poster

Ona

  • USA

    Her

  • slovenský

    Ona

Drama / Romantický / Sci-Fi

USA, 2013, 126 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Xmilden
    ****

    Nevím jaké bude Transcendence, nicméně věřím tomu že vztah mezi člověkem a počítačem asi těžko někdo popíše lépe než Spike Jonze, který se na celou záležitost nahlíží velmi netradičně, jak jsme u něj pochopitelně zvyklí. Poprávu jeden z nejlépe hodnocených filmů za rok 2013. Chybělo mě více emocí a vypjatých scén, nicméně, příběh ze sebe dokáže vyždímat poslední kapku a prakticky vše na co člověk jen pomyslí se zde odehrává. Sex člověka s počítačem? Proč ne? :) 75%(4.5.2014)

  • Matty
    ****

    „A není to skutečný vztah?“ Virtuální romance, která se sice do určité míry drží schématu svých tradičnějších žánrových spřízněnců (chlapec potká dívku, chlapec získá dívku…), ale kvůli fyzicky absentující partnerce i jiným nezaplněným místům v obrazovém prostoru působí po celou dobu zvláštně osaměle. Joaquin Phoenix musí většinu odvážně dlouhých záběrů odehrát na vlastní pěst. Neboť po jeho akci nepřichází viditelná reakce, hraje za dva. Podstatné se děje buď v hrdinově nitru, nebo mimo obraz – ve zvukové stopě, kterou má ale Theo do značné míry také pod svou kontrolou. Sám si například volí (melancholický) soundtrack pro svůj život, čím film nejen tematizuje manipulaci s životy druhých (novou režisérkou Theovy existence se stává Sam), ale také přiznává své manipulativní praktiky a záměrně tím tlumí jejich účinnost. ___ Rozvláčné vyprávěcí tempo a emocionální utlumenost na rovině formálních prostředků odpovídají silně subjektivizovanému (obrazově i zvukově) vyprávění. Film je v lecčem stejně ostýchavý jako Theo, který se zdá být odstřihnutý od okolního světa také svým situováním do jinak prázdných záběrů. Namísto chybějící partnerky je zde interaktivní mizanscéna. Ilustruje hrdinovu náladu a komentuje situace, v nichž se ocitl. Nesmělost Thea i celého filmu ale nejde moc dohromady s občasnými sklouznutími filmu k vulgaritě (erotické chatování, Samanthin anální humor). Překročení hranice vkusnosti ale můžeme vnímat jako poukázání na samozřejmost, s jakou virtuálním světům dovolujeme, aby pronikly do našeho intimního prostoru (s podobnou samozřejmostí Theo počítači odpovídá, jaký je jeho vztah s matkou). ___ S lehkou paušalizací by se dalo tvrdit, že touha něco změnit a zároveň se nevzdat svého komfortu, je paradoxem vlastním nejenom Theodorovi, který má strach vkročit do neznáma a natrvalo přerušit (skutečný) kontakt se svou bývalou přítelkyní, ale celého dnešního světa. Navenek je vše perfektní a útulné (čemu ve filmu přidávají uklidňující pastelové barvy). Žijeme v komfortu, jaký dřív rozhodně nebyl standardem, ale zároveň jsme v důsledku hledání co nejpohodlnějších řešení (protože zakoupený software nám bude logicky vycházet ve všem vstříc) často osamělí, izolovaní a málokdy opravdu šťastní. Povrchová dokonalost zakrývá vnitřní prázdnotu. Náhražky skutečných lidí, skutečných pocitů a skutečných činů zjednodušují život do té míry, že s ním ztrácíme kontakt. Emoce za nás vyjadřují druzí, pomocí dopisů tvořených bez nutnosti dotknout se klávesnice (natož nějakého „ručního“ psacího prostředku). ___ Jonze ale není skeptik, který by moderní technologie rezolutně odmítal. Možnost bezkontaktního vztahu zcela nezatracuje – například dialogy Thea s Amy působí stejně nenuceně jako jeho konverzace se Sam –, pouze upozorňuje na řadu úskalí volby žít bez doteků. Ať je to vizuální nepřítomnost partnera v našich vzpomínkách nebo ztráta benjaminovské „aury“ milovaného a dosud zaručeně originálního objektu. K některým příjemným skutečnostem ani ve světě dokonalých náhrad a náhradníků naštěstí odpovídající alternativy neexistují. Zatím… 80% Zajímavé komentáře: J*A*S*M, Radek99, RasputincZ, maddy, JitkaCardova(1.4.2014)

  • charlosina
    ****

    "Ona" ukazuje svět, v němž pojem "tělesná láska" ztrácí na významu, podobně jako "osamělost" (byť tato osamělost stále existuje i v tomto budoucím světě, ale onen pocit prázdnoty je vyplněn operačním systémem). Svět, v němž jsou bytosti natolik emočně vyprahlé, že existuje společnost, jež vám zprostředkuje napsání osobního dopisu milované osobě, dceři, matce.... Intimní vztah už funguje jen v uměle vykonstruovaném světě a nefunkční mezilidské vztahy jsou nahrazovány vztahem virtuálním, v němž smart phone figuruje jako tvůj největší přítel. Je to smutné a frustrující, ale také (jistým zvráceným způsobem) dojemné a okouzlující - existuje někdo, kdo ti dokonale rozumí a naslouchá ti, kdykoli to potřebuješ, stojí při tobě (baterie je nesmrtelná) a podporuje tě na tvé cestě. Váš vztah je natolik otevřený a intimní, že se ani nezlobíš, když ti prolézá poštu a zná každé slovo, které jsi kdy napsal. Může to znít ironicky a svým způsobem to ironie tak trochu je (jsi na rande ve čtyřech se svým telefonem), ale je to taky tragicky romantické (dokonalý protějšek existuje) a "reálné" (i operační systém je tak trochu děvka). // Spike Jonze nás zavádí do světa, po jehož návštěvě máš chuť za někým jít a obejmout ho, pocítit jeho pot a slyšet jeho dech, a ačkoli je to svět na jednu stranu krásný (nejsi "sám"), jeho krása je sebedestruktivní. Onen svět však přivádí k dokonalosti a umí v něm zachytit hloubku citu, až mě téměř mrzel onen konec - tragédie nebyla dovršena. // Her rozhodně stojí za zhlédnutí, je to takový mix Eternal sunshine of spotless mind (bez Kaufmanova zběsilého rukopisu) a Lost in translation (bez Coppolina citu pro samotu), v němž exceluje Joaquin Phoenix a dominuje hlas Scarlett Johansson. // Vypni počítač, jdi ven a někoho chyť za ruku!(9.8.2014)

  • Ainy
    *****

    Co mě na celém filmu dostalo ze všeho nejvíc byla neskutečně podmanivá hudba, kdy v celém filmu člověk vnímá hlavně ji, pak velmi krásný a v detailu bezchybný hlasový projev Scarlett alias OS a k zulíbání úžasného Joaquina ... ale bez knírku, mrzí mě to, ale pokud líbat tak knír pryč. Ze začátku jsem se pochichotávala, protože to se fakt jinak nedalo a pak už jsem se jen nechala unášet. Doba budoucí, ne zcela vzdálená, nám dává fantastické komunikační možnosti. Z toho vyplývá, že i takový virtuální sex skrze hlasový čet může být sice vzrušující, ale jeden z toho může být i hodně překvapen. Velmi příjemný snímek, milý ... kdy si člověk uvědomí jak moc je sám a jak moc chce k někomu patřit, někoho objímat, nehádat se, nic neřešit a moci říkat miluji Tě ... najednou se ale spustí aktualizace a máte pocit, že zešílíte. Doporučuji(11.2.2014)

  • Sarkastic
    *****

    „Je důležité mít priority.“ – „Já se neumím rozhodnout ani mezi videohrami a pornem.“ – „Smála bych se, kdyby to nebyla pravda.“ Her. Kdyby si člověk odhrnul tu sci-fi vrstvu, vyšla by mu z filmu v podstatě (více než zdařilá) romantická tragikomedie, která se postupně mění na čím dál větší „romanťárnu“ (někdy úsměvnější, jindy, a o to drtivěji, depresivnější). Ale zjednodušit takhle tento film by byla ohromná škoda. Protože co se týče sci-fi stránky a vůbec té myšlenky, napadají mě jen samé superlativy. Jistě, divák musí chtít přistoupit na hru autorů (v tomto případě totiž ta poučka o fikčním světě, jehož pravidla člověk musí přijmout bez ohledu na odlišnosti s tím naším, platí velmi silně). Pokud ano a smíří se s tím, že je OS schopný se dál (nezadržitelně a po všech stránkách) vyvíjet bez dalších zásahů svých tvůrců, vstoupí do naprosto kouzelného a fascinujícího světa, který chvílemi skoro překračuje hranice jeho chápání (a neustále si pak klade otázku, jestli je možné, aby v budoucnosti něco takového existovalo/fungovalo). Stejně tak se (divák) v průběhu procházení si klasických vztahových fází (ovšem s Operačním Systémem) sám sebe ptá, zda, a co vlastně je skutečné (resp. by mohlo být). Výborné videohry a další vychytávky jsou už „jen tak pro radost“ (mimochodem nesporně nápaditou). A všechno je to krásně absurdní zároveň. Já si každopádně (i díky výborným společníkům v podobě Joaquina a Scarlett, resp. jejího hlasu) film užíval po celou jeho dobu a na střídačku se smál, byl dojatý, smutný, ohromený, zakřiknutý, překvapený, zaskočený, nadšený, zamyšlený (+ prožil spoustu jiných stavů, u kterých bych použil koncovku „-ný“). Trochu mi nesedlo pouze pár momentů: „dobrá zpráva ohledne dopisů“, „umělá holčička“ a „sex v zastoupení“ (ten byl však natolik střelený a odzbrojující, že jsem za něj snad i rád). V momentě sledování mě pak ještě poněkud vykolejil závěr, přišel mi po tom všem takový hrozně banální (ala opravdu se tohle celé dělo kvůli „tomuhle“?!), avšak postupně se mi rozležel v hlavě, začal jsem se na něj dívat z jiného úhlu pohledu a ve výsledku musím uznat, že má něco do sebe (a to čím dál víc, jak tak o něm přemýšlím). Nebude to zrovna čistých 5*, ale Her má v sobě věci, které na mě zapůsobily nanejvýš osobně (vlastně i včetně toho konce), a proto u plného počtu zůstanu. „…A dokud jsem tady, tak si chci dovolit být šťastná.“(4.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace