Mazlíček

***** za scénu: "Ále, co budu zpívat." (!!!). Frič tu odhaluje filmvové postupy, jimiž režiséři tvoří přechody mezi hranou částí filmu a jeho zpívanou vložkou. Mám podezření, že sem chtěl původně Frič opravdu píseň vložit a pak z toho na poslední chvíli z nějakého důvodu sešlo. Homur této scény mi totiž sedne tak do naší postmoderní doby, ale připadá mi neuvěřitelný ve 30.letech. (09.06.2004)

Tato pamětnická komedie představuje z mého pohledu lepší průměr tehdejší filmové tvorby. Třiatřicetiletý Hugo Haas v roli ostýchavého, rozmazleného Lojzíčka byl naivně roztomilý, maminka malá a starostlivá, Adina krásná a elegantní a ostatní jim taky dobře přihrávali. V tomto docela originálním snímku se najdou komické scény i vtipné dialogy, ale současný divák by se měl vyzbrojit určitou dávkou tolerance a shovívavosti. (30.11.2011)

Tento Haasův film jsem velmi dlouho podceňoval. Připadal mi oproti živým crazy-komediím Život je pes a Ať žije nebožtík dost utahaný. Až při náhodném a nechtěném sledování jsem dodatečně objevil všechny jeho kvality. Je zde mnohem více sarkasmu, vtipu a ironie, než kde jinde. Příběh sám o sobě je stěží uvěřitelný, ale vytváří podklad pro řadu nezapomenutelných situací. Nejlepší jsou scény s maminkou, se zlodějem, který si přišel říct o výpomoc, a se sousedem, který si přišel zatelefonovat. Dostatek prostoru je i pro figurky Trégla, Neumanna, Kreuzmanna aj. Pouze postavy Marcelliných přátel včetně snoubence v podání Otty Rubíka působí značně ochotnicky. Naprosto ojedinělým zjevem je pak Ema Pechová coby mazlíčkova maminka. Škoda, že jen jednou. Jako představitelka maminek by představovala specifický a originální typ. (22.07.2003)

Kolik je ve vztahu matky a syna krásného, hřejivého, objímajícího, ale také komického a někdy i nezdravého. Velké téma, které zlákalo už mnoho tvůrců. A také Hugo Haase. Námět a scénář tohoto filmu, v němž bylo mnoho autobiografického, vznikal ve spolupráci s přítelem z nejvěrnějších, režisérem Macem Fričem. Haasova matka tehdy umírala na rakovinu a všichni zúčastnění se proto snažili rozptýlit její poslední chvilky tímto veselým filmem. Haasovy komické schopnosti dostaly spoluprací s Fričem nový, grotesknější a herecky výraznější náboj, který značně převyšoval drobnokresbu předešlých komických postav. Možná to bylo způsobeno také tím, že "maminčin mazlíček" pracuje jako vězeňský knihovník a žije tedy vedle spořádaného civilního života i ve zcela protilehlém, nám většinou neznámém absurdním světě, kde však přímočará facka někdy dokáže vyřešit víc než složité vysvětlování. A protože tehdy Haas nemohl existovat bez Adiny Mandlové, objevila se i ona v tomto navýsost roztomilém filmu – v roli moderní dívky ze zámožné rodiny, která kromě osobních půvabů vyniká sportovními výkony. Sedminásobný vrah, dotěrný soused, starostlivá maminka, žárlivý snoubenec, to všechno – společně s Haasovými ironickými průpovídkami, zámlkami a nepředstíranou bezbranností – vytváří z tohoto neprávem přehlíženého filmu svěží, vskutku nadčasové dílo, jehož lesk zvyšují ještě živé melodie Haasova bratra Pavla, talentovaného hudebního skladatele, který se stal jednou z tragických obětí nacistické perzekuce, a moderně nasnímané interiéry i exteriéry, včetně dnes již neexistujícího zimního stadionu na Štvanici. A Hugo Haas? Neodolatelný, jako vždycky. Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení. (03.10.2008)

Čekala jsem asi trošku jiný příběh než jsem nakonec viděla, takže jsem trošku zklamaná. Malinko mě mrzí, že si čeští tvůrci dříve nepohrávali více s pointou příběhu. I když je krásné, že film není tak dlouhý, tak mi tam dosti chybí to, co vídáme v dnešních filmech - napětí, gradace, větší romance - ale byla jiná doba. (08.04.2017)