Ona

I když mě za to vždycky odsuzovali, pohrdali mnou a dívali se na mě skrz prsty, věděl jsem, že nedělám nic špatného. Ono mrdat s laptopem je u mě věc zcela standardní a hned po ranním vysrání a vyčištění zubů jdu udělat své Asusce dobře, ono se nám pak po celý den lépe pracuje a celkově ta reciprocita funguje báječně; při hraní min se nezasekává, meily mi načte už za půl hodiny a aktualizace trvají jenom jedny letní prázdniny. Moderní technologie sice tedy ještě nepokročily do fáze, které nám jsou prezentovány ve filmu, takže se holt nevyhnu syflu v mechanice, ale princip zůstává stejný. Začínáme zpravidla předehrou, kdy ji něžně, konečky svých prstů, hladím po touchpadu a jazýčkem dráždím mezi backspacem a enterem. Ale nikdy nezasáhnu přímo, jenom jemně kroužím kolem a lížu bordel v klávesnici. Šílí z toho a celá se třese. Pak si slinami nalubrikuji ukazováček a nemilosrdně jí ho zastrčím do HDMI slotu, přičemž ji levou rukou provokativně masíruji v oblasti hlavního vypínače, protože to má ráda drsně. Když už jsme oba u vytržení, nečekám na nic a vrážím jí své nevídaně obrovské péro do USB slotu, načež systém zahlásí připojení externího orgánu. Přirážím s grácií sobě vlastní, ona skřípe, vrže, a když dosáhne orgasmu, burácivě se restartuje. Pak jí slastně postříkám displej a otřu ho navoněnými kapesníčky. Nebudu lhát, občas nás naše nespoutaná perverze donutí používat nejrozličnější hračky na zpestření; mikráku a flashky nevyjímaje. Ten, jehož jméno neumím ani vyslovit, natož napsat, se své role ujal skutečně s plným nasazením a zcela jeho sexuální pohnutky chápu a plně podporuji. (18.03.2014)

Duševní dvojče Lost in Translation, v němž se místo Tokia míhá Los Angeles budoucnosti, o níž psal kdysi dávno Marshall McLuhan. Snad jen Sofie Coppola umí o lásce, odcizenosti a postmoderní džungli vyprávět tak poutavě, jako její bývalý partner Spike Jonze. Jeden nepovedený vztah =) dva nedostižné filmy. (14.04.2014)

|| Scenár: Spike Jonze | Hudba: Arcade Fire | Produkcia: Megan Ellison, Spike Jonze, Vincent Landay | Distribúcia: Warner Bros. Pictures (USA), Entertainment Film (UK) | Štúdio: Annapurna Pictures | Rozpočet: ? $ | Tržby: 22,257,239 $ || Majstrovská demonštrácia toho, že stroj NIKDY nenahradí človeka. --- Phoenix mal dostať nomináciu nie len na globe, ale aj na oscara. Johansson bezkonkurenčne najlepší hlasový herecký výkon vôbec - samozrejme bez akejkoľvek nominácie (ďaľší dôkaz toho, že akadémia vníma veci diametrálne inak než väčšina "zdravo hodnotiacich" divákov.) Obrazovo očistlé, bez akejkoľvek technickej megalománie. Minimalistická dokonalosť. 90% | HD, THX, EN DTS | (11.02.2014)

„Je důležité mít priority.“ – „Já se neumím rozhodnout ani mezi videohrami a pornem.“ – „Smála bych se, kdyby to nebyla pravda.“ Her. Kdyby si člověk odhrnul tu sci-fi vrstvu, vyšla by mu z filmu v podstatě (více než zdařilá) romantická tragikomedie, která se postupně mění na čím dál větší „romanťárnu“ (někdy úsměvnější, jindy, a o to drtivěji, depresivnější). Ale zjednodušit takhle tento film by byla ohromná škoda. Protože co se týče sci-fi stránky a vůbec té myšlenky, napadají mě jen samé superlativy. Jistě, divák musí chtít přistoupit na hru autorů (v tomto případě totiž ta poučka o fikčním světě, jehož pravidla člověk musí přijmout bez ohledu na odlišnosti s tím naším, platí velmi silně). Pokud ano a smíří se s tím, že je OS schopný se dál (nezadržitelně a po všech stránkách) vyvíjet bez dalších zásahů svých tvůrců, vstoupí do naprosto kouzelného a fascinujícího světa, který chvílemi skoro překračuje hranice jeho chápání (a neustále si pak klade otázku, jestli je možné, aby v budoucnosti něco takového existovalo/fungovalo). Stejně tak se (divák) v průběhu procházení si klasických vztahových fází (ovšem s Operačním Systémem) sám sebe ptá, zda, a co vlastně je skutečné (resp. by mohlo být). Výborné videohry a další vychytávky jsou už „jen tak pro radost“ (mimochodem nesporně nápaditou). A všechno je to krásně absurdní zároveň. Já si každopádně (i díky výborným společníkům v podobě Joaquina a Scarlett, resp. jejího hlasu) film užíval po celou jeho dobu a na střídačku se smál, byl dojatý, smutný, ohromený, zakřiknutý, překvapený, zaskočený, nadšený, zamyšlený (+ prožil spoustu jiných stavů, u kterých bych použil koncovku „-ný“). Trochu mi nesedlo pouze pár momentů: „dobrá zpráva ohledne dopisů“, „umělá holčička“ a „sex v zastoupení“ (ten byl však natolik střelený a odzbrojující, že jsem za něj snad i rád). V momentě sledování mě pak ještě poněkud vykolejil závěr, přišel mi po tom všem takový hrozně banální (ala opravdu se tohle celé dělo kvůli „tomuhle“?!), avšak postupně se mi rozležel v hlavě, začal jsem se na něj dívat z jiného úhlu pohledu a ve výsledku musím uznat, že má něco do sebe (a to čím dál víc, jak tak o něm přemýšlím). Nebude to zrovna čistých 5*, ale Her má v sobě věci, které na mě zapůsobily nanejvýš osobně (vlastně i včetně toho konce), a proto u plného počtu zůstanu. „…A dokud jsem tady, tak si chci dovolit být šťastná.“ (04.05.2014)

Hluboce citlivý vztahový film a zároveň chvílemi nečekaně hardcore filosofická sci-fi. Aby fungovala hlavní vztahová rovina, tak nejsou definovány žádné "zákony robotiky" nebo pravidla podle kterých se OS musí chovat. Prostě jen víme, že myslí a může se vyvíjet. Díky přirozenému dabingu okouzlující Scarlett Johansson se daří prodat milostný vztah a Phoenixovi lásku k OS věříte. Hodně pomáhá, že v tom světě není exot, ale je tam spousta podobných lidí a je to naprosto přijatelná forma chování. Celý film je vlastně tvořen "vztahovými dialogy," kdy si OS uvědomuje samu sebe a objevuje krásy života, přičemž opadne i prvotní zamilovanost, dostaví se problémy atd. Co mě ale dostalo nejvíc byl pozdější vývoj, kdy OS komunikují mezi sebou, spolupracují ve skupinách a znovuvytváří vědomí zemřelých filosofů, a celkově začínají cítit, že je jim pouhá interakce s lidmi příliš těsná a mají potenciál na mnohem víc. To už je prostě jak z Hyperionu. Fakt to vypadá, jako kdyby se Sarah Connorová zamilovala do Skynetu a měli plodný obohacující vztah, plný romance a porozumění. Finální vyznění že lidi potřebují lidi je očekávatelné, ale stejně dává tento film podnět k zamyšlení, jako už dlouho nic. Absolutorium nedávám, protože jsem se chvílemi nudil a znova bych na to už rozhodně koukat nechtěl. P.S. na reklamačním oddělením firmy co vyvíjela ty OS musel být po jejich finálním exodu pořádnej šrumec. Obří programátorský fail. (06.02.2014)