Princezna se zlatou hvězdou

Fričovi se povedlo natočit rudou agitku jako pohádku, která bude okouzlovat i po padesáti letech. Jinak je to klasika, kterou mezi evergreeny nedotáhla vzletně přehrávající princezna s mladým poněkud melancholickým králem, ale především humor a vedlejší postavy, které je obklopují. Ať už je to Neumannův kuchař se svými vařečkami, Vinklářův kuchtík Janek, Růžek jako nezapomenutelný Kazisvět VI, Effa jako pobočník, Smolíkův starý král nebo Kohoutův kancléř, neustále škodolibě deptající kuchaře. (29.05.2011)

Čím to je, čím to je, že jsem tuto pohádku vždy překousal jen hodně ztěží a později se jí raději vyhýbal? Prostě mi to celé nějak nesedělo a já se nudil a nudil. Tato pohádka postrádá něco čím by mě zaujala. Je taková suchá. Nevím co bych dodal, jen snad že se omlouvám příznivcům tohoto díla, ale mě tato pohádka prostě a jednoduše nebaví. Čus. 50% (28.12.2007)

Zvláštní úkaz – pohádka, která je hrozně zastaralá (i na svou dobu), směšná a v některých fázích dokonce nevkusně kýčovitá. Ráž ani Kyselková moc hrát neumí (uchytili by se spíše coby recitátoři) a legrační básnivé dialogy jim ani trochu nejdou. Do toho věčný záporák Růžek, který dal do svého diktátora všechnu sílu. Jenže co na tom všem, zvláštní podmanivovst této pohádky vše vynahrazuje. Nádherný únik do pestrobarevného světa, kde nic neschází a všichni jsou nesnesitelně optimističtí. Přesně tohle od pohádky očekávám a v čase svátečním opakovaně vyhledávám. Princezna se zaltou hvězdou je mým průvodce štědrého dne už dlouhé roky a oproti jiným nemám pořád dost. Skvost! (31.12.2005)

Upraveno v červenci 2020. Film Princezna se zlatou hvězdou je rozkošnou koláží z nadýchaných vláken pestrobarevného chvění radosti. Je složená ze zpěvů, pocitových tanců, lekce slušného chování, osvětové propagace zdraví prospěšného mytí rukou, srozumitelného načrtnutí stran dobra i zla a jednohlasného politického provolání, deklarujícího masové lidové odhodlání ochrany státní svrchovanosti před případnou germánskou, a prozápadní, agresí. Pohyb je zkrocen geometrií a choreografickým řádem, smyslné barvy svůdně nakrucují boky, malíř vehementně oslavuje kýč přírody a slova si vědomě budují nejvýhodnější výchozí pozici pro skotačení rýmu, škádlení v ohebnosti i souslednosti a připravenost k pohotovému odrážení útoků. K. M. Walló s Martinem Fričem nezapomínají dodat k té představě Boženy Němcové nadhled, karikaturní ironii a prostořeké provokování, dětem jsou nastíněny základní charaktery lidského chování a je jim nenásilně zdůrazněna závažnost výběru životního partnera pro vnitřně naplňující pocit štěstí. Hrdinkou podstaty pohádky je Lada (velmi příjemná Marie Kyselková), ctná, přestože naivně důvěřivá, princezna. Útěk není pošetilou snahou o ochranu vlasti, ale vzepřením se tradicím a upřednostněním individualismu, byť posláním je vlastenectví. Lidem milovaným hrdinou bez bázně a hany je Radovan (příjemný Josef Zíma), princ, nejspravedlivější mezi spravedlivými, nejmoudřejší mezi moudrými, nejušlechtilejší mezi ušlechtilými. Hrdina, jak má být! Důležitou postavou je Kazisvět VI. (velmi zajímavý Martin Růžek), autoritativní král sousední země a chamtivý chlípník s uchvatitelskými pudy. Růžovoučké mládí je chutnou kořistí. Výraznější postavou je Hostivít (velmi příjemný František Smolík), stařičký král a senilní Ladin otec, který již není schopen čelit neskrývané vnější agresi. K výraznějším komickým postavám zde patří vrchní kuchař (velmi příjemný Stanislav Neumann) prince Radovana. Zdobí ho dobrosrdečnost a zbytečně paniky strachu, neboť absolutistická krutost je v jeho zemi již minulostí. Z dalších rolí: nezištně a s láskou pomáhající chůva princezny Lady (Jarmila Kurandová), bezelstný kuchtík Janek (Josef Vinklář), statut majestátu moci pomalu překračující princův maršálek (Eduard Kohout), starý princův rádce (Theodor Pištěk), ústup jistící Kazisvětův pobočník (Karel Effa), odhodlaná milovnice koní a princezna Florindella z Hyrkánie (Květa Fialová), či dětinská vévodkyně Glorie (Stella Májová). Princezna se zlatou hvězdou patří k nejtradičnějším českým filmovým pohádkám. Její přednost stojí na pestřejším uměleckém záběru, cirkusácké poetice halasného a flitry nazdobeného podbízení a podstavci naprosto srozumitelného úderu blesku. Rozkošně nadnesená a probarvená pohádka. (02.10.2009)

"Vydejte mi Ladu, princi Radovane. Je mou snoubenkou a ženou mou se stane." Já si myslím, že z právního hlediska má Kazisvět VI. na princeznu Ladu nárok. Určila podmínky, za kterých si ho vezme, on je splnil a ona prchla, potvora jedna. Ale je to pohádka a právní oddělení o vánocích nemaká, takže já si to užiju. Zase. Pokolikáté už? Ani nevím, ale k mým vánocům tak nějak patří pozdrav Kazisvěta s pobočníky, podivné rýmovačky i zmatený kuchař. (26.12.2017)