Přísně tajné premiéry

Pro mne především naprosto geniální Čestmír Řanda v roli šéfa zločinců Jecha. To jakou obdařil svoji postavu dokonalou grácií, suverenitou a drzostí zároveň je úžasné. Scény ve kterých vyvíjel nátlak na spisovatele Hudce v podání Jiřího Sováka jsou to nejzábavnější na celém filmu. Za nejlepší považuji tu, kde Jecha s Hudcem doplní v rozhovoru postava kapitána Klikara z kriminálky a rozjede se scéna plná narážek a dvousmyslů, během níž se vyplatí sledovat především mimiku Čestmíra Řandy. Závěr se mně nelíbil a Bohdalová taky nenadchla. V součtu za skvělého Řandu a výborně sekundujícícho Sováka i přes menší nedostatky pěkné čtyři hvězdičky a dobře jsem se bavil. (29.05.2011)

Líbilo by se mi, kdyby se postava Jiřího Sováka ještě více vzpouzela, o tom, k čemu její nápady slouží, neměla od samého počátku ponětí a alespoň chvíli byla mistrným zločineckým mozkem nevědomky. I přes tuto výhradu jsou ale Přísně tajné premiéry více než dobrou, perfektně zrežírovanou komedií se spolehlivým obsazením (Čestmír Řanda přímo neskutečně válí). Pokud by bratři Coenovi chtěli natočit remake jednoho našeho filmu, měl by to být nejspíše tento. (09.04.2015)

„Blázníš?! Copak jsi neviděl, že vyjíždíme na hlavní? Si nás moh voba zabít!“ - „No, taky by to bylo řešení.“ Tohle Fričovo dílko mi dlouho unikalo, ale nakonec jsem ho dostihl. A jde o velmi příjemné překvapení. Sovák je jako zneuznaný génius velmi zábavný, zloduch Řanda mu dělá více než obstojného protihráče, navíc jejich dialogové výměny jsou zdařilé. Avšak to nejlepší na tomto filmu je mistrně napsaný manželský pár v čele se skvěle sehranými Sovákem a Bohdalovou. Hláška střídá hlášku (např. ikonická: „Láďo, já už jsem zase tak unavená.“), až je člověku skoro líto, že se pozornost tu a tam přesouvá k plánování a krádežím. Směrem ke konci začne tempo filmu trochu zpomalovat, aby najednou nastoupil „nový hráč“ na scénu a ten „výbuch“ je výbornou tečkou. Celkově je to za slušné 4*. „A na co je náš člověk stavěnej?“ - „No rozhodně ne na tu vaši Akci 57. Podívejte se, já neříkám, že by se u nás nekradlo, krade se, ale jinak, po našem, v malym, ale za to důkladně a neúnavně, prostě ta velikost malýho českýho člověka přímo děsí.“ (03.02.2017)

Nevím, čím si tento anachronický zmetek zasluhuje stejné hodnocení jako Hoblova Ztracená tvář. Nevím, jak přišel Bart na to, že "režisér Frič se dokázal postupně vyrovnávat s trendy v historii našeho filmu". Podle mne mohou být Přísně tajné premiéry zajímavé především pro české filmové studenty jako nejkatastrofálnější možná varianta spojení v prvorepublikově-protektorátní tvorbě uvízlého režiséra společenských komedií a dramat se socialistickým standardem (herecky zde ztělesněným Sovákem s Bohdalovou a Řandou). Výsledné cosi, co snad mělo být moralistní crazykomedií, je nicneříkající nefunkční paskvil, slabý právě tak, jako je slabá televizní hra hlavního hrdiny, jejíž hlavní hrdina napsal televizní hru atd. On i ten název (dost strašný) by mohl rezonovat pouze v době, která je zvyklá prožívat "premiéry" (samozřejmě veřejné) jako společenské události. Z hlediska názvu není snad bezúčelné, že šíleně zrychlený závěr vrcholí unikátní módní přehlídkou a končí fingovaným filmováním. Za zmínku stojí, že jde o jeden z filmů, v nichž dostal menší štěk Ladislav "Černý Petr" Jakim. (11.06.2015)

Tak narozdíl od Tosima vidím zásadní chybu právě v tom námětu. O jeho originalitě vůbec nemůže být řeč, to ale nic nemění na tom, že ten nápad je velmi nosný a tady jaksi "nedonošený", jestli mi rozumíte. Přesto všechno - precizní režie Martina Friče a snaživí herci způsobují, že to rozhodně za shlédnutí stojí. (24.11.2003)