Je to jen vítr
-
Csak a szél
-
Je to iba vietor
-
Just the Wind
Drama
Maďarsko / Německo / Francie, 2012, 87 min
Režie:
Benedek FliegaufScénář:
Benedek FliegaufObsah
-
Film Je to jen vítr zachycuje jeden den v životě romské rodiny kdesi na okraji malého městečka. Otec je za prací v Kanadě. Matka má dvě zaměstnání a stará se o svého nemocného otce. Dcera chodí do školy a syn se toulá po okolí. Všechny spaluje napětí, způsobené množícími se útoky. Nad městem padá tma a nocí se nesou podivné zvuky. Je to jen vítr?(oficiální text distributora)
-
Mari žije se svým invalidním otcem a dvěma dětmi za městem. Potýkají se s všedními problémy, ale nově též se strachem: v okolí totiž došlo k mimořádně krutým vraždám, které neznámí pachatelé spáchali přímo v domovech obětí. Jak může matka jít s klidem do práce, když neví, co se mezitím děje s jejími dětmi? A mají děti omezovat běžné činnosti, když je povaha násilí tak iracionální, a proto neodhadnutelná? Snímek, inspirovaný skutečnými událostmi, se obejde bez zdůrazňování folkloru spjatého s romskou komunitou, namísto toho se soustřeďuje na každodenní boj postav a jejich individuální pohnutky a strasti. Aniž by vytrhával své hrdiny z jejich společenství, dokáže nahlížet problémy každého z nich. Režisér však neusiluje o katarzní vyvrcholení, spíše jen palčivým vyústěním završuje dlouhodobé napětí, kterým musí divák projít spolu s postavami.(MFF Karlovy Vary)
Komentáře uživatelů k filmu (47)
-
Houdini
Zlatý Medvěd - výběr(14.2.2012)
-
Marigold
Nejzásadnější film o rasismu, který kdy vznikl. Úžasná ukázka Fliegaufovy empatie, jedinečné intuice a schopnosti nechat diváka prožít situaci prostřednictvím fragmentů bez návodného ideologického rastru. Tohle umí jenom pár lidí na světě a Bence nad nimi možná dokonce vyčnívá svým jedinečným nemanipulujícím lyrismem. Pokud naučíme svoje děti koukat na podobné snímky, tak má evropská společnost jistou naději vyhnout se katastrofě.(7.7.2012)
-
Eodeon
Benedek Fliegauf se opět vrací k metodě důsledného "detailování". sleduje nejen detaily vnějšků pomocí pátravých kamerových postupů, ale i vnitřků. mnohem subtilnějšími a rafinovanějšími cestami totiž dociluje nebývalého přiblížení diváka postavám a jejich duševním stavům (nebo snad postavy divákům... ?). divák se nemusí nutně vcítit, ale při tak bravurní pocitokresbě a při takové blízkosti nelze než nevnímat postavy jako svého druhu nastavená zrcadla. nemusí se identifikovat, ale už při trochu otevřeném a přístupném diváctví není vyhnutí se v nich v alespoň nějakém ohledu poznat, alespoň v někom z nich. záleží na ochotě diváka přiznat si, že krom čehosi ctnostného se v nás všech univerzálně nachází i cosi temného. Fliegauf se tomu nevyhýbá. naopak, směřuje právě k této temnotě po celé trvání filmu, stejně jako ke katarzi, která psýché diváka dle předpokladu šlechtí skrze účast na duševní bolesti. přitom po letmém zhodnocení se může film jevit uvolněný až kolébající. z části snad i je, a snad i proto působí okamžiky vzepětí zla o to intenzivněji, brutálněji, byť oko za celou dobu nespatří téměř žádnou nepokrytou zrůdnost. bylo by krátkozraké podlehnout módnímu trendu a hledat jádro filmu v jakési společenské kritice či studii. o to přeci nejde snad ani v té poslední řadě. díky zmíněnému "zrcadlu", které nastavuje, zachází Fliegauf daleko hlouběji, pokud ho divák tak hluboko vůbec zajít nechá. ironicky pojmenovaný snímek může ironicky fungovat i jako selekce diváků podle jejich postojů k němu. dělí je na fašisty, kteří se odmítnou nechat zrcadlu vystavit, a film proto odmítnou jako takový, a na smířlivější diváky, smířlivé k ostatním a tudíž smířlivé i s vlastní bytostí.(26.10.2012)
-
DaviD3141
[IFF 2012, Bratislava – 70%](11.11.2012)
-
Artran
Nový Fliegaufův film je pro mne zajímavý především tím, že režisér opustil své introvertní narkoleptické vize a vytvořil otevřený sociální komentář, což je krok z tvůrčího hlediska odvážný. Na druhou stranu musím říci, že díky své snaze o korektní odstup a přeopatrnou emaptii působí jako jakési bravurní cvičení s výpovědí, která diváka nikam neposune, neboť "pouze" precizně vyslovuje v jistém intelektuálně-kulturním rámci očekávatelný, nepřekvapivý postoj k rasismu, a odhaluje se tedy spíše jako doslovný formální kalkul. Tři předcházející Fliegaufovy počiny jsou magickými šiframi a provokují k dalším zhlédnutím; Csak a szél pár dní po projekci, alespoň v mém případě, odvál vítr.(30.7.2012)
-
FlyBoy
[SFF 2012, Sydney] Xenofóbne barbarstvá a poprava morálky v podaní Fliegaufa. Príkre a ani trochu zidealizované. Desiatky rokov exstujúca a stále neprekonaná ujma ľudstva bez okolkov chrstnutá priamo do divákovej tváre. Hrozba kulminujúca tak desivým spôsobom, že to naháňa až nepopísateľne prenikavý strach o sile tých najhorších nočných môr. Obsahovo si to plynie na vlastné riziko, pre niekoho nepohodlne postihuje každú maličkosť (ide až "na telo") v rámci príznačnej mizanscény a nedovoľuje žiadne kompromisy. Formálne tu máme čo dočinenia s (ako vždy u B.F.) odzbrojujúcim zliatim zvukovo experimentálnych variácií a obrazovo pocitového obžérstva. "Csak a szél" je profesórsky narafičená pasť do ktorej keď spadnete, tak najmenej týžden odtiaľ nevylezete. 4+(10.6.2012)
-
Radko
Film ohrozenie. Zvieravo nepríjemne navodzujúci pohľadmi od chrbta pocit náhleho útoku zozadu. Z neznáma a nevedno z akých kritérií výberu obetí. Alebo útoku až príliš dobre známeho, príčinne skoncentrovaného z náhodných poznámok, drobných naschválov, prístupu polície k Cigáňom, reakcií rozdrapených nacenganých čiernoolivových mastigúľ a miestami ich extrémne mám na salámovského životného štýlu v objatí závislostí. Na ktorý dopláca celá komunita. Pretože väčšine sa inakosť búrajúca spoločnosťou naordinované limity štátnych rozkazov: "Pracuj! Si náš!" vždy bridí a odpudzuje ich - preto s mlčiacou úľavou prijíma silné čistiace prostriedky.(12.11.2012)
-
Traffic
Výjimečný film. Nenazýval bych jeho realismus lyrickým, protože hlavní účinek kamery, která se pevně drží členů jedné cikánské rodiny, je zesílená identifikace s protagonisty - což vzhledem k tématu může na některé lidi působit, třeba i podvědomě, zneklidňujícím dojmem. Napětí je zde budováno mistrně, takřka celý třetí akt podbarvuje téměř neslyšitelný ambientní ruch - takový tlumený hukot, který možná nepostřehnete a budete ho vnímat jen tak mimochodem, ale svoji funkci plní dokonale. Navíc, jakmile tahle zvuková stopa ztichne, ten naprostý klid najednou působí až děsivě a vy víte, že konečně půjde do tuhého. Fliegauf vás ale stejně ještě nechá chvíli vycukat. Bylo by možné vést debatu o tom, do jaké pozice vlastně film staví svého diváka. Na jednu stranu, jak už jsem napsal výše, jsme v těsném spojení s hrdiny-Romy, na stranu druhou se tu v podstatě vůbec neobjevují postavy rasistů - pouze v náznacích, kdy cikánského chlapce zřejmě sleduje černé auto se zatmavenými skly. Takže když my - diváci sedíme ve ztmaveném kinosále a sledujeme film a postavy v něm, které si našeho pohledu nejsou vědomy, nejsme v tu chvíli právě přirovnáváni k neviděným osobám v autě? Tohle pnutí mezi identifikací s cikány/oběťmi a implicitním obviněním diváků ze všeobecně rozšířené xenofobie mi přijde jako nejzajímavější aspekt filmu, který skutečně patří mezi to nejlepší, co se u nás zatím letos objevilo v kinech/na festivalech.(27.7.2012)
-
bassator
47th KVIFF 2012 - HORIZONS - Horizonty (Csak a szél / JUST THE WIND / To je vítr)(17.7.2012)
-
FrodoF
http://www.indiefilm.cz/2012/07/26/lfs-2012-silny-vitr-z-madarska/(20.10.2012)
-
Jordan
kruté & ponuré(24.3.2013)
-
Chrustyn
Realisticky depresivní pohled do života romské rodiny, žijící v nehostinném prostředí, plném násilí, které se k nim blíží ze všech stran.(30.3.2013)
-
HenryS.
Hodně odzbrojující. I když přece jenom se těším, až to uvidím aspoň ještě s nějakýma titulkama..(17.2.2012)
-
Jansen
Předem by bylo dobře říct, že tento film působí nejsilněji bez jakékoli předchozí informovanosti. ___ Je to jen vítr se jako drama vyznačuje zcela specifickou strukturou, která obsahuje pouze expozici, potom dlouho nic a je zakončena krizí. Nejzajímavější je však pasáž „dlouho nic“, která je připravováním se na katastrofu, po které nepřijde žádná katarze. Zní to sice trochu zvláštně, ale tak to prostě je. Filmy Bence Fliegaufa nikdy nebyly zrovna snadno interpretovatelné a Je to jen vítr není výjimka. Vítr má sice daleko k Fliegaufovým raným formálním experimentům (Houština, Dealer, Mléčná dráha), ale některé prvky obsažené v těchto filmech si stále uchovává. Je to především všudypřítomná tenze. Zde posunuta do nové roviny, ale stále přítomná. Po uvedení do děje, které několika titulky připomene nedávné vyvraždění několika romských rodin v Maďarsku (expozice), máme možnost sledovat romskou rodinu v její dennodenní rutině. Děti (ne)chodí do školy, matka se snaží sehnat práci. Fliegauf vyobrazuje rodinu a její jednotlivé členy za v podstatě nijak nevyčnívající a do společnosti víceméně integrované jedince s vlastními problémy. Fixace na jednu konkrétní rodinu způsobuje sílící pocit identifikace ale zároveň stísněnosti, což ještě akcentuje skvělá místy roztřesená kamera a všudypřítomné ambientní zvuky. A zvenku na dveře klepe strach. Členové rodiny pod vlivem zpráv o útocích na další rodiny romského etnika v okolí začínají pociťovat neklid, který se u každého z nich projevuje jiným způsobem. U dcery zvýšenou komunikací s otcem v Kanadě, který ji ujišťuje, že všechno bude v pořádku; syn situaci řeší stavbou bunkru na odlehlém místě; matka se navenek snaží zachovávat klid, ale psychicky je na tom možná nejhůře. Jejich řešení situace je v podstatě zcela iracionální, ale jiná alternativa jak se vypořádat s takto „obecným“ strachem pro ně neexistuje. Romové tvoří cca. 10% maďarského obyvatelstva. Nabízí se tedy otázka: Proč bychom to příště měli být právě my? Rodinu opouštíme pouze jednou, abychom mohli sledovat rozhovor dvou policistů na místě činu jedné z dotyčných vražd. Tato vsuvka, která vlastně tvoří jediný únik od romské rodiny a oplývá až tarantinovským naturelem, je pro film zcela zásadní. Policista coby místní macho a správce pořádky s vlastí morálkou a atributy božství svérázným způsobem vysvětluje kolegovi z jiného okresu specifika vraždy. Z jeho promluvy je v podstatě jasné, že tyto vraždy s rasistickým podtextem schvaluje, i když tato dotyčná se podle něho vymyká nastolenému vzorci, což vrhá špatné světlo na celou sérii. Oproti Tarentinovu pojetí je tu však ten rozdíl, že Fliegauf reflektuje skutečnou událost, což tomuto rozhovoru dává společenský přesah a zároveň nastoluje otázku jak daleko je od latentní xenofobie ke skutečnému násilí. Je to jen vítr funguje jak ve své čistě filmové podobě, coby demonstrace výborného režijního vedení evokujícího vnitřní úzkost, tak na rovině sociální angažovanosti, která si dává za cíl upozornit na současné problémy. A to je myslím něco, co se doposud žádnému filmu nepovedlo. Nebo alespoň ne s takovou přesvědčivostí.[LFŠ 2012 - host: Bence Fliegauf](29.7.2012)
-
dopitak
Roztřesená neustále rozostřená ruční kamera sleduje jeden den života maďarské cikánské rodiny. Jejím vedením zásadně blízko postav a absencí jiných než autentických zvuků se neocitáme před obrazem, ale v něm. Přestože lektorský úvod nabádá diváka k přemýšlení, ve skutečnosti moc není o čem, vkrádá se totiž jediná otázka a tu už položil v roce 1987 Karel Smyczek. Apropo, námětem k filmu se staly série rasově motivovaných útoků proti maďarským Romům. kult pro Cinema Mundi, 2013.(28.2.2013)
-
Davson
Film začíná informováním o sérií útoků na Romy v Maďarsku v letech 2008 a 2009. Následující necelou hodinu a půl sledujeme běžný den členů jedné rodiny z romské komunity a jenom čekáme na to, kdy a zda přijdou náckové a začnou vraždit... Režisérovi se umně daří budovat napětí z neznámého nebezpečí, o kterém tušíme že přijde, zejména díky skvělé práci s kamerou detailně sledující postavy a zvukem. Za zmínku stojí i realistické a nepřikrášlené vykreslení romské komunity a jejich členů - žádné idealizování, moralistický apel nebo primitivní odsudky. Velice sugestivní film.(5.7.2012)
-
Katullka
Poprvé jsem viděla, jak někdo brečel kvůli filmu. Prvoplánový, ale to jsme všichni čekali. Ba i vyžadovali. Bence (jelikož tady už je Bence) se dostal do vrcholného bodu své kariéry. //38. LFŠ UH 2012(30.7.2012)
-
sochoking
3/4 filmu v tme! Skoro ma porazilo. Cigoši zrejme nezaplatili elektrinu...(25.4.2013)
-
Sandiego
Fliegauf našel správný klíč k pohledu na citlivou problematiku a tím nabídnout nezkreslený pohled na romskou komunitu v ohrožení. Film jsem bohužel neviděl v kině, tudíž na mě možná nepůsobil s takovou uhrančivostí a podpovrchovým napětím. Jeho nekompromisně nevzrušivé vyprávění si i tak zaslouží úctu, jelikož vytváří velmi otevřený efekt přístupu k postavám, jejich vztahu k hrozbě a k samotnému útoku. Maďaři opět dokazují, že jejich kinematografie ani po nedávných problémech nehyne na úbytě a jsem velmi zvědav jak si v sousedství tohoto díla povede Petr Václav s filmem Cesta ven, který rovněž cílí na každodenní život romské rodiny.(17.2.2013)
-
Kamkon
Jestě dnes se mi o tom zdá (viděno v Karlových Varech). Naprosto pohlcující...(3.9.2012)
