Odhalený přístav

Evropské severské země si nesou stigma depresivních končin, kde se půl roku potýkají s nedostatkem světla a kde se daří alkoholikům a melancholickým duším. Na druhou stranu, Finsko se stabilně udržuje v indexu štěstí na absolutní špičce a většinou vyhrává, takže je to asi jen předsudek. Odhalený přístav tomu předsudku ale vychází vstříc, protože sledujeme množství postav, které jsou vystaveny stresu, nepřátelství a jsou vybavené neschopností vytvářet funkční partnerské vztahy. Tolik bolesti, hořkosti a zoufalství se hned tak nevidí. Je to takové emocionální depresivní porno, ze kterého jde úzkost a až poslední dvě minuty ukazují trochu povzbudivější pohled do budoucnosti některých hrdinů filmu. Velmi dobře zahrané, proti režii nemám připomínky, jen ten výběr motivů je příliš selektivní a rozhodně snímek nedoporučuju divákům se sklony k splínům. Celkový dojem: 75 %. (01.01.2023)

Během sledování ryzího evropského filmu s velkým F jsem si v duchu říkal, jestli mám zapotřebí se ještě pořád dívat na ty americké (z devadesáti procent) blbosti, když se nám to v Evropě hemží takovými skvosty. Na druhou stranu snímky jako Odhalený přístav není možné sledovat každý den a upřímně řečeno, mám po tom návalu deprese, smutku a beznaděje chuť si pustit něco absolutně odlehčeného. A zase se potvrdilo, že na divákovy city v negativním slova smyslu nejsilněji působí děti a zvířata, pokud je jim ubližováno. V jeden okamžik jsem měl pocit, že se snad ani nedokážu dodívat do konce. Ale vydržel jsem to. (22.03.2017)

Tak mi po dlhej dobe vzal film dych. Všetky príbehy boli zvláštne a boli o ľuďoch takých akí skutočne sú. Niektoré boli uveriteľné, iné menej. Najbrutálnejší a aj ten, ktorý sa ma najviac dotkol, bol o malom chlapcovi a jeho psíkovi. Ešte teraz si musím opakovať, že šlo o film, aby som sa nerozplakala. Matka, ktorá toto urobí svojmu vlastnému dieťaťu je s prepáčením obyčajný kus hovna, tak isto ako ktorýkoľvek človek, ktorý niečo také urobí len tak, pretože mu v tom nikto nezabráni a neni to ani trestné. Každopádne určite jedna z najlepších drám, ktoré som videla. Doporučujem! (22.02.2016)

Odhalené Finsko. Mrazivé, plné citu, trápení, nadějí a milenek. Milujících, placených, nutných i odhodlaných udělat vše. Sonda do neobyčejně obyčejných lidských osudů napříč všemi generacemi. Brilantně natočeno a excelentně sestříháno. Deprese i happy end v jednom. Závěrečný Robbie a přece jen zdlouhavost snímku jsou pro mne mírnými překážkami v plném počtu, ale i tak se jedná o vynikající záležitost. (16.08.2014)

„A čím chceš teda být? Celebritou? Modelkou?“ - „Já jen nechci být obyčejná. Chci, aby mé jméno vyzváněly zvony. Stát mimo dav.“ - „Takže se chceš stát hvězdou?“ - „Nechci být jen tak obyčejná. Chci, aby se o mně vědělo.“ Jenže to si Milla neuvědomila, že když si člověk něco přeje, může se mu to splnit, a to způsobem, který si tak úplně nepředstavoval…Po 2 filmech s válečnou tematikou (Rozkaz a Neznámý voják) jsem se rozhodl zkusit, jak se Aku Louhimies vypořádal s dramatem ze současnosti. Zpočátku není úplně jednoduché dostat se do příběhu, poněvadž těch dějových linek a postav je zde opravdu hodně. Ale postupně se člověk na postavy a jejich různorodé problémy naladí, s někým sympatizuje více, s jiným méně, ale každopádně zakusí nefalšovanou finskou depresi (ačkoliv u nejlepší pasáže filmu, pořádně hořké a upřímné večere, jsem se upřímně bavil). Anebo mají někteří hrdinové přece jen naději? Jistě to není snímek pro každého, a záležet bude také na náladě sledujícího, ale já mu ty slušné 4* rád přiklepnu. (05.06.2022)