La Religieuse
Die Nonne
Mníška
The Nun
Režie:
Guillaume NiclouxScénář:
Guillaume NiclouxKamera:
Yves CapeHudba:
Max RichterHrají:
Isabelle Huppert, Louise Bourgoin, Martina Gedeck, Agathe Bonitzer, Marc Barbé, Pauline Etienne, Gilles Cohen, Pascal Bongard, François Négret, Lou Castel (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Suzanne Simonina ve svých dopisech retrospektivně popisuje svůj život plný utrpení. Jako mladá žena byla poslána do kláštera proti své vůli. Vzhledem k tomu, že její rodiče si nemohou dovolit dát jí bohaté věno potřebné na uzavření manželství, rozhodnou se, že namísto vdavek ji dají do kláštera. Matka představená jí s porozuměním pomáhá přiučit se každodenní rutině klášterního konventu. Suzannina touha po svobodě však nadále přetrvává. Když laskavá Matka představená zemře, Suzanne musí čelit destruktivním opatřením. Jako ve zlém snu čelí ponižování, obtěžování ze strany nové abatyše a ostatních sester. Suzanne je tak podrobena utrpení a náboženskému fanatismu. (Film Europe)
(více)Recenze (34)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Film Jeptiška je vyprávěn poměrně intimním způsobem. Žádné šokující ani vyhrocené scény, většina tvrdších momentů je spíše naznačena, ale takovým způsobem, aby měl divák o tom co zažívá hlavní hrdinka jasno. Film má v sobě zajímavou obrazovou uhrančivost, která umí upoutat pozornost stejně jako skvělé herecké výkony všech zůčastněných holek. Nejvíc mě odrovnala má oblíbená Louise. Tohle je její první dramatická role ve který jsem jí viděl a hned jsem z jejího výkonu naprosto unešenej. ()
Tak nějak chápu, proč je tento film v modrých číslech a proč je tu brán spíše do průměru. Jeptiška je totiž dost tichý film a skladatel Max Richter je evidentně výborný skladatel ticha, i když uznávám, hudbu k filmům skládá jinak naprosto skvělou. Nicméně tady to všechno museli vybojovat herci a především kamera, která si podle mě vysloveně zařádila. Užil jsem si skvělé záběry na francouzské kláštery a krajinu umocněné tichem, které filmu nebylo cizí. To všechno ve spojení se zpupnou jeptiškou, která na dnešní poměr pořád byla zpupná hodně málo. Nicméně co naplat, tehdejší doba z ní byla řádně v šoku a já nemůžu jinak, než dát čtyři hvězdičky, protože tahle katarze tehdejšího křesťanství mě prostě zaujala. ()
Filmografie režiséra Niclouxe zrovna velkou důvěru nevzbuzuje, k jeho nepopiratelným úletům a hříchům patří mj. nezapomenutelná Blanche-královna zbojníků, takže jsem k jeho novému dílku přistupoval s předběžnou opatrností. Naštěstí zbytečně. Jeptiška není vyložený neúspěch. Má dobrou kameru, bez výhrady přijímám i herecké obsazení. Na druhou stranu Nicloux není moc vynalézavý v zobrazení komplexní psychologie svých postav, hlavní hrdinka jednoduše trpí, život v klášteře a jeho postavení ve společnosti je redukováno na zoufalou snahu Suzanne uniknout z klece. Tempo příběhu odpovídá pomalému a stereotypnímu životu v klášteře. Motiv lesbické představené a její touhy po hlavní hrdince směřuje v podání Isabelle Huppert ke karikatuře a troufám si tvrdit, že to Niclouxovým cílem určitě nebylo. Diderotova literární předloha měla v době osvícenectví významnou úlohu v probouzení společenských elit a nastavování požadavků na osobní svobodu rozhodování. Dnes už vedeme jiné zápasy a žijeme jinými problémy, takže mám pocit, že zobrazený svět spoutaný přísnými náboženskými pravidly a založený na striktně náboženském vidění světa bude dnešní generaci vzdálený, nepříjemný a nepochopitelný. A ještě na něco bych neměl zapomenout. Suzanne nikdy nepřestala být příslušnicí šlechty, tedy úzce vymezené privilegované vrstvy. Jak ve filmu zaznělo, chudoba je hrozná a obrovská spousta žen by si tehdy s chutí vyměnila své hladovění a plahočení na poli za ten fešácký pobyt za zdmi. Svoboda byla v 18. století ještě hodně luxusní zboží, pro drtivou většinu populace zcela nedostupné. Náboženský dohled, domluvené sňatky, nesmlouvavá společenská pravidla, poddanství atd. dohromady vytvářely svět, který nebyl o nic vlídnější a svodobnější než ten v klášteře. Celkový dojem: 60 %. ()
Až nečekaně působivé drama z prostředí klášterních útrob. Jsem upřímně ráda, že jsem v té době nežila a nikdo mě nenutil odejít do řádu jenom proto, že mí rodiče nemají na to, abych mohla ujídat z jejich stolu. Už ten pocit, že jsem jim jen na obtíž, by byl frustrující. Kdysi byla ale jiná výchova a dívky byly učeny k větší pokoře a poslušnosti. Můj obdiv její tiché upřímnosti, odvaze vzepřít se vnucovanému osudu, nelhat Bohu ani sobě do kapsy a poslechnout své srdce. Měla sedmnáct a půl a už si Zuzka během svého života stačila zažít jak týrání jedné abatyše, lesbického tokání druhé abatyše, tak i pohrdání svých kolegyň ve víře a sem tam nějaký ten plivanec do tváře. Naštěstí ale našla jednoho, zcela nečekaného, spojence. Já bych jeptiškou nikdy být nemohla. Na to je to pro mě až příliš nudně sterilní prostředí. Cítila bych se hrozně moc prázdně a odevzdaně. Jako loutka bez duše. ()
Hašteřivý náhled do života nedobrovolné jeptišky a kulantních praktik svaté stolice. Vskutku poučné a zajímavé, ač mnohdy táhlé a nudné. Přetrpět to jde. A nahlédneme společně pod nejednu krumplovanou sukni černoprdelníkovu. Zvláště pak u Pavlínky je to pohled docela pěkný. 65% ()
Fajn téma. Hlavná hrdinka nemá určite jednoduchý život a film dobre vystihuje, že teror môže mať rôzne podoby. Dobré herecké výkony. Trochu na škodu je však fakt, že v dnešnej dobe pôsobí lineárny príbeh trochu málo dramaticky. Šikovnejší režisér by dokázal z kontrverznej témy vyťažiť viac napätia... ()
Jedna porce kontroverzního materiálu padla na sterilně odvyprávěnej příběh velký rebelky; ta druhá dala vzniknout obyčejný frašce. Nevim no, něco takovýho by Diderot asi uplně neodkejval. (A Louise Bourgoin jako matka představená? WTF?!) [16. Festival francouzského filmu] ()
Rodina, zruinovaná vyplacením věna dvěma starším dcerám, musí tu nejmladší šoupnout do kláštera, nedá se svítit. Ona nebožačka se po marných pokusech o vzpouru ocitá ve spárech dvou pošahaných matek představených. Nejprve je to bigotní sadistka, kterou po měsících šikanování vystřídá pološílená lesbičanka. Vše nakonec vyřeší deus ex machina v podobě bohatého markýze, dívčina pravého (a tajného) otce. Ještě že už končí baroko a pomalu nastupuje věk osvícenství, jinak by příběh nejspíš dopadl tragičtěji. Poněkud mdlá a nepříliš záživná televizní inscenace, tak trochu červená knihovna kombinovaná s antireklamou na katolickou církev, bez výraznějšího emočního náboje, ozvláštněná snad jen Isabellou H. v roli vilné abatyše, tedy v typu role, které jí sednou nejlépe. ()
I přes poutavý projev Pauline Etienne je Jeptiška suchopárným a zdlouhavým filmem, z něhož jsem si toho příliš neodnesl. O nějakém vykreslení dobové atmosféry nemůže být ani řeč a to samé se dá říci o psychologii postav. Jediné, co upoutá pozornost, je režisérova utkvělá představa, že co abatyše, to nějakým způsobem zvrácená mrcha. 30% ()
Nebudu film ani přehnaně chválit ani kritizovat. O poměrech v klášterech se vesměs jenom šušká, zde jsou vidět in natura. Z této strany hodnotím kladně. Nedělám si iluze, že se nevraživost, závist, soupeření a případná tyranie po letech příliš změnily. Na druhou stranu je film opravdu hodně ponurý, napadlo mě přirovnání k Requiem pro panenku. Takže kdo má chuť na ticho, temné klášterní zdi a zlé jeptišky, doporučuji. Za mně průměr. ()
Od Blanche- královny zbojníků (scénář) a Bratrstva kamenů je to pro režiséra posun dopředu. Možná kdyby se film pořádně soustředil jen na jednu etapu klášterního života (tu prostřední) a kdyby se v ní vedle titulní hrdinky svlékla i sadistická matka představená (L.Bourgoinová), byl bych při hodnocení ještě vlídnější. Ovšem to, co tam v závěru předváděla I.Huppertová (resp. její postava), mě spíše rozesmálo, což tvůrce jistě neměl v úmyslu. ()
Velmi pomalý film, chatrný příběh o náboženském fanatismu. Šikana ve jménu Boha. Přesto jsem vydržel až do konce a svým způsobem se mě to nakonec líbilo víc než kdejaký trapný akční film. Jen by to chtělo lepší zpracovaní. Jako zarytý ateista stále opakuji: Veškeré náboženství je zlo. Samej pomatenec a dokonale vymytej mozek. Laska a víra se nedá koupit a vynutit. ()
Úžasná atmosféra, aj kláštorné prostredie, no po dejovej stránke miestami až príliš plytké. Každopádne však bolo zaujímavé sledovať 3 etapy Suzanninho putovanie po kláštoroch - každé z troch dejstiev bolo úplne odlišné, aj keď to prostredné ma zaujalo najviac. Škoda, že dej sa nerozvíjal aj viac do hĺbky a bol tak silne koncentrovaný len na ústrednú postavu a jej vzťahy k Matkám predstaveným. Námetovo to vcelku vynikalo, no bohužiaľ spomínaný dejový vývoj nebol až tak oslnivý ako by si to takýto druh filmov vyžadoval. Ale aj tak dobré, a určite zaujímavé. ()
REziser Guillaume bol az do tohto filmu u mna len zrucny rutiner bez vyraznejsieho taléntu. Soukromé zalezitosti, La Clef 2007 a Cette Femme - la boli len zrucne natocene priemerne filmy, ktore ani slavu nezaznamenali mim o rodnej Francie. Potom Reziser natocil tu koninu Le Concile de Pierre, to bol hnoj regulerny, snad asi zo vsetkych uhlov pohladu. Tuna sa reziser predviedol, ona mala tazky zivot, tak sla do krestanskeho klastora. Film uspesne zobrazuje tvrdy, drsny zivot cernoprdelnikov v klastoroch. Opat je predstaveny muzskeho klastora, abatisa zas zenskeho klastora, Klastorny zivot sa riadi v KR svete 5 - imi regulami - svateho Basilea, sv Benedikta, Frantiska z Assissi, Tomasa Akvinskeho a Ignaca z Loyloly : 77 % ()
Z kláštera vězení. Silný retrospektivně vyprávěný příběh z druhé poloviny osmnáctého století o dívce Suzanne, která Ježíše Krista sice milovala, ale skrovný klášterní život a pouze jedním směrem orientovaný smysl života jí nevyhovoval a toužila se z něj vymanit. Tento nelehký úmysl v tehdejším fanatickém prostředí, plném konvencí a dogmat, je ztvárněný velmi subtilně a zároveň sugestivně, s občasným voice-overem hlavní hrdinky a zásadně pouze s diegetickou hudbou. Kromě tohoto ústředního tématu jsou zajímavé rozličné charaktery tří Matek představených, které stejný nástroj, tedy víru v Boha, používají stejně tak rozličným způsobem. Přitom se nebojí ji až zneužít, kdy je dívka manipulována, ponižována a týrána jen proto, že se nechce vzdát lásky k světu a své svobodné vůle. Jak sama říká: tělo má v klášteře, avšak srdce vně klášter. Tam je svoboda. Tam tepe svět. Francoutský art, jemuž byl předlohou stejnojmenný román Denise Diderota. Suzanne je mrtvá. / Ne matko, žije. Ptáček je mrtvý. ()
Tak s tím, že tam na konec šoupnete Huppert, mimochodem to už mě až rozesmála, to je dost málo. ()
Snad žádný film o ženských klášterech se bez toho neobejde: šikana a lesbení. Sama jsem jeden ženský klášter kdysi navštívila a utkvěly mi dvě naprosto jiné věci: pach dezinfekce nebo snad posvěceného leštidla a jak se sestry k sobě chovaly s archaickou zdvořilostí a tak dokonale uhlazenou laskavostí, až mě to děsilo. Jako kdyby nebyly z masa a krve, ale z vosku. Na téhle Jeptišce mě děsilo ještě něco jiného: jak Suzanne její blízcí uvězní v klášteře ne pomocí fyzického násilí, ale psychického teroru, který způsobí, že musí dlouho trpět ve svém vězení, než se osvobodí nejdřív její duch a pak i tělo. Není to špatný film, ale těch dvou klišé, která jsou otřepanější než polní strašák, už mám po krk. ()
Jeden z tých filmov, pri ktorých som si výborne pospal. ODPAD! ()
Skvěle vyjádřená kritika církve skrze příběh mladé dívky, jež byla donucena vstoupit do kláštera. Film určitě nebude pro každého a chvílemi může působit nudně, ale já jsem byla spokojena. Přesně takhle jsem si totiž představovala filmové ztvárnění knižní předlohy, která je moje oblíbená. Prostě žádná divočina a velká akce. ()
Související novinky
Nová přehlídka francouzského filmu v Praze
Francouzská kinematografie oslovuje tradičně široké masy diváků, a tak se distribuční společnost Film Europe Media Company rozhodla zrealizovat festival Crème de la crème, kde slovenským divákům… (více)