• Marthos
    *****

    Kolik je ve vztahu matky a syna krásného, hřejivého, objímajícího, ale také komického a někdy i nezdravého. Velké téma, které zlákalo už mnoho tvůrců. A také Hugo Haase. Námět a scénář jeho nového filmu, kde bylo mnoho autobiografického, vznikal ve spolupráci s přítelem a režisérem Martinem Fričem. Haasova matka tehdy umírala na rakovinu a všichni zúčastnění se proto snažili rozptýlit její poslední chvilky tímto veselým filmem. Haasovy komické schopnosti dostaly spoluprací s Fričem nový, grotesknější a herecky výraznější náboj, který značně převyšoval drobnokresbu předešlých komických postav. Originální a mě osobně velmi sympatické je hrdinovo zaměstnání vězeňského knihovníka, který žije spořádaným životem maminčina mazlíčka. Změna nastane ve chvíli náhodného setkání s moderně založenou dívkou Marcelou. Vedle Haase se objevila mimořádně půvabná Adina Mandlová, starostlivou matinku si zahrála významná divadelní herečka Ema Pechová. Vybroušené jsou pak nejen dialogy, ale překvapivě také některé vedlejší postavy (Tréglův dotěrný soused, nesamostatný zloděj Stanislava Neumanna, neodolatelný sedminásobný vrah v podání Ferdinanda Harta). Svižné tempo odradilo Haase od zpěvu, ale v tomto případě to snímku přidalo na originalitě. Haas je pak zapsán v kinematografii třicátých let jako představitel sympatického zábavného milovníka, postaršího mrzoutského muže a nepraktického starého mládence. Všechny tři typy zvládal s originalitou sobě vlastní a potvrzoval na nich své výjimečné a neopakovatelné herecké umění, které diváky dokázalo rozesmát i dojmout zároveň. MAZLÍČEK představuje jeden z jeho vrcholů, založených na smyslu pro komický detail a břitkou sebekritickou zkratku. A potom zkuste odolat jeho bruslařskému (ne)umění: "Dámy, prosím vás, kdy jede příští had?"(3.10.2008)

  • Zloděj kol
    *****

    Tento Haasův film jsem velmi dlouho podceňoval. Připadal mi oproti živým crazy-komediím Život je pes a Ať žije nebožtík dost utahaný. Až při náhodném a nechtěném sledování jsem dodatečně objevil všechny jeho kvality. Je zde mnohem více sarkasmu, vtipu a ironie, než kde jinde. Příběh sám o sobě je stěží uvěřitelný, ale vytváří podklad pro řadu nezapomenutelných situací. Nejlepší jsou scény s maminkou, se zlodějem, který si přišel říct o výpomoc, a se sousedem, který si přišel zatelefonovat. Dostatek prostoru je i pro figurky Trégla, Neumanna, Kreuzmanna aj. Pouze postavy Marcelliných přátel včetně snoubence v podání Otty Rubíka působí značně ochotnicky. Naprosto ojedinělým zjevem je pak Ema Pechová coby mazlíčkova maminka. Škoda, že jen jednou. Jako představitelka maminek by představovala specifický a originální typ.(22.7.2003)

  • Karlos80
    ****

    Hugo Haas, Ferdinand Hart, a Stanislav Neumann = záruka v podobě tří velmi dobrých hereckých výkonů. Knihovník, sedminásobný vrah č. 69, a tichý nemluvící zloděj, na první pohled celkem nesmyslná kombinace ale v tomto filmu, což je podstatné, velmi dobře se navzájem doplňující a občas i pěkně improvizující. Václav Trégl jako soused, který stále něco chtěl, nebyl samozřejmě také špatný, jako spíš obvykle standardní. Hugo Haas jak dokázal dojmout tak i stejně rozbrečet. Sám pak by o tom mohl vyprávět ten veliký hromotluk, to že i on sám nakonec brečel. Hugo Haas byl vynikající, sám když měl zazpívat smutnou píseň tak začal raději improvizovat, s tím že prohlásil že mu není jak-si do zpěvu. Mimochodem to jste věděli..? Autorka jen jedné jediné role, jak už poznamenal uživatel Zloději kol, Ema Pechová byla ve skutečnosti skutečnou maminkou herce Ladislava Peška. Byla to spíše ochotnická a divadelní herečka, která se dožila vskutku požehnaného věku 97. let. Více jak průměrný film, ke kterému se stále rád vracím, a jehož scénář si Hugo Haas dokonce sám napsal.(17.12.2006)

  • belldandy
    ***

    ***** za scénu: "Ále, co budu zpívat." (!!!). Frič tu odhaluje filmvové postupy, jimiž režiséři tvoří přechody mezi hranou částí filmu a jeho zpívanou vložkou. Mám podezření, že sem chtěl původně Frič opravdu píseň vložit a pak z toho na poslední chvíli z nějakého důvodu sešlo. Homur této scény mi totiž sedne tak do naší postmoderní doby, ale připadá mi neuvěřitelný ve 30.letech.(9.6.2004)

  • formelin
    ****

    "..ááále, co budu zpívat!"(21.12.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace