Strictly Secret Premieres
Režie:
Martin FričKamera:
Jiří TarantíkHudba:
Jaromír VomáčkaHrají:
Jiřina Bohdalová, Jiří Sovák, Čestmír Řanda st., Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Jiří Němeček, Otto Šimánek, Jaroslav Cmíral, Mirko Musil, Jan Maška (více)Obsahy(1)
František Jech, lupič odborně vyškolený v Americe, nemá pro organizování loupežných akcí potřebnou míru fantazie. Vladimíru Hudcovi, autoru detektivních románu a scénářů, naopak vyčítají jeho kritici, že jeho zápletky jsou nepravděpodobné. Jech po přečtení Hudcových knih je přesvědčen, že spisovatel je ten pravý muž, který jemu a jeho spolupracovníkům může pomoci. Spisovatele navštíví a ten mu v nezávazném rozhovoru o detektivních zápletkách v literatuře poskytne nevědomky návod na krádež vzácné kostelní sochy. Bezmocný Hudec pak pozoruje jak se jeho fantazie stává realitou a chce všechno oznámit Bezpečnosti. Ale Jech dobře zaplatil, a navíc velkou chválou uspokojil Hudcovu ješitnost. Také další loupež podle Hudcova receptu je úspěšná. S finančním výsledkem je nejvíc spokojená Hudcova žena. Hudec se pokusí naznačit všechno příteli Klikarovi, kriminalistovi, který případ vyšetřuje. Ten se mu ale vysměje. Hudec proto napíše televizní hru, kde popíše seznámení s Jechem i průběh všech loupeží. Diváci však přijmou jeho hru jako komedii. Tehdy Hudec převezme velení v gangu a naplánuje uloupení módních modelů. Šéfem ale není dlouho, vedení se zmocní jeho žena, která se inspiruje starším Hudcovým námětem na vyloupení Národní banky s pomocí tanku během fingovaného natáčení filmu z pražské Květnové revoluce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (85)
Nečekaně se rozvíjející příběh vrcholící spíše kdesi v americké crazy komedii než v českém tradičním stylu, ale je opravdu radost sledovat zvolna šílícího Jiřího Sováka aneb jak je ta zlodějna vlastně jednoduchá, když má člověk dost fantazie. 80% ()
S lehkou opatrností přiznávám, že mé hodnocení zastiňuje sympatie pro námět, který je ale opravdu neodolatelný. Musí se to vidět. 90%. ()
Kupodivu nadprumerne zabavny snimek, ktery tezi hlavne ze skveleho osazeni v cele s Jirim Sovakem, ale vzhledem ke kvalitni tvorbe let sedesatych pouze slusnejsi nadprumer. ()
V kontextu malých českých poměrů bláznivá komedie nestora české kinematografie Martina Friče, který se v poslední etapě své tvorby (komedie s krimi zápletkou) utápěl v nadsázce a levných satirických přesazích. Ať už je herecké umění všech dobových hvězd jakékoliv, nelze přehlédnout fakt, že film je natočen na špatném filmovém materiálu a námětově vystavěn na špatných premisách - v rámci poukazování na českou provinčnost a malost se po formální i obsahové stránce sám staví coby provinční a malý... Herecké obsazení je ale úžasné... ()
Tak narozdíl od Tosima vidím zásadní chybu právě v tom námětu. O jeho originalitě vůbec nemůže být řeč, to ale nic nemění na tom, že ten nápad je velmi nosný a tady jaksi "nedonošený", jestli mi rozumíte. Přesto všechno - precizní režie Martina Friče a snaživí herci způsobují, že to rozhodně za shlédnutí stojí. ()
Nezařadil bych film do zlatého fondu naší kinematografie, ale dobrý film to je. Režisér Frič se dokázal postupně vyrovnávat s trendy v historii našeho filmu a tak většina jeho filmů se do doby svého vzniku dobře zapasuje. Zdá se mi ale, že kvalitu filmu pozdvihuje ani ne tak režie, jako spíš herecké výkony Jiřího Sováka a Čestmíra Řandy. Bohdalová je v každé komedii stejná. U ní nic nového. ()
"Když jste mě zneužil, měl bych vědět všechno, aby v protokolu nebyly mezery." Mám porozumění pro to, aby se u nás kradlo světově. Jak jsem se dozvěděl, tak my krademe málo leč vytrvale, takže jsem se na trochu světovosti docela těšil. A nebyl jsem zklamán. Oblafnutej geniální mozek alias spisovatel Hudec mě bavil chrlením nápadů, šarmantní padouch Jech zase svým odhodláním a nechápavej kapitán Klikar svým jedinečným přehlížením úmyslně zanechanejch stop. Nyní již vím, že uniforma krade tváře, že ženský jsou háklivý na sekeru a že k vykradení banky se nejlíp hodí tank. To se jednou může hodit. ()
Mám problém si film jakkoliv mentálně zařadit. Žánr, rok výroby, ansámbl - všechno je na svých místech, ale jako by zároveň nebylo. Námět je skvělý, ale provedení mi udělalo zmatek na duši. ()
Frič patřil k velkým hvězdám naší kinematografie a nebylo pro něj proto obtížné angažovat ty nejpopurárnější a nejlepší herce své doby. Jakkoli scénář je slušný (přinejmenším z pohledu současné české produkce), to, co vyzdvihuje Přísně tajné premiéry do nadprůměru, je právě herecké obsazení a odvedené herecké výkony. Za Sováka a Bohdalovou + závěrečný nápad s tankem musím dát čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem 70 %. ()
„Blázníš?! Copak jsi neviděl, že vyjíždíme na hlavní? Si nás moh voba zabít!“ - „No, taky by to bylo řešení.“ Tohle Fričovo dílko mi dlouho unikalo, ale nakonec jsem ho dostihl. A jde o velmi příjemné překvapení. Sovák je jako zneuznaný génius velmi zábavný, zloduch Řanda mu dělá více než obstojného protihráče, navíc jejich dialogové výměny jsou zdařilé. Avšak to nejlepší na tomto filmu je mistrně napsaný manželský pár v čele se skvěle sehranými Sovákem a Bohdalovou. Hláška střídá hlášku (např. ikonická: „Láďo, já už jsem zase tak unavená.“), až je člověku skoro líto, že se pozornost tu a tam přesouvá k plánování a krádežím. Směrem ke konci začne tempo filmu trochu zpomalovat, aby najednou nastoupil „nový hráč“ na scénu a ten „výbuch“ je výbornou tečkou. Celkově je to za slušné 4*. „A na co je náš člověk stavěnej?“ - „No rozhodně ne na tu vaši Akci 57. Podívejte se, já neříkám, že by se u nás nekradlo, krade se, ale jinak, po našem, v malym, ale za to důkladně a neúnavně, prostě ta velikost malýho českýho člověka přímo děsí.“ ()
Těžký život dobrodruha to sice není, ale místy mohou Přísně tajné premiéry připomínat i zajímavější a lepší filmy Mac Friče. Frič to neměl po Pytlákovce věru snadné, jeho tvorba v 50. a 60. letech byla skutečnou jízdou na horské dráze. A v žádném případě mi není jasné, čím ho okouzlila právě Bohdalová v kombinaci se Sovákem. Z jiného hlediska je na Přísně tajných premiérách vyloženě pozoruhodné jak štědré a pestré byly výstupy z kostýmní dílny, což si Bohdalová patrně užila jen v Dámě na kolejích a tady (respektive v Dámě si prošla 12ti kostýmy a dílčími variacemi, zde se dočkala 13ti kostýmů a taktéž dílčích variací). A samozřejmě by byl můj divácký zážitek kompaktnější, kdybych se nemusela zdržovat se špatnými kopiemi z Barrandova, CSF a rovnou jsem měla k dispozici kvalitní přepis vysílaný na ČT. ()
Líbilo by se mi, kdyby se postava Jiřího Sováka ještě více vzpouzela, o tom, k čemu její nápady slouží, neměla od samého počátku ponětí a alespoň chvíli byla mistrným zločineckým mozkem nevědomky. I přes tuto výhradu jsou ale Přísně tajné premiéry více než dobrou, perfektně zrežírovanou komedií se spolehlivým obsazením (Čestmír Řanda přímo neskutečně válí). Pokud by bratři Coenovi chtěli natočit remake jednoho našeho filmu, měl by to být nejspíše tento. ()
"Pane vrchní, odneste ty šraňky, my s tím stejně neumíme jíst" Úderný scénář je hlavní kladem tohoto dílka, které dokáže příjemně pobavit. ()
Nevím, čím si tento anachronický zmetek zasluhuje stejné hodnocení jako Hoblova Ztracená tvář. Nevím, jak přišel Bart na to, že "režisér Frič se dokázal postupně vyrovnávat s trendy v historii našeho filmu". Podle mne mohou být Přísně tajné premiéry zajímavé především pro české filmové studenty jako nejkatastrofálnější možná varianta spojení v prvorepublikově-protektorátní tvorbě uvízlého režiséra společenských komedií a dramat se socialistickým standardem (herecky zde ztělesněným Sovákem s Bohdalovou a Řandou). Výsledné cosi, co snad mělo být moralistní crazykomedií, je nicneříkající nefunkční paskvil, slabý právě tak, jako je slabá televizní hra hlavního hrdiny, jejíž hlavní hrdina napsal televizní hru atd. On i ten název (dost strašný) by mohl rezonovat pouze v době, která je zvyklá prožívat "premiéry" (samozřejmě veřejné) jako společenské události. Z hlediska názvu není snad bezúčelné, že šíleně zrychlený závěr vrcholí unikátní módní přehlídkou a končí fingovaným filmováním. Za zmínku stojí, že jde o jeden z filmů, v nichž dostal menší štěk Ladislav "Černý Petr" Jakim. ()
Je to vtipné a od komedie víc nečekám. Za nejzdařilejší lze považovat dotaz Hudcové, zda bude Hudec telefonovat i do konzistoře a na Velvyslanectví Japonska. Dobře zahrané, dobře zrežírované a s výbornou hudbou. ()
Po sklamaní Soukupovými Pěstmi ve tmě som dúfal, že si Fričom spravím náladu. Predtým som videl 35 jeho filmov, pričom iba dva z nich považujem za mimoriadne. Nemal som preto žiadne prehnané očakávania. Ani herecká zostava nesľubovala prekvapenie. Výsledok naplnil horšiu verziu očakávaní. Predposledný Fričov film sa podľa mňa nevydaril. Určite má svojich obdivovateľov, veď ako mnohé iné, aj tento si u niekoho vystačí so známymi tvárami na plátne, či obrazovke. ()
Jak se doba a film posunuly, tak mi přijde, že to důstojně zvládal i Max Frič. Kdysi řekl, že točí pro diváky, a za to má stříbrný mercedes. Za tenhle film bych mu ho přál, ale doba ne. Těžko říct proč neemigroval, možná proto, že filmovat zde mohl dál. ()
Největší nebezpečí lidský společnosti jsou ctižádostiví blbci! Problém předposledního Fričova filmu vězí v jeho zarputilé snaze být vtipný. Za každou cenu. Všemi prostředky. A čím víc mají být všechny ty scénky ze života nešťastného spisovatele detektivních románů zábavné, tím hloupější a prvoplánovější nakonec jsou. Nejde tu přitom ani tak o to, zda se jedná či nejedná o parodii, přičemž míra použitých gagů by tomu odpovídala, ale má-li takový humor vůbec šanci na přežití. Frič se až příliš spoléhal na osvědčené herce, kteří opravdu dělají, co mohou, především skvělý Čestmír Řanda zachraňuje nejednu dějovou situaci svým šťavnatým a sytým herectvím, bohužel to ale nestačí. A přitom původní literární předloha, Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, v šedesátých letech mmj. úspěšná série kriminálních grotesek z pera Viléma Hejla, měla velký potenciál zaujmout i okruh filmových diváků, také proto, že vnášela do stojatých českých vod svěží závan hravosti a ryzí originality. Scénáristé, a mezi nimi i Frič, z ní ovšem vypreparovali jen některé dílčí motivy a příliš si nelámali hlavu s tím, co na to kdo (diváci) řekne. Přísně tajné premiéry (už samotný název je mimo mísu) jsou promarněnou příležitostí, jak vrátit do českého filmu jemnou situační komiku, bláznivý humor a nespoutanou fantazii, tedy obor, kterému Martin Frič před válkou (a během ní) kraloval. ()
Jedna z posledních komedií Martina Friče. ()
Skvěle obsazená komedie o tom, že dostat se na šikmou plochu není vůbec nic těžkého :-) ()