Transformers: Zánik

Produkt, na kterém je dokonale vidět, jak důmyslně, detailně a strategicky dnes pracují ti, kteří se pohybují v nejvyšších černých číslech. Frenetické a těžce stravitelné souboje prokládané nostalgickým fetišem a minimálním zájem o cokoliv bez make-upu mě během sledování dohnaly ke třem úrovním čtení. Tím prvním je úvaha, že se jedná o hloupý film, který využívá vybrané formální postupy, ikonická rámování, vyprávěcí prvky a kdovíco ještě jednoduše proto, že jim jeho tvůrci věří a berou je za své, aniž by o nich kdykoliv pochybovali. Druhé čtení říká, že Transformers nejsou ani zdaleka tak hloupí a výše jmenovaným záměrně přepjatě dosahují obdobného efektu, přičemž je za tohle prozření nemůžeme kritizovat. Zvláště pak, když to tvůrcům na focus grupách zakroužkovali a Spielberg to jako výkonný producent schválil. Třetí a poslední možností je, že se jedná o chytrý a podvratný film, který všechny své aspekty dokonale postmoderně vnímá, záměrně je přepaluje v ikonických vyobrazeních (farma, sexy dcera, automobilový závodník, trauma z 9/11 a mimozemského konfliktu, frekvence národních symbolů, tatínek vynálezce) a tím je zároveň relativizuje a legitimizuje. Sám nevím, k čemu se přiklonit. Mám ale za to, že největším úspěchem ďábla bylo přesvědčit lidstvo, že neexistuje. Samotnou franšízu v kině asi nikdy nevynechám, ukazuje totiž, jak vypadá dokonalý studiový film, nad jehož sebemenším detailem strávilo obrovské množství korporátních zaměstnanců obrovské množství času. U ostatních blockbusterů mi to takto evidentní nepřijde. A popravdě, nic bych asi nechtěl víc, než jej vidět obklopen americkými teenagery někde na středozápadě. Už jenom proto, abych zažil "domácí" vnímání oné patologické nedůvěry k institucím, šílenému product placementu a genderové nevyrovnanosti, ze které si pod nánosem testosteronu nebudou mnozí pamatovat víc než lesk na rty a dlouhé vymodelované nohy. (26.06.2014)

Zhlédnuto v kině. Od tohohle filmu jsem opravdu moc nečekal. Ke štěstí by mi stačilo, kdyby se to "vezlo" na vlně předchozího filmu a byl bych více méně spokojený. Jenže… takhle to zkrátka a dobře dopadne, když Michael Bay odhodí všechny zábrany stranou a když má hlavní slovo. Nikdy bych neřekl, že exploze můžou být nudné, nebo že jich může být až moc. Ale po Transformers: Age of Extinction to můžu s klidným svědomím prohlásit. Je to zvláštní, ale jakmile vidíte explozi číslo 5 425 554, tak vás to přestane bavit. Doslova jste tím filmem otupeni. A to bych řekl, že je špatně. Jakoby si Michael řekl, že zkusí natočit něco hodně barevného, co se neustále hýbe, dá ta Transformery a Dinoboty a bude sranda. Jenže to sranda není. Děj zde prakticky neexistuje, hlavní postavy jsou vám naprosto ukradené, už se ztrácíte v těch Autobotech a Decepticonech... zkrátka a dobře, povedlo se ti to, Michaele. Ždímal jsi tuto sérii tak dlouho, že i tví nejvěrnější fanoušci (a teď nemluvím o sobě) si už nejsou jisti, jestli umíš ještě natočit normální film. Podtrženo sečteno, tenhle film je podprůměrný a jediný důvod proč dávám tu třetí hvězdičku je parádní song od Imagine Dragons - Battle Cry. Jakmile film skončí, v kině se rozsvítí světla a tahle pecka začne řvát z repráků, tak máte pocit, že můžete dokázat vše. Třeba najít Michaela Baye a trošku mu… ehm, domluvit. 50 %. (05.08.2014)

Míša se nám zase vyřádil! S ním bych do kontaktu přijít nechtěl. Na stole byste si zapomněli propisku, nechali ho na chvíli samotného v místnosti a on by vám ji během pár minut přestavil na hypermoderní supertank s umělou inteligencí, syntetickým brněním, armádní výzbrojí a automatem na instantní nudle. A kam se nám poděly ženský? Megan se rozhodla, že už nebude hrát blbou pičku v předigitalizovaných robotech, tak šla raději hrát blbou pičku do předigitalizovaných želv, Rosie bohužel nestihla vyprcat půl štábu, takže dostává svůj prostor Nikča, samozřejmě v šortkách tak krátkých, že můžeme odůvodněně pochybovat o jejich existenci. Naštěstí nikterak nevybočuje z ojetých kolejí, takže ji scénář klasicky staví do role zbytečného věšáku na neviditelné oblečení. Akce zase standardně nepřehledná, takže to chvílemi vypadá, jako kdyby spolu šukalo několik vrakovišť a zápletka stejně zajímavá, jak náš ranní zelenozelený kemr o hustotě dvou Rytmusů v umyvadle. Tyvole, když vám někdo naservíruje počtvrté to stejně přeplácané a nesmyslné a vy na to stejně jak kokot čumíte, tak Míša zase vyhrál. Zase si smí vyrýt hluboký zářez do své ocelové paže a pak si skočit oslavné saltíčko do stohu dolarovek. A ne ledajakých dolarovek, přátelé, ale stodolarovek! S odřeným žaludem tomu dávám za tři, ale už táhni, Michale kurva vole, do prdele. Btw, Optimovy proslovy na konci každého filmu by se měly začít tesat do podtácků na kofolu, tolik moudra tvl, z toho by se předávkoval i Jirka Jarkovský. (07.09.2014)

„Vyzeráme nešťastne?“ Prví Transfomeri od Baya, ktorí ma bavili. Bol som v šoku, že sa to stalo, pretože prvé tri diely sú strašne nudné a nezábavné a dopozeral som ich len s vypätím všetkých síl. V štvorke však Bay sériu relatívne reštartoval. A urobil dobre! Prvú hodinu som sa vďaka viacerým osviežujúcim, vítaným novinkám (Mark Wahlberg a jeho hlášky, dinoboti, Kelsey Grammer a síce klišé, ale inak príjemne osobný vedľajší motív hrdinovej dospievajúcej dcéry a jej frajera), poriadne bavil. Pozitívne ma zaskočila aj likvidácia komickej postavičky, teda veci, ktorá bežne v hollywoodskych veľkofilmoch NESMIE zomrieť. Bol som rozhodnutý dať neskutočné 4*. Naozaj. Tak veľa som nedal žiadnemu z prvých dielov. Wahlberg, ktorého som kedysi nemal rád, ale s pribúdajúcimi rokmi ho mať rád začínam, tomu prekvapivo veľa dal. Bohužiaľ, štvorka trvá dve a pol hodiny a po hodine a pol to začne byť podobná nuda, ako jednotka, dvojka... a trojka. Ku koncu už to bol neskutočné digibordel, ktorý som chcel mať za sebou. Každopádne ma potešil vysoký počet hlášok („Aspoň vidíš, čo sa stane, keď machruješ.“; „Tak som to nemyslel.“; „Tie prachy asi nedostaneme, nevyzerá to na to.“). (24.06.2017)

V kolonce „americký blockbuster“ pravděpodobně nejvýživnější sbírka toho nejhoršího, co lze v současném Hollywoodu najít. Koukat na nové Transformery je jako otevřít všechny muniční sklady US Army a dát je do ruky těm, kteří by si rádi do filmařské Mekky kopnuli. Je to téměř nadpozemsky paradoxní, že je tak činěno rukama člověka, kterého jsem v téhle disciplíně bezmezně obdivoval, a až doposud platil za vrcholnou metu v umění proměny filmového políčka v dolar. Nemyslím si, že Bay ztratil soudnost. Předchozí fitnes pumpování jasně křičelo, jak moc dobře to za kamerou umí. Jenom ztratil veškerou pokoru a bezhlavě tři hodiny dojí krávu, která to má dávno za sebou, jen ji stihli nabalzamovat. První hodinu, kdy se jakože představují postavy stylem, který by šel dát za deset minut, jsem si říkal, že moje míra trpělivosti ještě má svoje rezervy. Že je to impotentní dějově, herecky úplně mimo (OK, Stanley Tucci si to kopírování Johna Turturra docela užívá) a hudebně absolutně hluché, ještě beru. Ale pak dojde na akci, která pro nové vydání výkladového slovníku redefinuje pojem „digitální bordel“, a mě praskla osobní pojistka. Po všech destrukčních hodech, které jsem si za poslední roky v kině tolik užíval, jsem si začal přát, aby tahle éra šla bez milosti do... (24.09.2014)