Česka satirická veselohra vypráví o tiskárenském metéru Patočkovi, pracovitém a ochotném člověku, který při podnikovém výletu parníkem zastoupí vedoucího výpravy a zhostí se tohoto úkolu s takovým úspěchem, že ho zaměstnanci zvolí sociálním referentem. Bývalý sociální referent Kalousek se domnívá, že se Patočka úmyslně vetřel na jeho místo a ze zlomyslnosti ho navrhne do dalších funkcí, které všechny Patočka ochotně přijme. Ačkoliv vykonávání funkcí věnuje všechen svůj volny čas, začne zapomínat jedno pro druhé, přivodí si četné nepříjemnosti v zaměstnání i v rodině, až se z přemíry práce zhroutí. Nakonec se ... (zobrazit celý text)
Oldřich Nový v jedné ze svých "montérkových" rolí, tentokrát jako popletený pan Patočka, který v zoufalé snaze všem vyhovět bere na svá bedra další a další funkce, jenže nemá čas se jedné pro druhou věnovat... Nový nebyl žádný rebel. Padesátá léta znamenala pro jeho kariéru (i v divadle) řadu pádů, ústupků a kompromisů, on je mlčenlivě snášel a byl ochoten se přizpůsobit. Ale ne za každou cenu. Námět původně spadal do kategorie té nejtrapnější agitační melasy padesátých let, ale o něco ho vylepšila aspoň stylizace do crazy. A víte, kdo ji má na svědomí? Málo se to ví, ale Miloš Forman. Oldřich Nový o něm věděl, seznámil se s ním už dva roky předtím a přivedl ho do komparsu Slovo dělá ženu. Tentokrát mu zavolal, jestli by nechtěl přepsat ten strašný scénář. Forman Friče i Nového obdivoval, tak se do toho dal a od té doby už byl u filmu. Ale Nechte to na mně věru za moc nestojí, je smutné dívat se na hvězdy mistrovských prvorepublikových konverzaček (mj. Pištěk, Baldová, Trégl..) v továrním prostředí. No, co se dá dělat. 40%
Autoři filmu měli při vytváření teto veselohry na mysli především aktuelní společenský problém: v závodech i úřadech je kromě normální práce ještě hodně naléhavých úkolů, vyplývajících z nové struktury naší společnosti. A tu se často stává, že někteří poctiví a obětaví lidé si naberou těchto úkolů nad své síly, zatím co druzí, třebaže pro to nemají vážné důvody, se funkcím zásadně vyhýbají. Autoři si vzali jeden takový případ z prostředí tiskárenských závodů a ukázali na něm — spíše humornou než satirickou formou — k jakým koncům dospěje člověk, který přecenil své síly. Že sáhli do živého, o tom svědčí i příhoda z realísace filmu „Nechtě to na mně". Autoři námětu Zdeněk Endris a Alice Valentová si v jedné z pražských tiskáren ověřovali některé technické údaje předlohy a dali povídku číst jistému sazeči, který se jich po přečtení námětu překvapeně zeptal, kdo je o tomto konkrétním případu z jejich tiskárny informoval. A nechtěl věřit, že autoři napsali svůj příběh na podkladě zcela jiných událostí. — Na literární přípravě filmu se kromě zkušeného režiséra a scénáristy Martina Friče, jemuž bylo během natáčení u příležitosti desátého výročí znárodnění československé kinematografie propůjčeno jedno z nejvyšších státních vyznamenání — Řád republiky, podíleli také autoři, pracující v dlouhém uměleckém filmu po prvé: Zdeněk Endris, autor četných rozhlasových her a divadelních komedií, který spolupracoval s Oldřichem Novým při uvedení své úspěšné hry „Setkání s Evou" v někdejším Novém divadle, a Miloš Forman, absolvent filmové fakulty Akademie musických umění. Alice Valentová debutovala v uměleckém filmu spoluprací na námětu veselohry „Slovo dělá ženu". — Kameraman Rudolf Stahl odvedl první samostatnou práci vysoké úrovně filmem režiséra Jiřího Krejčíka „Svědomí". Dále pracoval Rudolf Stahl na filmech „Anna proletářka", „Komedianti" a „Návštěva z oblak". Filmový přehled 49/1955
Soudruh Jan Patočka je obětavý workoholik. Když mu náhoda přihraje do cesty starost o skupinu rekreantů, netuší jaký kolotoč se tím rozehrává. Krátce nato je jmenován sociálním referentem, neodmítá ani funkci domovního důvěrníka, předsedy spolku zahrádkářů, kulturního referenta a sportovního hospodáře. Chce vyhovět všemu a všem. A tak se množí jedna starost vedle druhé. Je potřeba zajistit poukazy na rekreaci, nejezdí výtah, v domě mokvá roura, rezavějí okapy, plánovaná rekonstrukce víkendového srubu, navíc práce v tiskárně, referáty a doma nádobí a starost o zahrádku. Patočka se pomalu utápí ve stohu žádostí, pro jedno nestíhá druhé a nakonec pod tíhou všech funkcí zkolabuje. Skutečně nemám pocit, že by Oldřich Nový v této roli musel nutně trpět a koneckonců ani ty montérky se tu tolik nepronesou. Navíc Nový byl vyučeným typografem a proto mu profese hlavního hrdiny nabízela výjimečnou možnost konfrontace. Stavba celého filmu sice odpovídá dobově poplatným schématům, přesto má svižnější spád (srovnání s crazy komedií je namístě) a poměrně životné dialogy. Fričova stopa je identifikovatelná zejména ve výběru dalších protagonistů, kdy se na plátně po delší době opět sešla kohorta předválečných komiků (Pištěk, Kreuzmann, Baldová, Trégl, Řepa). Nepřeceňoval bych naopak význam tehdy třiadvacetiletého Miloše Formana, jehož spoluúčast na scénáři je spíše nepatrná. V rámci soudobé produkce je tato veselohra docela příjemným osvěžením a rozhodně mnohem zdařilejší než předcházející Slovo dělá ženu.
