poster

No

  • Chile

    No

  • Francie

    No

  • Francie

    No !

  • Slovensko

    No

Drama / Historický

Chile / Francie / USA, 2012, 118 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Chrysopras
    ****

    "Kdo neskáče je Pinochet" aneb příručka politického marketingu zasazena do zajímavého historického kontextu. U filmů s takovym tématem, který je dost úzce spjatý s jednim regionem neni snadný ho zpracovat tak, aby zaujalo i lidi, který o věci nemaj příliš znalostí. A to se tu povedlo. Bavilo mě to. Určitě pomohlo převedení tíživosti doby na osobní rovinu hlavního hrdiny. A když je jím navíc sympaták GGB... :-). Když se k tomu přičte koncept "80tky" s reálnými záběry té doby, chybělo jen málo k plný palbě.(28.5.2013)

  • Malarkey
    **

    Těšil jsem se na historicky přesné drama ze světa Chile pod nadvládou zdejšího diktátora Pinocheta. Nečekal jsem ale, že tenhle film bude tak moc přesný, že se mě i obrazem bude snažit vpravit do tamních osmdesátých let. A je teda fakt, že historickou přesnost měl opravdu přísnou. Horší už to bylo s obrazem, kterej evokoval obraz těch nejhorších céčkových osmdesátkových filmů na těch nejvíc ošoupaných VHSkách, aby tak vytvořil dojem správné historické nálady. Upřít mu tedy originalitu v žádném případě nemohu, ale zase se musím přiznat, že zvyknout jsem si na tuto formu vyprávění taky nedokázal. Přeskakování jednotlivých scén a vědomý střih, jak za Bolševika, sice vypadá zajímavě, ale ve spojení s přesným historickým popisem i toho nejmenšího prdu řádové uklízečky tamního uskupení „No“, se jeví místy dost nudně.(23.9.2016)

  • Terva
    ***

    Filmový dokument natočený na VHSkovou projekci - dobrý tah, který zvyšuje autentičnost. Nejdříve jsem si na to nemohl zvyknout, ale po deseti minutách už jsem to nevnímal.(6.5.2013)

  • Houdini
    ***

    Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film(11.1.2013)

  • Dionysos
    ****

    Nahlédnutí do posledních dnů dožívající pravicové diktatury, která už za pozměněné světové geopolitické situace nedokázala navenek ani směrem dovnitř legitimizovat svůj vyžilý a nikam nesměřující systém. A přesto její základy byly bohužel silnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Klid a pořádek, práce, třikrát denně jídlo a u někoho dokonce i možnost zaplatit studia dětem a lidé rázem začnou tolerovat i nějaká ta zmizení, vraždy, mučení atp. Smutný je v případě Chile nejen tento aspekt, ale vlastně i způsob, jakým byla (alespoň v nám předloženém filmu, jenž naneštěstí není daleko od pravdy) poražena. Demokracie je vlastně amorfní všechno a nic, fungující jen na základě primitivních emočních vzorců, jimiž se dá lehce člověkem manipulovat. A když demokracie zvítězí? Tak opět přijde na řadu výměnný obchod - za materiální blahobyt tolerance nerovností, chudoby, promarněných perspektiv a potenciálů těch dole atp. Proto závěr zamrazí i u obyvatel "svobodného světa" - demokracie je vlastně produkt, vytvářený (politickou) reklamní agenturou...(28.5.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace