No

Absence vztahu mezi reklamou a produktem. Nezáleží na tom, co reklama tvrdí: výrobek nebo politik ty vlastnosti vůbec nemusí mít. V Českém snu produkt vůbec neexistoval, přesto kampaň proběhla úspěšně. Říká Vít Klusák o filmu No v Lidovkách. Nejen o tom je NO. Také o nerovném vztahu diktatury a opozice. A o jednoduchou, ale jasnou linkou načrtnutém vztahu hlavní postavy s bývalou ženou a se svým ambivalentním šéfem. Skvělé jsou dobové klipy z kampaně. Přímočarý scénář jen radost pohledět. V Chille vznikl film, jakých u nás už mělo vzniknout X. Jako Pouta. No prostě nutná návštěva kina nebo povinný domácí filmový klub. Zvlášť pro lidi, kterým by mohla selhávat paměť nebo rozum... (29.05.2013)

Před začátkem filmu se na plátně kinosálu objevovaly křiklavé upoutávky na blockbustery s lákavým vizuálem a nablýskané reklamy, které se krátkodobým efektem snažily upoutat divákovu pozornost. Poté následoval zrnitý rozostřený obraz, který jako by vycházel z televizní obrazovky 80. let nebo z dobového dokumentu a zvlášť v kontrastu s předchozími záběry působil jako omšelý příbuzný. Na události spojené s vypsáním referenda o setrvání Pinocheta v úřadu si ještě živě pamatuju. Prakticky nikdo nechtěl uvěřit, že by se vší mocí, kterou disponoval, dobrovolně vzdal vlády a očekávalo se jeho přesvědčivé vítězství ve zmanipulovaném volebním procesu. No ukazuje cestu, jak se podařilo generála, který zdánlivě držel všechny trumfy v ruce, vrátit z prezidentského úřadu zpět do kasáren. Ne připomínám nezpochybnitelných zločinů a už vůbec ne revolucí a manifestacemi, ale vtipem a reklamou. Místo disidentů vyprovodili Pinocheta reklamní stratégové a kreativci. Ti vyhráli duel se svými vládními konkurenty, protože vsadili nikoliv na strach, ale na naději. Sebelepší ideály, program nebo osobnosti nejsou bez náležité reklamy prodejné a prosaditelné. Jinde charismatický Bernal je tady upozaděný, film se soustředí na procesy a události, nikoliv na hlavní postavu, která je tu spíš jakýmsi průvodcem a spojovatelem. No je malý, ale zajímavý snímek, který se zapíše do paměti. Celkový dojem: 90 %. (31.10.2013)

"Kdo neskáče je Pinochet" aneb příručka politického marketingu zasazena do zajímavého historického kontextu. U filmů s takovym tématem, který je dost úzce spjatý s jednim regionem neni snadný ho zpracovat tak, aby zaujalo i lidi, který o věci nemaj příliš znalostí. A to se tu povedlo. Bavilo mě to. Určitě pomohlo převedení tíživosti doby na osobní rovinu hlavního hrdiny. A když je jím navíc sympaták GGB... :-). Když se k tomu přičte koncept "80tky" s reálnými záběry té doby, chybělo jen málo k plný palbě. (28.05.2013)

Po obsahove strance spickovy film, ktery me bavil od A po Zet! Na formu zpracovani jsem si musel zvyknout, nakonec i ta do celeho filmu dobre zapadla. Myslim, ze takhle nejak to v Chile koncem osmdesatych let skutecne vypadalo. Odvysilane spoty pro "ANO" a "NE" byly velmi dobre zakomponovane. G. G. Bernal je sazka na jistotu. Zazitkovy film, ktery dycha atmosferou. (10.01.2016)

Zaujímavé spracovanie, hoci keď tak nad tým rozmýšľam, radšej by som si o tomto "prevrate" v Chile pozrel nejaký poriadny dokument. Aj keď film sa snažil verne skopírovať skutočnosti, tento štýl a snahy o autentickosť ma až tak neoslovil. Ale tým nechcem povedať, že by to nebolo vydarené. Práve naopak, bolo to zaujímavo poňaté, občas mi až prišlo smiešne a ironické ako sa dve protistrany Si a No predbiehali v tých populistických reklamách na utópiu :) Ale vlastne také niečo sa stalo v podstate klasickým prvkom všetkých politických kampaní. Aj keď v tomto prípade boli niektoré tie propagačné materiály a slogany neuveriteľne komické. Ale tak, originalite sa medze nekladú! (06.07.2014)