The Legend of Love & Sincerity
For Love's Sake
Režie:
Takaši MiikeScénář:
Takajuki TakumaKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Takeši KobajašiHrají:
Satoši Cumabuki, Emi Takei, Cujoši Ihara, Takumi Saitó, Ito Óno, Ken Aoki, Seiširó Kató, Ajano, Kóhei Watanabe, Masačika Ičimura, Papaija Suzuki, Ken Maeda (více)Obsahy(1)
Problémový stredoškolák Makoto náhodne stretne Ai, ktorá mu v minulosti nechcene spravila zo života peklo. Ai sa cíti za Makotov osud zodpovedná a postará sa o to, aby mohol začať nový život. Makoto však všetko hodí za hlavu a Ai ho nasleduje. Škola, ktorú začnú obaja navštevovať, je rajom pre delikventov a arogantný Makoto sa čoskoro dostane do veľkých problémov. (Cracker)
(více)Recenze (5)
Pro přijetí "Ai to Makoto", je potřeba si uvědomit, že se jedná o adaptaci šónen mangy, která navíc vycházela v letech 1973 - 1976. Coby příběh pro kluky tedy slibovanou velkou romanci výrazně upozaďuje za přímočařejší atrakce, které konvenují cílovému publiku spíše než dlouhé romatické pohledy - v tomto případě si tak hlavní prostor uzurpují rvačky středoškolských gangů. Doba vzniku předlohy se do vyprávění otiskuje v podobě zastřešujícího machismu a šovinismu, které ale Miike a spol. svěže podvracejí. Podobně jako v sedmdesátkových exploatačních filmech (z nichž ostatně původní "Ai to Makoto" přebírá některé prvky - především dívčí gangy) také zde se ženské postavy dělí v zásadě do dvou skupin: drze sebevědomé dívky, které je potřeba vypráskat, a puťky bezmezně se obětující pro své muže. Tvůrci učinili bravurní rozhodnutí, když jako prostředek adaptace takovéhoto z dnešního hlediska nesoudného příběhu nezvolili aktualizaci dějiště do současnosti ani křečovitě doslovné retro. Forma křiklavého muzikálu zasazeného do sedmdesátek dovoluje filmu uchovat všechny prvky z předlohy, ztvárnit je s nadsázkou a ještě díky nápadité inscenaci anachronicky machistický příběh rozmělnit do uhrančivé podívané. Díky některým pasážím (teatrálně pojatý životní příběh jedné vedlejší postavy, nonsensové reflexe věku aktérů kontrastujícího s domnělým věkem postav) dokonce "Ai to Makoto" představuje jeden z kreativnějších a nápaditějších Miikeho snímků z jeho období velkých mainstreamových projekty pro hlavní studia či televizní společnosti. Po hyper-vážných "Crows Zero II" navíc tento film přináší svěží nadhled, ba dokonce potřebné zesměšnění nabubřelých rváčských spektáklů, ze kterých se pomalu stává ekvivalent klasických samurajských filmů - také přinášejí ryze mužskou a silně ideologicky zatíženou podívanou, která utužuje dobové macho ideály a kde není pro ženy žádné místo mimo tradičně vymezené role. V tomto ohledu vlastně zdejší nevídaně otravná a nesympatická hrdinka, která představuje karikaturu určitých zvrácených ctností, příznačně reflektuje absurditu v základu nejen sedmdesátkových brakovek, ale i podstatné části soudobé šónen mangy/anime, které svým agresivním sexismem pomáhají mužům ventilovat frustrace z ženské emancipace. ()
Miike vo svoje najdokonalejšej forme. Bizarný príbeh plný dejových zvratov podmienených tradičnému ultra explicitnému násiliu. Keby takto vyzerali Crows Zero tak by sa mi tá séria páčila viacej. Konečne sú tu naznačené charaktery a ich motivácie. Hoci sú prezentované jednoducho a bez riadnej hĺbky pomáhajú výplni príbehu vytvoriť akési opodstatnenie. Teda niečo čo fungovalo v Miikeho filmoch na začiatku a dá sa to vidieť hlavne v jeho opuse Ichi the Killer. Cumabuki je nespoznateľný ale hrá parádne, hoci sa jedná o veľmi jednoduchú úlohu. Muzikálové čísla skvelo ozvlášťňujú prehnané školské násilie a školskú hierarchiu, ktorá tomuto mikrosvetu prislúcha. Dospeláci hrajú tretie husle a sú len kulisou, komparzom. A funguje to. Je to veselé, iné, temporytmus funguje a rovnako aj vizuál. Tieto až komiksové presahy Miikemu vždy išli. Akonáhle sa nehrá na veľké umenie tak mu tú jeho nadsázku za mierou únosnosti žeriem. Nie pre každého. Ale je tu Emi Takei a iné krásky v školských rovnošatách. A hudba je celkom chytľavá. Rozhodne sa to podarilo viacej ako Sonov zárez Toyko Tribe. ()
Nějak jsem nevěřil tomu, že by Takashi Miike zvládl i muzikál, ale formálně to zvládl dokonale. Jenže samotný příběh se mi moc nelíbil. Ano, je docela dobré do celkem romantického dramatu šoupnout i trochu té akce, tady to prostě vypadá dobře, ale forma to tentokrát až tak moc nezachránila. V některých chvílích jsem se ale skvěle bavil. ()
Pravdupovediac, vlastne ani neviem čo si mám o tomto filme myslieť. Keď som sa na film vrhol, nevedel som že sa jedná o muzikál a táto skutočnosť ma celkom prekvapila. Nemôžem však povedať, že to bolo príjemné prekvapenie. Piesne sú veľmi priemerné, časom otravné a predvádzanie mnohých bolo ako keby vystrihnuté z anime. Film je natočený podľa shounen mangy a vskutku to aj tak vyzerá. Vážne som bol presvedčený, že Ai to makoto by oveľa viac sadla animácia, než hraný film. Presne taká, akú môžme vidieť na začiatku a konci filmu. Postavy sa mi zdali až príliš idealizované a tie ktoré neboli vyzerali napr. ako japonský Karel Gott, jedna dievčina dokonca veľmi podarene pripomínala drevorubača. Keďže je Ai no makoto v prvom rade romantický film, prirodzene som čakal aj nejakú tú romantiku. Tú však Miike alebo skôr Tsumabuki zabil nie zlými, ale skôr prehnanými bitkami. Musím spomenúť aj predvídavý koniec, ktorý je vlastne posledným pokusom zahrať divákovi na city. Neviem prečo, ale aj napriek všetkým týmto negatívam ma film pobavil a pripomenul mi Sonovo Ai no mukidashi aj keď kvalitou sa Miike ani len zďaleka nepriblížil. Solídne 3* ()
Film pro náctileté, s rvačkami a písněmi. ()