Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Těsně po skončení války, v květnu 1945, se vrací nadporučík Mareš se svou jednotkou do Prahy. Těší se na shledání se svou rodinou, snoubenkou a přáteli. Jeho kolegyně četařka Stáňa ho miluje a bojí se, že ho v novém prostředí ztratí. Mareš navštíví starou paní Stachovou, ale nemá sílu jí řict, že její syn padl. Postupně se dozvídá, že jeho snoubenka je už vdaná, matka a sestra byly zatčeny a zastřeleny a bývalí přátelé jsou mrtvi nebo zmizeli ve víru války. Nalézá pouze starého profesora Blažeje, který pět let nevyšel ze svého sklepního bytu, aby se nemusel setkat s Němci... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (71)

Morien 

všechny recenze uživatele

Drahý bože. Děkuji ti za takové filmy. Které mě odrovnají už na začátku. A na konci skoro nemůžu dýchat. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Martin Frič byl největší režijní hvězdou První republiky i zestátněné kinematografie a Karel Höger byl charismatický herec, kterému podobný styl rolí, jako byl jeho nadporučík Mareš, vyloženě seděl. Třetí hvězdička je konec konců právě za Högera a jeho herectví. Po řemeslné stránce se Návratu domů mnoho vytknout nedá a prvoplánová propaganda se ve Fričově snímku taky nekoná. Dokonce je na začátku filmu zmíněna v jedné větě účast československých vojáků na operacích na západní frontě a bylo to určitě na dlouhá léta naposledy, obávám se, že až do natočení Oázy a Nebeských jezdců. Na druhou stranu, všechny ty šťastné úsměvy, uniformy, sympatičtí rudoarmějci tančící kozáčka, celá ta atmosféra vysílá podprahové signály o době, která vedla ke zglajchšaltování české kultury. Ten film je jako režim v letech 1945-48. Svým způsobem tenhle druh filmařiny považuju za nebezpečnější než ty tupé agitky, které jsou ve své naivitě a přímočarosti strašně snadno identifikovatelné a směšné. Copak asi jeli do Sudet dělat ti sympatičtí vojáci - šířit demokracii? Zkrátka a dobře, po emocionální stránce mně ten film nikdy nesedl. Celkový dojem: 55 %. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Snad budeme ještě dlouho chodit v záplatovaných šatech, snad budeme i hladoví a promrzlí, ale budeme mít teplo tady, v srdcích. A světlo před sebou.“ Všude je cítit poválečný optimismus, radost a družnost (řada scén by jinde vyznívala naivně, zde díky této atmosféře působí přirozeně). Ale hlavního hrdinu čekají kruté chvilky a právě v nich je tento humanistický film nejsilnější. Leckdo sice bude mít problém s prosovětskými odkazy, ty ovšem k ději pasují. A dokonce se tu objeví i něco Spojeneckého, ať už vlajky, Marešova fronta, oblečení (vtipná scéna s kloboukem) či třeba hudba Glenna Millera (ano, rok 1948!). A dojde i na ožehavé srovnávání života v Protektorátu a na frontě. O to víc pak zklame nic neřešící konec, kvůli němuž zůstanu u slušných 4*. „Víte, když se na Vás tak dívám, tak si nedovedu představit, že byste byl schopen někoho zabít.“ - „No ovšem…člověk nepřítele vlastně někdy ani neviděl.“ - „Vážně?“ - „Někdy byla tma, někdy byl daleko nebo…“ - „Takže člověk vlastně ani nezabíjel.“ - „Máte pravdu. Člověk jenom střílel, ale nezabíjel.“ ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Vynikající Fričův film v ryze civilistické věcné rovině přibližuje atmosféru prvních dnů osvobození května 1945 tak, jak ji mohli vnímat normální lidé nejen Česka, ale celé Evropy. Není to idylizující obraz; cítíme tu tíhu mezilidských vztahů, složitost počínajícího mírového života a přežívající tíseň války a okupace.  Mimo plejádu skvělých hereckých výkonů (Höger, Jurdová, Procházková, Štěpánek, Smolík) lze ocenit i uměřený obraz Rudé armády přijímané tak vlídně šťastnými Pražany. O dva roky později dokončuje Frič další podobný film PAST o odbojové organizaci PVVZ (Petiční výbor "Věrni zůstaneme!" ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Válka skončila, slunce zářilo a šeříky kvetly jako o život. Země plná úsměvů, jako sad s krásným ovocem. Život se pomalu vracel k normálu. Byť zachycuje nepatrný zlomek poválečných jarních dnů. Bylo to silné a funkční. Ať bych charakterizoval jakkoli, skutečností zůstává, že to je jeden z nejzajímavějších filmů té doby, a to jak obsahem, tak nádhernou atmosférou pražských květnových dnů. Co k tomu ještě dodávat? Pravda, film už dost zestárl, ale šeřík si uchoval jarní rozkvétání dodnes. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Bohužiaľ roky, ktoré ubehli sú na tomto filme poznať. Predovšetkým technická kvalita, hlavne silný šum, pre ktoré je v dialógoch horšia zrozumiteľnosť. M. Frič natočil v podstate jednoduchý príbeh vojaka, ktorý sa vrátil domov. Žiadne veľkolepé scény nečakajte, je to skôr komornejšie podané. Najviac dojme scéna v ktorej Mareš "Babičke" nedokáže povedať, že jej syn padol. Vo filme prejdeme Prahu krížom -krážom a stretneme mnoho "sovetskych soldatov" a za celkom vydarené považujem i stretnutie s profesorom. Na to, že 5 rokov nevyšiel z domu bol celkom dobre informovaný o situácii na fronte...70%. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Scéna, kde se Kliment snaží oznámit matce svého kamaráda (miloučká nahluchlá Terezie Brzková), že její syn padl, mě úplně zruinovala. Zbytek filmu jsem sledovala v deliriu, ale mám pocit, že to bylo pěkné. Humorná složka působí až nepatřičně vtipně. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Tak tady jsem byl s hodnocením opravdu na vážkách... Námět filmu byl skvělý. Mladý poddůstojník zahraniční armády se v květnu 1945 vrací s jednotkou do Prahy, odkud pochází. Celých těch dlouhých šest let se těšil na ten okamžik až zase doma otevře dveře a uvidí v kuchyni mámu se setrou a setká se se svojí snoubenkou. Ta myšlenka jej držela celou tu dobu strádání, bojů i v lazaretu po vážném zranění nad vodou. Teď je konec války a vše vysněné je přímo před ním. Jenže co to? Snoubenka nevydržela čekaní a když konečně zastihne někoho doma, zjistí, že jsou to cizí lidé... Ti mu mimoděk vypoví, že při bombardování přišli o vša a tak jim byl přidělen tento volný byt. Prý po nějakých popravených, protože jejich příbuzný šel bojovat za hranice.... Mareš navštíví ještě matku svého spolubojovníka, jemuž slíbil, že vyřídí mámě sbohem a předá jí jeho věci... Na to však prostě nemá sílu... Film měl velmi mnoho silných momentů a kdyby vše zůstalo jen v té osobní rovině kdy vysněné se tvrdě střetávalo s válečnou krutou realitou, bylo by to na 5 hvězd. Bohužel rok 1948 už snímek lehce zbarvil do ruda, což může divák vidět na všudypřítomných rudoarmějcích, Sovětech tábořícíh ve Stromovce i ve scéně s profesorem. Smolík nejprve krásně hovoří o glóbusu, který vzteky robil, protože první válečná léta se šeď rozprostírala dál a dál přes celou Evropu na východ a on už se na to nemohl dívat.. Pak ale okřeje, když začne vyprávět o porážce Stalingradu a následně o budování nového Československa... O Spojencích a bojích na západě nic... Přitom paradoxně v posledním záběru, kdy se kolona vozidel šine dle rozkazu do Sudet, jsou všechna auta od jeepů po náklaďáky americká :-). Píseň Poljushko Pole mám rád, ale tady to už byla čistá propaganda a tak jako čtvrtý hlas pískat nebudu... Högera mám rád a byl skvělý, ale mnohem radši než tento film mám snímek Májové hvězdy (1959), který se také odehrává v Praze v květnu 1945. Tři prázdné patrony pro klučíka na dvorku. * * * ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Pěkný poválečný film. V některých svých hrotech - jako například, když Karel Hoger není schopen oznámit staré mamince, že její syn padl, přesto že právě proto k ní přišel - bezmála dokonalý. Jinde zase - zejména v okamžicích, v nichž je vizionářsky prohlašováno, jaký skvělý socialismus nás teď čeká - svádí k nižšímu hodnocení, než si asi zaslouží. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Z takového námětu mohl úplně klidně vzniknout sentimentální žvást, ale Frič i Höger příliš uměli, než aby něco takového dovolili. Do zbytečně sentimentálního balastu sklouzla pouze epizoda s profesorem Blažejem. Mimochodem, kdepak vzal ten chleba, když 5 let nevyšel z bytu? ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Epizodicky štruktúrovaný film o tom, aký bolestivý môže byť návrat domov z frontu. Veci totiž už nikdy nebudú rovnaké a je jedno, že ľudia v podstate áno, len poznačení vojnou. Každá epizódka má svoju myšlienku, občas zamrazí pri akýchsi "chybách v komunikácii", pri filozofickej poznámke ohľadom vojny (zblízka sa na umieranie už iba pozeráme), pri pohľade na človeka, ktorý sa dozvedel, že stratil všetko. Ženy neboli iba obete, čakajúce márne na svojich padlých synov a mužov, ale aj vojačky, nesúce si do ďalšieho života nezmazateľné nočné mory. To všetko v statických dialógových scénach vo filme, založenom na hereckom výkone vždy spoľahlivého Karla Hogera. Na záver dôjde na polemiku, čo je tým skutočným návratom domov a zároveň dôkazom toho, že veci sa skutočne nenávratne zmenili. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý film. Na prvý pohľad je to kaleidoskop príbehov a osudov vojakov vracajúcich sa domov s ústrednou postavou npor. Mareša. Všetko by bolo v poriadky, veď Karel Hoger podáva štandardne výborný výkon. Nedá sa však prehliadnuť, že celý film je poznačený dobou svojho vzniku. Nie je ešte úplne červený, ako filmy nakrútené o rok neskôr, ale tá ružová môže byť nebezpečnejšia ako červená. Karty už boli rozdané a tento film je cenný aj ako dokument posúvania hraníc. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Radostné dny osvobození v neradostných událostech. Film stojí především na dvou scénách, které mají až mrazivě izolující funkci. To když přichází hlavní hrdina v podání Karla Högera oznámit stařičké paní, že její jediný syn, na něhož stále čeká, padl a poté když navštíví starého profesora v jeho sklepním provizoriu, ze kterého nevyšel celých pět let. Každé ze scén dominuje herecký výkon, v první Terezie Brzkové a ve druhé Františka Smolíka. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Co bylo, je zaplaťpánbůh za námi a teď se budeme těšit na to, co přijde... Ne tak celkem. Radostné chvíle ze šťastného konce 2.světové války postupně střídají smutná poznání reality. Osvobozením skončila jedna kapitola dějin, ale důsledky dřívějších událostí pokračují dál, když válečného hrdinu s hodností nadporučíka čeká povinnost odjezdu do pohraničních Sudet ve věci odsunu pozůstalých nacistů z republiky... V krátkém, ale pozoruhodném období čs.kinematografie 1945-48 vznikla mezi řadou zajímavých filmů s náměty ze současnosti i tahle spoločenská reflexe o dojmech a důsledcích z nedávno ukončené války i poválečných poměrech v pražském prostředí. ,,Člověk se vlastně bojí smrti jenom když není docela blízko ní, pak už se na ní jenom dívá... a někdy byla tma. Člověk pak vlastně ani nezabíjel, člověk jenom střílel." Film sledující osud a zážitky nadporučíka, jeho kolegyně četařky a dalších dávných známých nemá sice jako celek jednu stálou zápletku, ale obsahuje řadu silných momentů. Nejdřív, kdy se nadporučík Mareš odhodlává říct mámě svého padlého kamaráda o smrti jejího syna, podruhé když navštíví opuštěného profesora, který skoro celou válku nevyšel ze strachu z bytu a potřetí, když se po řadě jiných zpráv dozvídá i o smrti svojí maminky a loučí se se svým bývalým bytem, který byl za války rozprodán a znovu prodán někomu jinému. Filmu dominuje kvalitní scénář a vynikající herecké výkony, vedle tradičně skvělého Karla Högera v hlavní roli bych zmínil Františka Smolíka (profesor Blažej) a Terezu Brzkovou. 95% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Návraty z vojny sú vždy ťažké. Nie len v živote, ale aj románovo či filmovo. Vždy sa vrátite niekde, aby ste videli, že sa všetko zmenilo natoľko, že tam v podstate nepatríte. Ďalší z filmov natočených tak tesne po vojne, že to celé tou atmosférou ešte dýcha. Veľmi reálne. Začínajú sa však už objavovať oslavné chorály na udatných sovietskych vojakov, všetko sympaťáci, mierumilovní ľudia, žiadne znásilňovanie sa z ich strany nedialo. Na rok výroby ale pochopiteľne stvárnenie. ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Návrat domů jednoznačně připomene krásný Wylerův film Nejlepší léta našeho života, vzniklý o dva roky dříve. (Skutečně bych nevylučoval, že se jím autor námětu a scénaristé inspirovali, neboť NLNŽ měla v té době v ČSR značný ohlas.) Hlavní příběhový rozdíl spočívá v tom, že zde nesledujeme osudy několika navrátilců z 2. sv. války, ale vlastně jenom jednoho - důstojníka, hraného Karlem Högerem (je tu samozřejmě oceán vedlejších postav). I Höger, podobně jako hrdinové Wylerova snímku, zjišťuje, že všechno je naprosto jinak: Stará láska se za války vdala, rodiče byli zastřeleni, přátelé zmizeli do všech koutů světa. Jen starý pes ho poznal... totiž, to je zase Homér. Pardon. - Návrat domů je krom výborných hereckých výkonů pozoruhodný také faktem, že Höger v tomto filmu z roku 1948 hraje důstojníka-klaďase, který se vrátil ze Západu. Asi tedy tušíme, proč se film v příštích letech mnoho nereprízoval a tak víceméně úplně zmizel z divácké kolektivní paměti... ()

snaked 

všechny recenze uživatele

Naprosto výborné. A Karel Höger tady opravdu exceluje. Vedle Ošklivé slečny, Školy otců a Mrtvého mezi živými jedna z nejlépe zvládnutých rolí. ()

Morholt 

všechny recenze uživatele

Vůbec nechápu, proč je Návrat domů tak opomíjeným filmem. Podle mě patří k tomu nejlepšímu, co kdy Frič natočil. Navíc se jedná o téma, které je v naší kinematografii takřka bílým listem. Těch návratů z války jsme jistě zažili dost, ale buď se jednalo o budovatelské škváry plné písní a prací a po revoluci to naopak byly zpracování zabývající se persekucemi vojáků bojujících v západních armádách. Návrat domů však pojednává o osudu tisíců vojáků, kteří se vrátili domů a v radostných dnech osvobození nacházejí své snoubenky vdané, rodiče i blízké mrtvé a i když si splnili svou touhu a osvobodili svojí zem, náhle nevědí, co dělat, protože jim chybí pevný bod, do kterého by se vrátili. A tak hledají. Film nabízí několik silných scén, přičemž nejintenzivnější je ta s Terezií Brzkovou, které hlavní hrdina přichází oznámit smrt jejího syna. Herci byli do jednoho výborní, přičemž všem podle očekávání vévodil Karel Höger v jedné ze svých nejlepších rolí a jsem rád i za to, že vzdor roku natočení se film vyhnul výraznější komunistické propagandě. I když o dva roky později by to vše nejspíš vypadalo jinak. 90% ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Pan Martin Frič to se mnou vždycky uměl, tentokrát mi dal nahlédnout do poválečných dní v Praze roku 1945, kde rozehrává příběh mladého nadporučíka Mareše - mimochodem výborný Karel Höger - a najednou je všechno jinak, než si myslela hlavní postava a než jsem já očekávala... Smutná dohra 2. světové války, zpřetrhaná přátelství, ztracené lásky, ztráta rodiny... A přes ten tíživý zmar i pocit radosti a štěstí, že válce odzvonilo a život se snad začne postupně vracet k normálu... ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Další smutný důkaz, jakou cestou se mohl ubírat náš film, nebýt únorového převratu (i když tento film vznikl již po něm). Řemeslně až uchvacující dílo, které výborně vystihuje nadšenou a hektickou atmosféru osvobozeného města, do kterého je v zajímavém kontrastu vložena temnější linie nadporučíka, který postupně přichází o všechno co měl. Film je naprosto zbaven naivity a patosu a ideologická stránka je silně potlačena, dá se říct, že některé její prvky nejsou vůbec záměrné, ale věrně charakterizují dobu krátce po osvobození. Je zde několik působivých scén, jako návštěva u matky zemřelého vojáka, až expresivní scéna ze skladu šatů i věty učitele ze sklepního bytu plné naděje. Výkony herců jsou zde navíc vzácně vyrovnané a to i v ženských figurách, ktěré zde působí živě a vůbec ne křečovitě (příjemně na mě zapůsobilo ztvárnění Marešovi bývalé partnerky). ()

Reklama

Reklama