu nereálnost, že by něco takového přece nemohli té malé holce uvěřit. Ale mohli, a to dost snadno. Jde o to, že lidé bohužel věří tomu, čemu chtějí. A pak jde zdravý rozum stranou; jak by si přece mohla naše nevinná holčička, která jistě nepřišla s ničím nevhodným do styku (vždyť se jí přece plně věnujeme, že?), takhle vymýšlet, lhát? Vždyť je to naše dokonalé sluníčko…takže pojďme uspořádat na toho pedofilního učitele hon! To by vám řekla většina dnešních rodičů, kteří nemají ohledně svého milovaného potomka takřka žádnou soudnost. A pak stačí jen jedna (ne)důvěřivá ředitelka školky (která má na muže beztak alergii; navíc, je přirozené, aby nějaký chlap mohl mít tak dobrý vztah k dětem a oni k němu?) a je oheň na střeše. Ale dost obhajování uvěřitelnosti zápletky, zpátky k filmu jako takovému. Jeho velkou zbraní je přirozenost. Divákovi nepřipadá, že by si to tvůrci vymysleli. Vyjma scény v kostele, kdy bych čekal, že si Lucase ostatní chlapi před kostelem podají, jsem nenašel další, které by mi nezapadala do přirozeného vývoje. Navíc od 15. minuty se postupně začne sesouvat lavina, hlavního hrdinu zasypávat a divák mu okamžitě začne fandit, soucítit s ním, a to samozřejmě až do úplného konce (nejsilnější je v tomhle ohledu zřejmě scéna v obchoďáku, kdy tam člověk touží naběhnout a ty zmetky skopat na hromadu). A ukončení filmu mě překvapilo. Jednoznačně jsem čekal něco tvrdšího, ale tenhle závěr má, čím víc o něm přemýšlím, něco do sebe, možná je skutečně (nej)lepším řešením. Zkrátka ztracená důvěra se těžko obnovuje a pošpiněný jedinec jím pro okolí zůstává dál, tohle „ponaučení“ si z filmu odnáším já. Takže ve výsledku, přes sem tam nějakou drobnost, kterou bych snímku vytkl, to bude plný počet. (21.04.2013)

Takhle nějak to vypadá, když se stokrát opakovaná lež stává pravdou. Není nic horšího, než křivda. A že jí zde je požehnaně. Tolik jsem se vžil do kůže hlavního hrdiny a prožíval s ním nerovný boj, že jsem si postupem času začínal čím dál více uvědomovat, jak je film realistický a totéž co Lucasovi, se může klidně přihodit každému z nás. Vynikající film, nekončící psychický teror. P.S. Mads Mikkelsem díky svému talentu zanedlouho převálcuje Hollywood. (13.03.2014)

Poklidná severská zima, pětiletá femme fatale, a já, nic netušící o ději, či čemkoliv jiném, sedící zařezaný do sedačky brněnského Artu, s vědomím, že za půl roku bych se měl stát učitelem taky. Žánrové čisté tak moc, až mě napadají slova o klouzání po povrchu, a přitom se to zařezává pod kůži, jako máloco za poslední dobu. Dlouho jsem neměl takhle sevřené hrdlo. (11.02.2013)

Jagten má vynikající atmosféru, kdy se nic neděje a přitom má u toho divák nervy jako u akčního thrilleru. To jsou ty severské filmy. Jednou tečkou mezi oči dokáží nahradit hodinovou přestřelku v ulicích Los Angeles, kdy neprůstřelný hrdina sestřelí autem vrtulník... Atmosféra by byla, to ano, ale mě celou dobu štvalo, že se záměrně vyhýbají nutným logickým krokům, které Lucas měl podniknout, že se zkrátka příliš zaměřují na sílu nevinné lži a dopadu a magorie zfanatizované společnosti, ale zcela ignorují fakta, které prostě musela padnout. Nikdo se nezabýval důkazy, nikdo nerespektoval závěr policie o Lucasově nevině, presumce neviny jim také nic neříkala a už vůbec se nikdo nezabýval tím, že Lucase znají osobně jako svého bratra. Ne! Spratci kolektivně něco žblebtnou o Lucasově sklepě a všichni běží pro pochodně, ačkoliv Lucas žádný sklep nemá! Tak to byl film spíš o chybách ve vyprávění, než o debilitě lidí a chatrnosti pravdy. Každopádně se mi to moc líbilo a nezdráhal bych se film doporučit každému, kdo si myslí, že žije ve zdravé společnosti a že se mu nemůže nic stát. (13.10.2014)

Do určité míry manipulativní a zjednodušující, ovšem i tak velmi působivý snímek, který není jen obžalobou stádní "spravedlivé" společnosti, ale i absence selského rozumu a ochoty ověřovat si důkladně fakta, dřív než vyslovíme své těžko odvolatelné soudy. Neschopnost přiznat se k vlastním chybám a nedostatek ochoty odčinit je, ve druhém plánu jen podtrhuje pokrytectví, se kterým se musí Lucas během svého pádu potýkat. Emocionálně nejdrásavější scény "Honu" totiž přicházejí na řadu až ve druhé polovině filmu, kdy je zdánlivě vše vyřešeno, ale podhoubí pochybností a nenávisti již není zcela možné odstranit. Lucas, brilantně ztvárněný Madsem Mikkelsenem, však odmítá ztratit poslední zbytky hrdosti, a přestože jej okolí neustále sráží na kolena, urputně bojuje o udržení lidské důstojnosti (fantastické scény v obchodě a zejména v kostele), přičemž ale navenek rozostřuje divákovy sympatie jistou nejednoznačností svého jednání... "Hon" tak nutí diváka prožívat s hrdinou vše až na dřeň, ale zároveň přemýšlet, místy pochybovat, zpětně však chápat a docenit ztvárnění Lucasova vyrovnávání se s trýznivým pronásledováním a jeho touhu po satisfakci hraničící až se sebezničením. Závěrečné minuty pak už jen logicky doplní poslední tahy celkového obrazu a vnímavému divákovi nedají nějaký čas dýchat. (17.11.2014)