Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sochoking
    ***

    Tak na nejakú Stellu by som sa tak akurát vys*al, pokiaľ by to nebola Artois teda!(27.11.2012)

  • GilEstel
    ***

    [FILM FEST 2012] Zajímavý režijní pokus režiséra Petzolda. Síla filmu vyplývá především ze zkušenosti a znalosti problematiky NDR, ve které žili režisérovi rodiče. Silné dramatické prvky a celkový potenciál přesto zůstává nevyužit. Nejvíce mi vadí, že hlavní hrdinka Barbara nakonec nemusela řešit žádné osobní dilema. Vše za ní vyřešily samy okolnosti. Nakonec vše utíká do jakési prázdné šedi života socialismu. Bohužel stejným směrem utekl I celkový dojem z filmu. 62%(30.11.2012)

  • FlyBoy
    ****

    [SFF 2012, Sydney] Pichľavé obavy idú ruku v ruke s prísnym úsudkom...zakázaná láska...filantropické vykúpenie...pád opony...a potom už len svetlo žiariace v čierno-čiernej tme...(13.6.2012)

  • Matty
    ****

    Nejenom ve srovnání s českým filmovými návraty do let normalizace, křečovitými a černobílými, je Barbara klenot. Petzold nepracuje se zplošťujícími opozicemi, zohledňuje mnoho úhlů pohledu a hrdinku staví před složitá morální dilemata. Stejně jako pro ostatní postavy, také pro nás je Barbara ženou tajemnou, která něco skrývá. Nevíme, čím se provinila a jaké jsou její úmysly. Dle nedůvěřivých pohledů ostatních, ale také tím, jak ji zabírá kamera, je Barbara neustále pod dohledem. Se soukromím z jejího života vymizely důvody k radosti. Na štěstí nevěří, převažujícím emocionálním stavem je pro ni strach. Její vstřícnost ke druhým má zištný charakter. Nepotřebuje-li nic, ostatní si k tělu nepřipouští a komunikuje s nimi v úsečných větách. Sama se raději vyjadřuje jen neškodnou hudbou, hrou na piano. Výjimkou jsou pacienti – příslib, že i v odosobněném komunistickém bezčasí lze dělat něco smysluplného. Díky nejednoznačným postavám, zájmu o detaily (lepení náplastí na kotníky, listování zápaďáckým katalogem) a neokázale výpravě (rekvizity k sobě nestrhávají pozornost, prostě jsou v záběru), působí v Barbaře vykreslený svět Východního Německa velmi autenticky, ne jako exkurze do muzea komunismu. (Pěkným příkladem nenuceného pojetí dobové reality je střet dvou světů, reprezentovaných Trabantem a Mercedesem, na lesní cestě.) Zatímco čeští filmaři křičí, jak byli všichni komunisti svině a jak těžký měl slušný člověk život, Petzold k takovýmto zobecněním nesklouzává, nepodniká průhledný útok na systém. Velkých dějin se dotýká skrze jeden malý, intimní příběh, což mu nebrání zároveň vystihnout atmosféru doby a položit několik nadčasových otázek, týkajících se zodpovědnosti člověka za druhé. Drama mimořádně silné i bez siláckých řečí. Jde to. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Sandiego, Mlle(19.2.2015)

  • Houdini

    Zlatý Medvěd - výběr(14.2.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace