Slavná parodie na melodramatické kýče líčí, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře. Nápaditě jsou tu zveličeny jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění, záměrně a s nadsázkou umocňující obvyklá klišé. Pozoruhodné je to, že film nachystali právě tvůrci, kteří se parodovaným kýčům úspěšně věnovali. Pokud by snad někomu nedošlo, že se dívá na parodii, v závěrečné barevně natočené scéně se dočká vysvětlení, že tvůrci se chtěli vysmát všemu falešnému. (oficiální text distributora)
Ano, bezesporu vyborne filmove dilo, ktere v sobe shrnuje vse podstatne co se za prvni republiky tocilo - ale - nevim - proste me to nesedi - parodie na moje oblibene filove obdobi - proste jsem to moc nezkousl.
Snad jenom ten násilně naroubovaný epilog měl raději zůstat v době svého vzniku, kdy nebyli diváci na podobný výsměch (jiným filmům , nikoliv jim samotným) připraveni. Většina ostatních vtipů překvapivě funguje i dnes a k mnohým bych s chutí přidal přívlastek vynikající. Tempo udržuje Frič humorem konverzačním, takřka cimrmanovským, občas lehce marxovským (-„Naskytla se mi příležitost, pane, vyměnit vašeho chrta za slepici“ –„Je čistokrevná?“) i situačním, mnohdy na hraně grotesky (nezapomenutelná je scéna, kdy jeden z amantů hlavní hrdinky vyrazí dveře padouchovy kanceláře s odhodlaným výrazem, prakem a hláškou „Ani hnout! Střílím naostro koňskými šrouby“). Pytlákova schovanka, označil bych ji za „raubířskou komedii“, mě velice mile překvapila. Je jiná než většina černobílých českých filmů. Je stále vtipná, je stále aktuální a nyní má možná ještě větší šanci být plně doceněna. Škoda, že dnes se k podobným experimentům nikdo nemá, ale nač pořád naříkat nad současným stavem, když česká kinematografie let dávno minulých překypuje podobnými nestárnoucími klenoty, které nikdy neomrzí. Mám to štěstí a smůlu zároveň, že mnohé z nich musím teprve objevit. Čímž bych chtěl rovněž apelovat na všechny diváky, jež – ať už z jakéhokoliv důvodu – český film starší padesáti let v televizním programu a priori ignorují – mnohdy jde o to nejlepší, co můžete daný týden/měsíc v televizi vidět. 85% Zajímavé komentáře: Zloděj kol, sportovec, Martíneček
Nejsem vůbec rozerván, ni netrpím! Mám jasno a slova nacházím! Co se děje, co to je, co nám nedá pokoje! To pět hvězdiček letí k vám! Čtyřicet let před Žhavými výstřely už se dělaly skvělé parodie. A to u nás!
Film, kterým se Oldřich Nový opět vrátil na výsluní popularity v naší zemi. Jen o rok později byla tato popularita zašlapána do země, když ÚV KSČ vydali nařízení, že hlavním výtvarným prostředkem musí být socialistický realismus na současné náměty. Kdyby ten film nenatočili tento rok, už nikdy by nespatřil světlo světa. V tomhle filmu se nám zase vrací náš starý známý elegán a milovník žen. A dokazuje nám, že je to pořád ten náš starý dobrý milovaný Nový. Staronový starý Nový. Je zajímavý, že tento film je nedoceněn i dnes, přestože je vlastně tím nejkvalitnějším, co v prvních deseti letech po válce vzniklo. A tak nám nezbývá, než se jen kochat tímto inteligentním parodováním milovnického žánru člověkem, jenž to umí ze všeho nejlíp, tedy tím největším milovníkem.
Filmový skvost, který v sobě reflektuje celé období české filmové historie. V době, kdy se na Barrandově točily tituly, v nichž se nás snažili rozesmát povaleči z pětiletky a nerudní muži, kteří se stanou úspěšnými zlepšovateli, se Martin Frič rozhodl naposledy vrátit k melodramatickému kýči. Osobně se domnívám, že parodie je dokonalá tehdy, když diváka zásobuje dostatečným množstvím podnětů (vycházejím z parodovaného, a to i v případě kamery, střihu, hudby, mizanscény, časoprostoru), zároveň by divák neměl dostat čas, k tomu, aby narážky a gagy vyhledával. Tvůrce by měl vzdávat parodovanému do jisté míry hold a vděčný divák by ho měl následovat po žánrové stezce. Nemyslím, že by si Martin Frič a Oldřich Nový museli sypat popel na hlavu. Jejich tituly stály vždy o několik stupínků výše nad soudobou produkcí. Nejvýraznější účtování s minulostí však provedla Hana Vítová a zhostila se ho skvěle (příležitosti mimo žánr už bohužel nedostala). Trochu upozadění, ale dokonalí jsou i Zdeněk Dítě (houslista Pavel Sedloň) a Jan W. Speerger (lupič Joe Pelíšek). Závěrečná scéna byla a je nutná. Když divačky na Kladně slzely, Frič si rval vlasy (respektive jejich zbytek). V roce 1949 musel Oldřich Nový vysvětlit, že svět, kde se nepracuje, neexistuje. Což je sice fakt, ale vzhledem k době vzniku a dokonalému zbytku to bolí, přičemž samotný způsob zakončení vůbec není špatný. Na druhé straně i dnes je Pytlákova schovanka některými diváky hodnocena jako špatně natočené melodrama. Je to asi dáno tím, že divácký vkus ovládly Kassandra a Pojišťovna štěstí, zatímco sofistikovaný, ironický a zatraceně vtipný svět Martina Friče a Oldřicha Nového je potřeba hledat a symbioticky cítit.
PS: Jejich manželství muselo být rozvedeno pro nepřekonatelný odpor k nadmořským výškám nad 550 m. / Cožpak u sebe neměla nic podle čeho se poznávají nalezené děti? / A jakpak se můj otec jmenoval? - Jo, to nevím. - Cožpak on se vám nepředstavil? - Ale představil, milé dítě. Jenže film byl tenkrát ještě němý. /
PSS: Asi se už budu opakovat, ale díky, Macu!
"A jak se jmenoval, maminko? - No to já nevím, film byl tenkrát ještě němý." - "Zajímavé, normálně je motolicin barvy bílé. No to on byl asi dlouho někde ve tmě." - "A ti námořníci? - Snad také trpěli." - Jsem tak rozervána." - "Mám tady drobnou tisícikorunu." - "Vrať se mi zpátky, ztracený ideále, čas letí do finále..." - "Bultone, budeme si tykat." - "My prostí lidé jsme uvyklí pracovat, ale na vás by práce mohla působiti zhoubně."
Film, který se může po VŠECH stránkách směle rovnat i s tím nejlepším ze soudobého Hollywoodu. Ovšem i film, který se dá chápat jako velká a stylová rozlučka s jednou milovanou érou českého filmu... především v postavě Oldřicha Nového. V závěru, kdy tenhle (kapitalistický) černobílý skvost přejde do (socialisticky) barevného cirkusu, a člověk uslyší z úst Oldřicha Nového nastrčenou glosu o "konci s falešnou legračností, je čas na pravdu a upřímnou zábavu"... uvědomí si, že právě tehdy jim všem zamrzl úsměv na rtech.
