On a jeho sestra

Tohle musí být nejslabší film s Vlastou Burianem. Moc se tady snažil. Měl na sobě jednu z tolik oblíbených uniforem. Hláškoval a dokonce předváděl zpěv ptáků. Ale to všechno přišlo jaksi v niveč. Většina toho, co se tu dělo, mi přišla trapná. Písnička se psaníčkem je děsně vlezlá a jak se vám jednou vleze do hlavy, tak tam pevně zakoření. Měla jsem co dělat, abych se jí zbavila. (14.05.2012)

Přechod z němého na zvukový film se zdál být přirozenou součástí technického vývoje československé kinematografie, přesto se novým podmínkám dokázala přizpůsobit jen hrstka vyvolených. S koncem dvacátých let vstoupili do ateliérů také noví mladí lidé, jejichž talent a odvaha měli být využity v následujícím období, plném netušených možností, které nabízel zvukový film. Martin Frič tehdy teprve sbíral režisérské ostruhy u svého guru Karla Lamače, jehož rozpolcená osobnost mezi dvěma zeměmi vyžadovala nástupce a pokračovatele zároveň. Laciný operetní kus z pera Bernharda Buchbindera zpočátku nenasvědčoval nic o své výjimečnosti, tu získal teprve s příchodem Vlasty Buriana a Anny Ondrákové, gigantických filmových hvězd s tehdy již mezinárodním renomé. Pásmo burianovských skečů, grimas, slovních i pantomimických hříček, jimiž je titulní postava poněkud prostořekého listonoše obdarována, se ocitá ve vzácné shodě s klaunstvím Ondrákové, působícího na vlně naivního herectví a zúročujíc tím nemalé zkušenosti z předchozích období. Hudba a písničky, kterých je film v některých momentech doslova předimenzován, dnes již stěží naleznou své posluchače, přesto alespoň ta o růžovém psaníčku přežila v různých variacích jejich autory. Dryáčnicky podbarvený snímek, směle zapadající do Burianovy početné filmografie, je nenahraditelným dokladem prvních experimentů s českou zvukovou kinematografií, která zatím jen pomalu odvykala manýrům minulých dekád. (03.10.2008)

On a jeho sestra, to je především neskutečně dementní písnička o růžovém psaníčku, která mi lezla krkem už při prvním zpívání, ale v celém filmu jede minimálně pětkrát dokola. Taky je to ale naprosto úžasná Anny Ondra(ková:-) se kterou jsem bohužel měl čest jen v Hitchcockově soundtestu, ale rozhodně mám v úmyslu to co nejdříve napravit. (19.09.2008)

Povedená taškařice stojí na výkonu Vlasty Buriana, který ve zvukovém filmu znásobil své možnosti komika. Odhlédneme-li od roku vzniku filmu, pak musíme hodnotit čtyřmi hvězdičkami, třebaže zvláště závěr filmu utrpěl některými slabšími místy, zvláště kolem stávky herců po přestávce. Anny Ondráková se ke své roli dokonale hodila stejně jako Olga Augustová v roli operetní divy. (31.01.2019)

Musím říct, že mě tento film v žádné své části přehnaně nenudil ani neotravoval, což se nedá říct zdaleka o všech filmech s Burianem a obecně o prvorepublikových filmech. I když se nejedná o nic převratného, tak Anny Ondráková je sympatická a zábavná a celkem v pohodě udrží film na 3hvězdičkovém hodnocení. (16.03.2012)