poster

Je to jen vítr

  • Maďarsko

    Csak a szél

  • Německo

    Just the Wind

    (Německo)
  • slovenský

    Je to iba vietor

  • slovenský

    Je to len vietor

  • anglický

    Just the Wind

Drama

Maďarsko / Německo / Francie, 2012, 87 min

Scénář:

Benedek Fliegauf

Kamera:

Zoltán Lovasi

Producenti:

Ernö Mesterházy
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • L-V
    **

    Tento film nemá ani hodinu a půl, a přesto je minimálně dvakrát tak dlouhý, než by nutně musel být... :) Zhruba ve třetině se divák dozví pár dějových indícií, které ale vlastně už zná z úvodních titulků, jinak se až do závěrečné desetiminutovky neodehraje nic zásadního, takže většinu filmu můžete s klidným svědomím přeskočit. Po formální stránce mi vadilo zdaleka nejvíc to, že ve večerních/nočních/ranních/"bunkrovních" záběrech není skoro nic vidět (na osvětlovače se asi zapomnělo nebo měl během nátáčení dovolenou) a samotná kamera je jak z (polo)amatérského snímku. Když k tomu přičtete prostinký scénář pohybující se odnikud nikam a nenápaditou režii, jež ho nikam dál neposouvá, tak vám z této rovnice vyjde lehce zapomenutelný film (byť se závažným tématem) bez hlubšího diváckého zážitku - být to tvůrcův debut, byl bych snad i shovívavější, ale s vědomím, že se jedná o jeho už 5. (!) celovečerák, tak nemohu jinak...(21.9.2013)

  • Houdini

    Zlatý Medvěd - výběr(14.2.2012)

  • Jansen
    *****

    Předem by bylo dobře říct, že tento film působí nejsilněji bez jakékoli předchozí informovanosti. ___ Je to jen vítr se jako drama vyznačuje zcela specifickou strukturou, která obsahuje pouze expozici, potom dlouho nic a je zakončena krizí. Nejzajímavější je však pasáž „dlouho nic“, která je připravováním se na katastrofu, po které nepřijde žádná katarze. Zní to sice trochu zvláštně, ale tak to prostě je. Filmy Bence Fliegaufa nikdy nebyly zrovna snadno interpretovatelné a Je to jen vítr není výjimka. Vítr má sice daleko k Fliegaufovým raným formálním experimentům (Houština, Dealer, Mléčná dráha), ale některé prvky obsažené v těchto filmech si stále uchovává. Je to především všudypřítomná tenze. Zde posunuta do nové roviny, ale stále přítomná. Po uvedení do děje, které několika titulky připomene nedávné vyvraždění několika romských rodin v Maďarsku (expozice), máme možnost sledovat romskou rodinu v její dennodenní rutině. Děti (ne)chodí do školy, matka se snaží sehnat práci. Fliegauf vyobrazuje rodinu a její jednotlivé členy za v podstatě nijak nevyčnívající a do společnosti víceméně integrované jedince s vlastními problémy. Fixace na jednu konkrétní rodinu způsobuje sílící pocit identifikace ale zároveň stísněnosti, což ještě akcentuje skvělá místy roztřesená kamera a všudypřítomné ambientní zvuky. A zvenku na dveře klepe strach. Členové rodiny pod vlivem zpráv o útocích na další rodiny romského etnika v okolí začínají pociťovat neklid, který se u každého z nich projevuje jiným způsobem. U dcery zvýšenou komunikací s otcem v Kanadě, který ji ujišťuje, že všechno bude v pořádku; syn situaci řeší stavbou bunkru na odlehlém místě; matka se navenek snaží zachovávat klid, ale psychicky je na tom možná nejhůře. Jejich řešení situace je v podstatě zcela iracionální, ale jiná alternativa jak se vypořádat s takto „obecným“ strachem pro ně neexistuje. Romové tvoří cca. 10% maďarského obyvatelstva. Nabízí se tedy otázka: Proč bychom to příště měli být právě my? Rodinu opouštíme pouze jednou, abychom mohli sledovat rozhovor dvou policistů na místě činu jedné z dotyčných vražd. Tato vsuvka, která vlastně tvoří jediný únik od romské rodiny a oplývá až tarantinovským naturelem, je pro film zcela zásadní. Policista coby místní macho a správce pořádky s vlastí morálkou a atributy božství svérázným způsobem vysvětluje kolegovi z jiného okresu specifika vraždy. Z jeho promluvy je v podstatě jasné, že tyto vraždy s rasistickým podtextem schvaluje, i když tato dotyčná se podle něho vymyká nastolenému vzorci, což vrhá špatné světlo na celou sérii. Oproti Tarentinovu pojetí je tu však ten rozdíl, že Fliegauf reflektuje skutečnou událost, což tomuto rozhovoru dává společenský přesah a zároveň nastoluje otázku jak daleko je od latentní xenofobie ke skutečnému násilí. Je to jen vítr funguje jak ve své čistě filmové podobě, coby demonstrace výborného režijního vedení evokujícího vnitřní úzkost, tak na rovině sociální angažovanosti, která si dává za cíl upozornit na současné problémy. A to je myslím něco, co se doposud žádnému filmu nepovedlo. Nebo alespoň ne s takovou přesvědčivostí.[LFŠ 2012 - host: Bence Fliegauf](29.7.2012)

  • dopitak
    ****

    Roztřesená neustále rozostřená ruční kamera sleduje jeden den života maďarské cikánské rodiny. Jejím vedením zásadně blízko postav a absencí jiných než autentických zvuků se neocitáme před obrazem, ale v něm. Přestože lektorský úvod nabádá diváka k přemýšlení, ve skutečnosti moc není o čem, vkrádá se totiž jediná otázka a tu už položil v roce 1987 Karel Smyczek. Apropo, námětem k filmu se staly série rasově motivovaných útoků proti maďarským Romům. kult pro Cinema Mundi, 2013.(28.2.2013)

  • Havenohome
    *****

    Kamera sa drží pri hercoch veľmi tesne, čoho hlavným dôsledkom je nesutály pocit nervozity, kedže vy by ste radi videli aj celok. Modus ručného "prenásledovacieho" snímania neskĺzne do dnes módnych kompozícia alá Refn alebo Aronofského Wrestler, ale vynaliezavo objavuje nové uhly a výtvarné riešenia. Ďalší plusový atribút kamery je jej vysoká "estetická" krása, napriek svieteniu len za pomoci prirodzeného osvetlenia......................Je jasné, čo sa na konci stane, ale aj tak som sa nehorázne bál a moment prekvapenia nebol nijako oslabený. Dávno som nemal pri žiadnom filme taký silný emočný zážitok........................Čo sa rómskej problematiky týka, zaostávajú všetky ostatné (hlavne slovenské) počiny niekoľko svetelných storočí pozadu. Film neideologizuje, nie je didaktický, zbytočne nedovysvetľuje. Naplno vám umožní preniknúť do mentality rómskej rodiny, ale aj do rasisticky zmýšľajúcich postáv...................Nemusíte mať strach, zoberte na tento film do kina celú rodinu, aj dedka, čo nadáva na cigánov večer na gauči, keď sleduje správy na Markíze, aj matku posadnutú fetišom na upratanú domácnosť aj násťročnú sesternicu, čo sa štíti "špinavých morgošov", vy sa skutočne nemusíte báť, lebo tam za oknom je to iba vietor!(29.7.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace