Entrelobos
Wolfsbrüder
Among Wolves
Režie:
Gerardo OlivaresScénář:
Gerardo OlivaresKamera:
Óscar DuránHrají:
Juan José Ballesta, Manuel Camacho, Sancho Gracia, Carlos Bardem, Alex Brendemühl, Eduardo Gómez, Luisa Martín, Dafne Fernández, Antonio Dechent (více)Obsahy(1)
Fascinující záběry divoké přírody a střízlivě, i když zároveň empaticky ztvárněný příběh „vlčího dítěte“ přináší snímek Mezi vlky. Jeho zápletka vychází ze skutečných událostí ze šedesátých let, kdy byl sedmiletý Marcos nejprve prodán svými zchudlými rodiči a poté umístěn jako pracovní síla k pasákovi koz Atanasiovi. Když Atanasio zemře, je Marcos ponechán o samotě jen ve společnosti zvířat. Jeho osud je podán jako příběh o osobním hrdinství a sžití s přírodou, který tvoří méně emocionálně vyděračskou opozici vůči americkým rodinným filmům. (Febiofest)
(více)Recenze (15)
Chvílemi ve mně tenhle příběh evokoval Mauglího, ale to byl jen moment. Jinak to byla spíš nádherná vizuální podívaná na exteriéry a nejen na ně. Našla bych tam neskutečné množství inspirace pro wallpapery. Ty pohledy do vlčích očí, či do těch sovích byly neskutečně nádherné. Jeden z těch filmů, kde vlka musíte milovat a představa, že něco takového bylo i z části reálií, je fascinující i když se přiznám, že jsem občas musela přimhouřit jedno až dvě očka. Ale závěrečná slova Marcuse měla něco do sebe. ()
Hezky se na to kouká, ale nesmí se u toho moc přemýšlet. Taková tuctová pohádka o přátelství kluka a smečky vlků, která sice kulhá na obě nohy, ale na jedno podivání s jedním okem zavřeným se to dá vcelku ve zdraví přežít. Jinak spíše lehčí zklamání a hodně ušmudlaná trojka. ()
Krásné záběry přírody a obrazy ze života zvířat jsou hlavními klady tohoto filmu. Samotný příběh je asi skutečnými událostmi inspirován jenom lehce, ale když to všechno člověk bere spíše jako nějakou pohádku či legendu, potom si dobrodružství kluka, ke kterému byla příroda milosrdnější než vlastní lidská rodina, příjemně užije. ()
Objev jazyka přírody v poslední třetině filmu byl – přes dosti strmý hiát – opravdu krásný, ale – mám pocit – že neorganický s celkem. Jako by efektně snímaná krajina měla zastínit neobratnost vyprávění a neutralizovat pravou – a nesnesitelnou – tíhu těla. Předlouhá expozice, která měla zhmotnit duši hrdiny, se jevila jen jako čekání na vlky, a když přišli, zbylo jen věrohodně aktualizované mauglíovské schéma (což jistě není málo), podpořené kulturním (ne-li civilizačním) dramatem a žel i nesnesitelnou syntetizátorovou hudbou. Intimita ani nestačila vyhasnout bez ohledu na udržovaný oheň – nezaplála totiž: nadlidské měřítko všemocné kamery, proti-smyslové zpomalování vzácných záběrů zdůvěrňování s přírodou a podobné sugestivní postupy uměle exponovaly prožitek tak, jako elektrické světlo ve starých kostelích nemilosrdně praží barvy křížových cest stvořené pro mihotavé plameny voskovic a jim odpovídající nesmělý zrak. Zde se jen zíralo zrakem inscenovaného přírodopisného dokumentu, a zdaleka se nezřelo, a zbyl nanejvýš dobrodružný román, za nějž by se patřilo poděkovat, kdyby – nešlo o život. Závěrečné dojetí mělo prostoupit celek, a ne ho pointovat. Trpký úděl filmu být zrozen pro biograf, a ne pro život sbližujících se. Jediné zavytí lidského vlka by celé to kino zastínilo – přesněji zazářilo… - a pak by se ve všech hrudních koších mohla rozeznít patřičná ozvěna. ()
Není to kdovíjaký filmařský skvost, ale z hlediska duchaplného, citlivého příběhu a krásných detailů mě to odzbrojilo a nemohla jsem se ubránit ani slze dojetí. V jednoduchosti je síla. ()
Dobrodružná pohádka skutečným příběhem asi opravdu jen lehce inspirovaná, která na mě jak výpravou, tak režií a kamerou působila filmařsky spíše televizním dojmem, občas až na hraně hallmarkovského kýče, ale mající velkou výhodu v krásné přírodě a líbivé hudbě. ()
Moc hezký snímek o malém klukovi, který zůstane vlivem okolností sám v horách a sžívá se s prostředím a místními zvířecími obyvateli, především vlky. Bylo to jako koukat na přírodopisný dokument s filmovým dějem. Ten sice není nijak zvlášť originální, ale ty krásy okolní krajiny a všudypřítomných zvířat to hravě vyvážily. ()
za prvé dve tretiny filmu vysokanska spokojnosť pekny chlapec s uprimnymi očami nadherna sceneria, jednoduchy a krásny príbeh. ()
Čekal jsem,že se chlapeček naučí ke konci i plachtit..) 3 hvězdy za zvířátka,přírodu a prcka. Gracias a Hastala la vista. Pablo ()
Drsné dětství, drsná práce, drsní lidé, kteří nemají snad ani špetku citu. Společnost přísně rozděléná do kast, nebo dokonce do tříd, kde je naspodu společnosti ten, kdo má to největší srdce - starý Atanasio. K takovému člověku se dostane malý Marcos a i když se zprvu obává, jaké hrůzy ho čekají v tom údolí, ve kterém "přežije jen ten, kdo má koule", ukazuje se, že právě toto místo a tento starý muž jsou to nejlepší, co zatím v životě Marcos zažil... ()
No konecne dobry film :-D! 4*, huraaaaa!! ()
Gerardo Olivares (režisér) se mohl osvobodit od závěrečného patosu. Velká škoda toho závěru, jak tam už dospívající Marcos má snahu létat, Nebudu to kritizovat. Posledních dvacet minut se mi prostě nelíbila. Jinak to bylo takový klidný, pohádkově příjemný pokoukáníčko, i když asi životní příběh. ()
Príbeh o vzťahu človeka a zvierat v peknej prírode pod skvelými zábermi. Tento prejav koloriky pôsobil veľmi pozitívne a to hlavne, oku ľahodiaco. Už dramaturgická štruktúra deja nebola tak prepracovaná, čo malo za následok, že dojem nevyváženia s celkovým akceptom príbehového ponímania zlyhal. ()
Jedním slovem - krása. ()
Pro mne o něco slabší než Olivaresovi Králové hor. Méně uvěřitelný příběh ( i když se zakládá na reálných událostech ), plus exteriéry španělského středohoří pro mne nemají takové kouzlo jako francouzské Alpy. I tak jde však o fascinující story o soužití člověka s přírodou a člověka se zvířaty. Kdy z nás by občas nezatoužil byl šťastný pouze pro to, že máte co do úst, u čeho se ohřát a někoho pohladit. ()