Je to jen vítr

Trvalo mi skoro 10 let, než jsem se odvážil podívat na další film od Fliegauf Benedek, a to pouze kvůli námětu, který mě osobně zajímá. Tento film má sice asi 10x rychlejší tempo než Dealer, takže je už téměř koukatelný, problém je ale v obsahu. 80 minut jen sledujeme romskou rodinu, jak si žije svůj život a divák by měl asi být napjatý, že každou chvíli vyskočí zpoza stromu nácek s brokovnicí, ale to by divák nesměl vědět, že k tomu dojde až na konci. Pokud má tento film "nastavovat zrcadlo" rasismu, měli se tvůrci vykašlat na rádobyuměleckou formu, kvůli které se na to moc obyčejných Maďarů, co nejsou rasisty, ale... dobrovolně nepodívá (o Češích nemluvě - film u nás vidělo asi 5 1/2 člověka), a natočit film konvenčněji, a třeba s útokem přijít už v půlce filmu a pak ukazovat, co bylo dál, a/nebo ukázat i druhou stranu - představit nácky, jak připravují útok, a jejich pomýlené světonázory. (22.07.2013)

V letech 2008 až 2009 podnikla rasistická bojůvka v Maďarsku sérii brutálních útoků proti místním Romům. Pomocí Molotovových koktejlů zapalovali domy na okrajích osad a po prchajících stříkali brokovnicemi. Vedle řady zraněných zůstalo po jejich řádění i šest mrtvých včetně čtyřletého chlapce. Událost byla šokující dokonce i v poměrech střední Evropy nasáklé rasismem i ledasčím jiným. Sdělení, které mohl přinést film natočený na motivy této události, by mělo obrovský potenciál a mohlo veřejnost probudit z letargie. Benedek Fliegauf ale tohle hořké společenské téma uchopil po svém a v pomalém tempu natočil kvazidokument o jednom všechním dni členů romské rodiny. Natočil ho způsobem, který ocení harcovníci po uměleckých festivalech, ale který svou formou spolehlivě odradí běžné diváky. Ti budou mít pocit, že sledují odfláknutý snímek s mizernou kamerou a špatným nasvícením natočený nezúčastněným způsobem a bez výrazného hrdiny. Zkrátka dokument, který nudí a emoce vyvolává jen výjimečně. Troufám si tvrdit, že v celém filmu jsou jen dvě scény, které mají potenciál oslovit širší publikum. Vedle závěrečného masakru je to cynický dialog dvou policistů na místě činu, na kterém režisér ilustruje vztah bezpečnostních složek k "cigánské otázce". Marigold se mýlí, když se vyjadřuje o snímku jako o nejzásadnějším filmu o rasismu, který kdy vznikl. To z něj jen hovoří sebestřednost intelektuálního prostředí klubového diváka uzavřeného ve své kulturní bublině. Zásadní je film, který vyvolá veřejnou debatu, zasáhne významnou část společnosti a pohne společenským míněním. Tento snímek patří mezi ty, které oslovují diváky, co už dávno vědí, a přesvědčuje ty, co už přesvědčovat nepotřebují. Patří přesně k tomu typu děl, které se promítají kolem půlnoci na kanálu Art. Za sebe říkám, že jde o můj první film od Fliegaufa a zároveň i poslední. Rozumět si evidentně nebudeme. Celkový dojem: 25 %. (28.08.2017)

Na film Je to jen vítr jsem se moc těšila, ale nakonec musím se smutkem konstatovat, že to bylo zatím moje největší zklamání roku. Možná je to tím, že Fliegaufův filmový rukopis je mi zcela neznámý, ale nic to nemění na mém silně ambivalentním dojmu z filmu, kde se v kostře sice snažili držet skutečných faktů, ale jeho předložení mně bylo silně proti mysli. Zcela souhlasím s komentářem uživatele L-V. (31.10.2013)

Největší síla Fliegaufova filmu je v jeho nestrannosti a nemanipulativnosti. Zatímco devět z deseti režisérů by tlačilo na emoce, Fliegauf nikoho nesoudí, nikomu nic nepodstrkuje a hlavně nikoho nezesměšňuje. Na půdorysu jediného dne, kdy se zdánlivě nic neděje, vytváří hutnou atmosféru strachu, která je všudypřítomná a bezvýchodná. Tak nějak tušíme, že něco přijde, ale ani zdaleka nedomyslíme, co to bude. Naprosto uchvacující je použití ruční kamery, díky které jsme postavám, co nejblíž to jde a je to dost působivé. Podobně je tomu i se zvukem, s nímž se pracuje úchvatně a také působivě. O hercích nemá cenu mluvit, protože jde asi o autentické příslušníky komunity a neznámé tváře, tudíž autenticita jako blázen. K plnému počtu mi přesto něco chybí, možná je to přece jen někdy nudné a fádnost denního režimu prostě ubíjí. Původně jsem chtěl dát 70%, jenomže ten film ve mně pořád rezonuje a hned tak mi z hlavy nezmizí. Proto dávám silné čtyři hvězdy a 80%. (06.09.2012)