Tie Pohjoiseen
Režie:
Mika KaurismäkiKamera:
Jari MutikainenHrají:
Vesa-Matti Loiri, Samuli Edelmann, Leena Uotila, Eija Vilpas, Pertti Sveholm, Irina Pulkka, Krista Kosonen, Mari Perankoski, Peter Franzén, Eeva Litmanen (více)Obsahy(1)
Obtloustlý otec se zálibou v příšerných pestrobarevných košilích přijíždí po mnoha letech za svým elegantním synem, který slaví úspěchy v profesním životě hudebníka, ale s rodinnými vztahy už je na tom hůře. Nesourodá dvojice vyráží odcizeným vozem na sever, aby si udělala pořádek v životních hodnotách. Mika Kaurismäki, bratr slavnějšího Akiho, sice využívá žánry k odhalení příběhů, které se odehrávají mnohem blíže světu, ve kterém žijeme, s bratrem ho však nepojí jen společné příjmení. I on umí nenuceně vyprávět a ví, že silná píseň vyjeví a zároveň zmůže všechny strasti. Nenápadná roadmovie, která přesto láme i nejtužší severské ledy. (Febiofest)
(více)Recenze (14)
Ono, když se to vezme kolem a kolem, tak pointa příběhu už tu pořádala mejdany v mnoha jiných road movie, takže že bych bych byl vyplavanej z toho jak táta se synem cestují napříč Finskem a dávají dohromady různý rozmrdaný vztahy, to fakt ne. Naštěstí je to vyprávěno s typicky severským smyslem pro humor i pro obraz, takže na film rozhodně není třeba podávat trestní za okrádání času. ()
Vzhledem k tomu, že jsem ve filmu viděl ceduli od města, kde jsem si prožil půl roku, tak musím uznat, že tahle road movie je přesně to, co bych od Finů nečekal. Možná ale za to může to blížící se podzimní sluníčko. Oni totiž všichni tak neskutečně roztajou, že se mi až zatajoval dech. Tady ale starej fotr potřeboval rozkrýt pár neduhů ze života a tak to pojal dost grandiózně. No a já musím uznat, že jsem se fakt moc příjemně pobavil a zároveň si užil placatou, zalesněnou, ale jinak pozitivně naladěnou krajinu, která se ani v tom Laponsku nezměnila. ()
Road movie do minulosti, asi tak na mě Cesta na sever působila. Ale těch kostlivců ze skříně vytahovali na moje gusto trochu víc, než bylo nutné. Nicméně je to film, který pobaví svojským humorem, který mají asi oba bráchové Mika a Aki Kaurismäkiovi v té své finské krvi. Taťka, který by v ledasčem potřeboval ubrat plyn, počínaje výměnou šatníku a upjatý syn, který naopak potřeboval na ten plyn pořádně šlápnout. Jak se komu co podařilo, to už se musíte podívat sami. ()
Cesta naprieč Fínskom za urovnaním vzťahov v rodine. Komické scény striedajú vážnejšie. Od počiatočnej nedôvery a hnevu k pochopeniu a priblíženiu tých, čo sú už dlhý čas od seba odlúčení. Otcovia od detí. Partneri od partneriek. Brat od sestry. Snaha nadviazať dialóg po rokoch sa každému ráta. Veď o to ide. Porozprávať sa. Top dialóg (parafráza): "Otec: Tu je auto, čo sa mi podarilo tak narýchlo zohnať. Budeš šoférovať? Syn: "Máš kľúče?" Otec: Nie, to je moderné auto, stačí spojiť červený drôtik so zeleným. Je super, že ešte vyrábajú takéto autá." Príjemná road movie so snahou o očistnú katarziu a s pár podarenými scénami suchého fínskeho humoru (napríklad prepadnutie obchodu, noc s prostitútkami a jej vyústenie).70%. ()
Ona je to celkem hezká road movie, o smíření se otce se synem, plná návštěv rodinných příslušníků, občas i funkčním humorem a nejednou sympatickou scénou (za mě vede asi ta hudební v baru). Jenže to taky je dost generická road movie, jejíž děj je něčím, co tu bylo už xkrát předtím a ve stejném podání, jen někde to nemá tak melodramatický konec (který mi svým tlačením na pilu docela vadil, včetně jednoho klišé) nebo to má normálnější postavy, i když i o těchto se nedá říct, že by byly bůhvíjak divné. A co mi chybělo nejvíc byla nějaká osobitost. Tohle sice je standardně dobře natočené, ale nepoznal bych, že to natočil Akiho bratr. Ať už Akiho současné filmy vypadají jakkoli, osobité jsou stále, zatímco Mika natočil po všech stránkách klasickou road movie a přitom vím, že i on měl dřív svérázný nezávislý styl. Tady po něm nejsou ani památky. Je to fajn, na jedno zhlédnutí naprosto ideální, ale na víc jak tři hvězdy to není ani omylem. 3* ()
Neuvěřitelná cesta. Neskuteční Seveřani.💙 ()
Ponekud bizarni finska road movie o ceste kamsi do Laponska. Nicmene silne momenty tam byly. Peter Franzen si svou malou roli (Amorphis!) dost vychutnal :-) ()
Pokud by snímek natočil světoznámý režisér a obsadil do něj ještě známější herce, možná bychom se zde dočkali docela vysokého hodnocení a nemalé popularity mezi diváky, ač by samotný příběh mnozí označili za prvoplánově až podlézavě emotivní a nebýt mnohých překvapivých zjištění vlastně docela odhadnutelný - nicméně těm Finům to tak nějak z principu uvěříme. Zdánlivě neohrabaný, alkoholem a kouřem přeplněný otec s nejasnou minulostí působí sice jako karikatura, jeho srdce a otevřená mysl tuto vnější "mírně" odpudivou stránku zadupává do země. Je vůbec možné ve "vypůjčeném" starém americkém voze (který však má moderní bezklíčové startování...) napravit během cesty někam na sever hříchy minulosti? A co s tím vším má společného příběh o lukostřelci? Nezbývá než si přisednout.... ()
Silné téma opravdově vyprávěné v neokoukaném Finsku. ()
Presne bolo vidno počas celého filmu jeho fínsky pôvod. Žiadne grandiózne road movie, plné humoru, ale dokonale vystihovalo klasickú fínsku náturu. Hlava rodiny sa snažila napraviť resty z minulosti, čo sa mu aj podarilo. Vtipné scény sa striedali s pochmúrnejšími a občas trošku absurdnými, ale ako oddychovka a zaspomínanie si na krajinu, kde som prežil skoro rok tak úplná pohodička film. ()
¨příjemný film, takové road movie, ve kterém se mísí dramatičtější chvilky s těmi humornými, především v první polovině je víc toho humoru. Trochu problém mám s některými dějovými posuny, ze kterých je až příliš cítit spíš libovůle režiséra než logika příběhu. To je jediné, co bych tomu vytkl. Jinak severská poetika a postupné sžívání se s hlavními postavami příběhu funguje velmi dobře. 70% ()
Prostě Finové. Hodně unylosti a občas vytrysknou emoce. ()
Finům se povedlo vytvořit zajímavou fúzi rodinného filmu s road movie. Příběh nebyl "narušován" nečekanými (alespoň do té míry, že by působily nepřirozeně) zvraty, na druhou stranu se občas vyskytly "hluchá místa" - scény které ve filmu vyloženě nemuseli být. NÁSLEDUJE MALILILILINKATÝ SPOILER!!! Pointa smysluplná - Člověk který v minulosti učinil špatná rozhodnutí nakonec doufá že mu bude odpuštěno od těch od kterých to potřebuje nejvíce, od svých nejbližších. Koneckonců jsme jenom lidé a důvěra se lehce ztrácí, ale téměř není možné ji znovu získat. Takže "lidský" 4... ()
Dobrý film na oddech, který je dobře natočený, nemá žádná hluchá místa a celkově oplývá směsí příjemného severského humoru a poměrně dramatického příběhu. Hudba nebyla zrovna nejlepší, i když zde nebyla moc potřeba. Aspoň zde ale postavy nebyly tak extravagantní až divné, jako je tomu u režisérova bratra Akiho. Takže, vzhledem k tomu, že film mě až zas tolik neoslovil, dávám 4 hvězdy. ()